Tři vzpomínky na 28. říjen 1918

Archiv Českého rozhlasu umožňuje připomenout velké dějinné události jak ve světle uchovaných klíčových dokumentů, tak pohledem jakoby z druhé strany, tedy promítnutím ryze osobních vzpomínek těch, kteří ony události zažili.
Vybral jsem úryvky vzpomínek tří významných osobností české kultury, jež prožily, každá jinak, den založení našeho novodobého státu, tedy 28. říjen 1918.

Leopolda Dostálová 23. 1.1879 - 17. 6. 1972
Významná česká herečka, která svou hereckou dráhu začínala – stejně jako mnozí její generační vrstevníci – u ochotnického divadla. Herectví studovala u slavné Hany Kvapilové. Profesionálně začínala v roce 1899 ve smíchovské Aréně a od roku 1901 se stala členkou činohry naší první scény. V tomto angažmá prožila celkem 39 let – pouze v letech 1922-24 působila na scéně divadla na Vinohradech. V roce 1942, za nacistické okupace, byla předčasně penzionována, po válce však v Národním divadle hostovala v celé řadě inscenací až do roku 1969. Ve svých 92 letech vystupovala ještě na scéně Divadla Za branou. Byla to představitelka velkých heroických i tragických hrdinek, v jejím projevu byla rozhodnost, výrazná gesta, heroický patos. K jejím nezapomenutelným postavám patřila například Matka ze stejnojmenného dramatu, role, kterou Karel Čapek psal údajně přímo pro ni.
Rozhlasová vzpomínka na události z října roku 1918 byla natočena v Československém rozhlase v roce 1968. 

 

Leopolda Dostalová

Vložit na svůj web

Václav Vilém Štech - Foto:  www.prostor-ad.cz

Václav Vilém ŠtechFoto:  www.prostor-ad.cz

Václav Vilém Štech 31. 3. 1885 - 24. 6. 1974 Výtvarný teoretik a historik. Jeho otcem byl učitel, spisovatel, dramatik a divadelní ředitel Václava Štecha (1859–1947). V Praze studoval V.V.Štech gymnázium, později na FF UK dějiny umění a estetiku. Navštěvoval i přednášky z historie (u Josefa Pekaře a Josefa Šusty) a krátce studoval také na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na pařížské Sorbonně. Po ukončení fakulty, doktorský titul získal v roce 1910, přijal místo odborného asistenta ředitele Muzea hlavního města Prahy. Tam rozšířil akviziční plán o Pragensia a umění 19. století a inicioval vědecké zpracování muzejního inventáře. 1918 byl krátce úředníkem Národního výboru a členem čs. delegace na mírové konferenci v Paříži.
Nahrávka, na které profesor V. V. Štech vzpomíná na rok 1918, pochází z října 1967.
 

 

Václav Vilém Štech

Vložit na svůj web

Jan Werich 6. 2. 1905 - 31. 10. 1980
Jan Werich patří k nejznámějším a nejváženějším osobnostem české kultury. Přestože vlivem nepřízně osudu (a také úřadů) natočil poměrně málo filmů, rozhodně méně, nežli by bylo potřeba, díky několika archivním filmovým snímkům a rozhlasovým nahrávkám, současně díky Werichově literárnímu odkazu, jde o osobnost obecně známou a neustále populární.
Do širokého kulturního povědomí se dostal spolu se svým kamarádem Jiřím Voskovcem ve druhé polovině dvacátých let, v době uměleckého kvasu a hledání nových forem. Oba vystudovali práva, ale táhlo je to k divadlu, k filmu, ke kumštu. Od roku 1927 do roku 1938 se stali hlavními postavami Osvobozeného divadla. a doslova idoly tehdejší mládeže.
Druhou světovou válku strávili Voskovec s Werichem v emigraci v USA, odkud vysílali pravidelně své povzbudivé pořady do staré vlasti. Po roce 1945 se pokusili navázat tam, kde roku 1938 museli skončit. Ne zcela úspěšně. Doba byla už jiná a oba tvůrci rovněž. Navíc se rychle blížila nová diktatura. Voskovec se rozhodl znovu odjet do Spojených států, Werich zůstal doma. V nových nesvobodných poměrech se mu žilo a tvořilo těžce.
Svoji vzpomínku na 28. říjen 1918 (tedy na dobu, kdy mu bylo 13 let) natočil Jan Werich se svým břitkým sarkasmem koncem 60. let. 

Nové články v rubrice

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas