Arménské kostely v Turecku znovu ožívají

Po arménské komunitě v Turecku zbylo nespočet kostelů. Prázdné zůstaly poté, co byli v roce 1915 po zásahu osmanských vojenských jednotek Arméni vyvražděni anebo vyhnáni za hranice říše. Téměř sto let uplynulo od těchto událostí a i když má dnešní Turecko ještě mnoho co dohánět, aby naplnilo sliby o toleranci náboženských a národnostních menšin v zemi, alespoň částečně se práce na obnově křesťanských zchátralých památek daří.

Takto zní zpěvy arménského sboru během otevírání jednoho z nově rekonstruovaných kostelů v Turecku. Za poslední rok se podařilo zprovoznit dva významné chrámy, které doposud po desetiletí chátraly.

Okolo tří tisíc Arménů nejen z Arménie, ale i z evropských zemí nebo ze Spojených států se vydalo do Turecka, aby u tohoto historického okamžiku byly. Vloni na podzim sloužil arménský patriarcha první bohoslužbu po 95 letech v kostele Svatého Kříže na ostrově Akdamar uprostřed jezera Van na východě Turecka. Chrám postavený v 10. století získal po rekonstrukci, na které se podílel velkou mírou turecký stát, původní podobu. Slouží dnes jako muzeum, ostatně jako většina takto státem opravených křesťanských památek v Turecku, ale jednou ročně se zde smí konat bohoslužba. Letos to bylo už podruhé, kdy se loděmi na místo dopravili jak představitelé církve, tak věřící. Prostor je to výjimečný už jen svou polohou a média si neopomněla všimnout, že nedávné ničivé zemětřesení v provincii Van, při kterém zemřelo pod troskami domů více než 600 lidí, nezanechalo na tisícileté stavbě jediný škrábanec.

Kostel Svatého Kříže na ostrově Akdamar

Podobný osud má další teprve před měsícem otevřený arménský kostel. V sousední provincii Diyarbakir, která je dnes osídlená z velké míry jiným menšinovým národem a to Kurdy, ožila další historická sakrální stavba - kostel svatého Giragose, což je s rozlohou 3200 metrů čtverečních podle některých historiků umění dokonce největší křesťanský komplex na Blízkém východě. Kromě chrámu jej tvořil dům kněze, několik kaplí a také škola pro arménskou komunitu. Během první světové války se stal centrálou německé armády a poté skladem oděvní firmy.

Rekonstrukci zahájila arménská komunita díky mecenášům ze zahraničí. Opravy stály nakonec 3 a půl miliony dolarů a na samotném kostele, kam se vejde na 3000 lidí, to je významně znát. Na místě, kde ještě před rokem nebylo ani památky po nějakém oltáři, je bohatá zlatá výzdoba, stavba je nově zastřešená a bude také sloužit jako výstavní prostor.

Kostel svatého Giragose v provincii Diyarbakir

Během bohoslužeb na obou zmiňovaných místech se modlili nejen lidé po křesťanském způsobu, ale možná překvapivě bylo mezi nimi i několik muslimů. Proč se muslimové modlí v arménském křesťanském kostele, ptají se asi neznalí. Odpověď je jednoduchá. Jsou to potomci arménských obyvatel, kteří ze strachu před postihy, který se ukázal jako oprávněný, přijali islám, aby mohli ve svých domovech zůstat. Sami si dnes říkají arménští muslimové a kus srdce mají v obou kulturách a náboženstvích. Kolik přesně takových lidí v Turecku žije, se oficiálně neví. Většina takových rodin na svůj původ zapomněla a asimilovala se, stále ale zůstávají ti, kteří své předky ctí.

Alespoň že současné Turecko a jeho vláda těmto lidem umožňuje vyjít z anonymity a i když by měla podle požadavků mezinárodní komunity být k tématům minulosti ještě otevřenější, každý takový pozitivní krok, například v podobě otevírání dalších chrámů, se cení.