My se nikdy nevzdáme! Nikdy!

Na rozkaz gestapa museli pražští hasiči zaplavit kryptu kostela sv. Cyrila a Metoděje, ve které se skrývali výsadkáři po atentátu na Heydricha - Foto:  z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

Na rozkaz gestapa museli pražští hasiči zaplavit kryptu kostela sv. Cyrila a Metoděje, ve které se skrývali výsadkáři po atentátu na HeydrichaFoto:  z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

18. června 1942 brzy ráno obklíčilo kostel svatých Cyrila a Metoděje v centru Prahy 800 mužů z SS a gestapa. Šli najisto. Uvnitř kostela se v tu dobu ukrývalo už dvacet dní sedm parašutistů. Původně jich mělo být osm.

Tím osmým byl člen výsadku Out distance Karel Čurda, jeden z parašutistů, kteří byli do protektorátu posláni s úkolem zabít Reinharda Heydricha, a který se sám přihlásil na gestapo. Dovedl je na stopu lidí, kteří parašutistům, tedy i jemu, pomáhali. Za tuto svou zradu bude po válce Čurda odsouzen a popraven. 

16. června 1942 kolem poledne vchází Karel Čurda do Petschkova paláce, sídla gestapa, kde jsou při výsleších krutě mučeni čeští vlastenci. Pár dní před tím poslal Čurda na gestapo udavačský anonymní dopis se jmény Kubiše a Gabčíka. Na dopis však nikdo nereagoval, což Čurda psychicky nevydržel a na gestapo se vypravil osobně. Započal tím tragický osud mnoha rodin a statečných Čechů. 

Mezi udanými byla i rodina Svatošova, jejichž byt Čurda navštívil pár minut před výpovědí v Petschkově paláci, a kteří parašutistům poskytovali pomoc. Oba manželé budou popraveni v Kobyliské střelnici v září 1942. 

Výslechu Čurdy se ujal šéf pražského gestapa Heinz Pannwitz, který byl pověřen vyšetřováním atentátu. Ovšem ani po 14 dnech po něm neměl žádné stopy, takže Čurda pro něho znamenal doslova „terno“. Karel Čurda nakonec jmenoval desítky rodin a jednotlivců, mezi nimi i rodinu Moravcovu. 

…budou zastřeleni s celou svou rodinou 

Marie Moravcová byla pro parašutisty náhradní mámou, schovávala je ve svém žižkovském bytě, dávala jim jídlo. Spolu s Janem Zelenkou – Hajským vytvořila parašutistům potřebné zázemí úkrytů. 

17. června 1942 zaklepalo na byt Moravcových gestapo, Marie Moravcová neváhala a skousla ampulku s kyanidem. Zatčeni však byli její manžel a syn Vlastimil, který po krutém mučení prozradil, že se parašutisté ukrývají v kostele svatých Cyrila a Metoděje. 

Sebevraždu rovněž spáchal při svém zatčení Jan Zelenka – Hajský, jeho žena Františka byla popravena spolu s dalšími rodinami 24. října 1942 v Mauthausenu, syn Milič spáchal rovněž sebevraždu. Zatčeny byly desítky rodin, pokud byl zadržen jedinec, popravena s ním byla celá rodina. 

Vzdejte se, nic se vám nestane 

18. června 1942 se osud naplnil i pro parašutisty schované v kostele. Několik dní zde z veřejného rozhlasu na ulici poslouchali jména popravených. 10. června slyšeli o vypálení Lidic. Po celé zemi probíhaly manifestace, v rozhlase mluvil jak apoštol národní zrady Emanuel Moravec, tak psychicky zlomený prezident Emil Hácha. Parašutisté stále čekali a nebylo výjimkou, že se během této doby vypravovali jako běžní občané do města. Po Čurdově udání však doba nejistoty a čekání skončila. 

 

Hlášení o popravených za Heydrichiády, 8.6.1942 (německy).mp3

Vložit na svůj web

 

Emanuel Moravec promlouvá v rozhlase po atentátu na Reinharda Heydricha, 1942.mp3

Vložit na svůj web

 

Emanuel Moravec vyhrožuje českému národu v rozhlasovém projevu, 1942.mp3

Vložit na svůj web

 

Hlášení o vypálení Lidic, 10.6.1942 (německy).mp3

Vložit na svůj web

Osudný den hlídali na kúru kostela Jan Kubiš, Adolf Opálka a Josef Bublík. Když viděli, že kostel obklíčilo gestapo, začali se připravovat na boj. Tři muži proti stovkám. Zhruba čtyřicet minut budou statečně vzdorovat, každý z nich si nechal poslední kulku pro sebe. Jediný Opálka byl po vysilujícím boji ještě schopen pistoli proti sobě obrátit, Kubiš i Bublík zemřeli při převozu do nemocnice. 

Němci podle množství šatů v kostele brzy zjistili, že se tam musí skrývat více lidí a objevili tak kryptu, kde se schovávali Jozef Gabčík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý. Jejich boj bude trvat přes čtyři hodiny. Němci je chtějí dostat živé, to se jim však nepodaří. Ani Karel Čurda je nenaláká ven z úkrytu. Na jeho sliby parašutisté volají „Nikdy se nevzdáme!“. Když je krypta zaplavena vodou, kterou tam několik desítek minut přivádějí hadicemi hasiči, ozvou se čtyři výstřely. Je po všem. 

Nacistické divadlo do posledních okamžiků 

Parašutisté jsou mrtví, další hrdiny čeká poprava v Mathausenu nebo v Kobylisích. 24. října 1942 je v Mathausenu popraveno 262 lidí, každé dvě minuty je přiveden do popravčí místnosti jeden člověk. Je postaven k měřícímu zařízení, přičemž se všichni okolo tváří, že jde o běžnou lékařskou prohlídku. Esesmani na sobě mají bílé pláště, jen podlaha je temně rudá. V momentě, kdy dřevěný ukazatel dosedne na hlavu odsouzeného, v jeho spodní části je k otvoru přiložena pistole a zazní výstřel. Bezvládné tělo je okamžitě odvlečeno do chladírny a přiveden je další člověk na „měření“. 

Karel Čurda se po atentátu stane spolupracovníkem gestapa, pro které je stále důležitou spojkou. Přejmenuje se na Karla Jerhota a je mu dokonce dána odměna pěti milionů korun. Každý týden si může vybírat částku 30 tisíc korun za doprovodu Heinze Diaba z gestapa. Ten si však většinu peněz ihned vezme k sobě a odevzdá ji zpět do pokladny gestapa. 

Za pět let bude Karl Jerhot mrtvý. Stejně jako mnozí jiní udavači a kati. Ani tisíciletá "Třetí říše" nebude existovat. Další českoslovenští hrdinové a vlastenci budou bojovat s jiným režimem. Rok 1948 není daleko.
 

Autor:  Dita Křížová

Nové články v rubrice

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas