Audiovizuální nahrávky vzpomínek pamětníků holocaustu a dalších genocid 20. století si už 8 let můžeme poslechnout v pražském Centru Malach
Přes 54 tisíc audiovizuálních nahrávek rozhovorů s pamětníky událostí celého 20. století si můžete poslechnout v samém srdci Prahy v Centru vizuální historie Malach. To sídlí v budově Matematicko-fyzikální fakulty na Malostranském náměstí a v pondělí si odbornou konferencí připomnělo 8. výročí své existence. Podobných center je na celém světě ke čtyřiceti.
Centrum vizuální historie Malach umožňuje přístup k rozsáhlému digitálnímu archivu Nadace šoa Univerzity Jižní Kalifornie. Jedním z pracovníků centra je historik Jiří Kocián.
„Do Centra Malach může přijít úplně kdokoliv, máme standartní otevírací hodiny od pondělka do čtvrtka. V Centru Malach máme několik počítačů, které slouží jako přístupové body do několika archivů materiálů, kterým říkáme vizuální historie. Jedná se o videonahrávky rozhovorů s lidmi, kteří přežili nejen holocaust, ale i různé další genocidy, které se odehrály ve 20. století.“
Největší sbírku tvoří rozhovory s přeživšími holocaustu, které byly pořízeny v 56 zemích v letech 1994-1999. Postupem času však do archivu Nadace šoa přidávala i další sbírky.
„Je možné jmenovat sbírku, která se zabývá událostmi genocidy Arménů během 1. světové války, genocidy ve Rwandě v 90. letech, jsou tam zaznamenány rozhovory s přeživšími událostí Nankingu na konci 30. let během japonské okupace Číny. A mezi těmi nejnovějšími sbírkami bychom mohli uvést Kambodžu, která se týká režimu Pol Pota a Rudých Khmerů v 70. letech 20. století, postup vůči domorodému obyvatelstvu v Guatemale v 70. a 80. letech, nebo například nejnověji přidanou sbírku, která se zabývá genocidou v rámci občanského konfliktu ve Středoafrické republice.“
Kromě toho má pražské Centrum Malach k dispozici ještě dvě menší sbírky týkající se přímo naší historie.
„První se nazývá Refugee Voices a je sbírkou rozhovorů s těmi, kteří byli z předválečného Československa nebo z druhé republiky odvezeni do Velké Británie jakožto děti ohrožené antisemitismem a budoucími událostmi holocaustu. Jsou to rozhovory v angličtině, které nám zaslala britská asociace, která svým názvem dala název té sbírce Reguee Voices. A potom je tam menší sbírka, která přišla z organizace v Melbourne v Austrálii. Opět se jedná o přibližně 20 rozhovorů s těmi, kteří se narodili v Československu jako Židé a později emigrovali do Austrálie v průběhu 20. století.“
Nejvíc rozhovorů je natočeno v angličtině a dalších světových jazycích. V češtině tam najdeme přes 550 nahrávek v průměrné délce 2 hodiny. A najdou se i jisté rarity.
„V archivu nacházíme i rozhovory v jazycích, které už dnes nejsou považovány za standardně aktivní, jako je tomu například u ladina, což byl jazyk židovské populace ve středomořské oblasti, pokud bychom to výrazně zjednodušili. A nacházíme tam i rozhovory v jidiš, což je velmi dobrý studijní materiál pro ty, kteří se do studia jazyka jidiš chtějí pustit i dnes.“
Míst s plným přístupem do digitálního archivu Nadace šoa je na celém světě ke čtyřicítce. Jiří Kocián ještě dodává, co do pražského centra láká i návštěvníky z blízkého zahraničí.
„Podstatnou výhodou Centra vizuální historie je, že jsou tady na místě kromě strojů, které jsou připraveny k práci, také živí lidé, kteří s tou prací pomáhají a ukáží návštěvníkům, jakým způsobem s tím systémem pracovat tak, aby dosáhli těch výsledků, které chtějí, ukazují práci s tím pokročilejším softwarem, který zde máme pro vyhledávání a který není součástí nástrojů, které standardně nabízí USA Shoa Foundation k práci s tím archivem.“
V Centru vizuální historie Malach najdeme i vzpomínky na významné události, které si letos připomínáme – například na vznik Československa a na vznik Státu Izrael.