Blattnerfon: když pořad váží 15 kilogramů

Největší přístroj pro záznam zvuku, jaký byl kdy v historii Československého rozhlasu používán, se jmenoval blattnerfon.

Část blattnerfonu - zesilovače a napáječ - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Část blattnerfonu - zesilovače a napáječFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Paralelně s existencí mechanických záznamů zvuku započal rozvoj magnetických médií. Prvním přístrojem založeným na magnetickém principu, jenž našel v pražském Radiojournalu uplatnění od roku 1935 (15. září), kdy byl dovezen z Anglie, byl tzv. blattnerfon.  

Magnetický zápis se uskutečňoval na ocelový pás. Ten byl široký 3 milimetry a silný 0,08 milimetrů. Zaznamenaný zvuk měl poměrně vysokou kvalitu, nevýhodou byla ovšem vysoká posuvná rychlost. Pásek se pohyboval rychlostí 1,5 metru na vteřinu.  

Na hliníkový kotouč (o průměru 62 centimetrů) bylo navinuto 15 kilogramů pásu, na nějž bylo možno nahrát přibližně 20 minut záznamu (pro záznam půlhodinového pořadu bylo potřeba téměř 3 kilometry pásu). 

Tento pás ovšem neumožňoval žádný střih, jakákoli chyba musela na záznamu zůstat – případně se vše muselo natočit znovu. Tohoto typu zápisu se používalo k záznamům dlouhých pořadů – například koncertů. Ty se archivovaly pouze krátkodobě – s vyhlídkou brzkého uvedení do vysílání, pak se většinou mazaly a používaly znovu. Objemnost a hmotnost těchto nosičů vytvářely prostorové problémy při skladování. 

Ocelový pás blattnerfonu se mazal pomocí mazací hlavy stejnosměrným proudem (zatímco pro nastavení pracovního bodu média bylo využito stejnosměrného proudu opačné polarizace). 

Nové články v rubrice

O archivu

Tento web vám nabízí to nejzajímavější, co má Český rozhlas ve svém archivu.


Jelikož se historie rozhlasu nejednou významně protnula s událostmi osudovými pro celou zemi, snažíme se z bohatého fondu ukázat co nejvíce.

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas