Bedřich Hrozný a Chetité

3. květen 2009

Lví podíl na objevech světového významu mělo v minulosti i nemálo Čechů nebo Moravanů. Někteří z nich dosáhli mezinárodní proslulosti a najdou se mezi nimi i opravdu slavná jména. K těm rozhodně patří také orientalista Bedřich Hrozný, od jehož narození uplynulo 6. května 2009 130 let.

Svět se o Bedřichu Hrozném dozvěděl v roce 1915, kdy poprvé vystoupil před odbornou veřejností se zprávou, že se mu podařilo rozluštit jazyk starověkých Chetitů. Vyřešil tak problém, s nímž se bezvýsledně prali mnozí před ním. V té době bylo Hroznému šestatřicet let. Narodil se roku 1879 v Lysé nad Labem. Měl se stát farářem, po roce vysokoškolských studií bohoslovectví ve Vídni však raději přešel ke studiu starověkých semitských a orientálních jazyků. Tohoto kroku jistě nikdy nelitoval... V rámci našeho pořadu jsme vám osobnost Bedřicha Hrozného představili před šesti lety, prostřednictvím rozhovoru s Janou Součkovou, specialistkou na starý Přední východ a chetitoložkou. Kulaté výročí narození slavného badatele je jistě nejlepší příležitostí k repríze tohoto rozhovoru.

Než se dostaneme k podrobnějšímu povídání o chetitštině a jejím luštění, měli bychom si říci něco také o Chetitech samotných. Co se o nich na počátku 20. století vůbec vědělo?

Jana Součková: Materiální doklady existence chetitské říše byly známy už od poloviny 19. století, protože tehdy cestovatelé a později i archeologové objevili metropoli chetitské říše ve střední Anatolii. Viděli, že to bylo velikánské, dobře budované město s velkým opevněním, ale nevěděli, že jde o hlavní město chetitské říše. Jméno "Chati" bylo známo z bible celou dobu, kdy ji Evropa četla, ale bylo spojováno spíše se severní Sýrií. Na Anatolii tehdy nikdo nemyslel a nikdo také nepředpokládal, že by to mohlo být v tom semitském moři Předního východu indoevropské etnikum.

Kde a jak se Bedřich Hrozný setkal s Chetity poprvé?

Jana Součková: Po absolutoriu vídeňské univerzity získal krátké stipendium na univerzitě v Berlíně. Tam se seznámil s některými badateli, kteří se později spolupodíleli na luštění textů, které objevil profesor Winkler po roce 1906 právě v troskách metropole chetitské říše Chattuši, ve střední Anatolii. Winkler se vcelku pochopitelně zpočátku pokoušel o luštění nápisu sám, byl to velmi uznávaný semitolog, ale zemřel dříve, než se mu cokoliv podařilo. Měl několik spolupracovníků, všechny z okruhu berlínské školy, ale všichni uvažovali jen tímto semitským směrem. Klínopis, Mezopotámie - to je prostě limitovalo. Hrozný šel na věc jinak a ze svých výpisků nesmírně rychle pochopil, že chetitština je řeč indoevropská. Ale to jsem trochu přeskočila... Hrozný se už v roce 1913 ucházel o to, aby se mohl stát členem týmu, který se pokoušel o luštění chetitských textů, ale jako velmi mladý vědec byl tehdy odmítnut. Když se luštění stále nedařilo, tak byl nakonec v roce 1914 do týmu přijat a vyslán do Istanbulu. Několik měsíců tam nesmírně pilně pracoval a pořídil si velikánské zápisky. Když vypukla první světová válka, byl z Istanbulu odvolán, ale měl už tolik materiálu, že mohl pokračovat i ve vídeňských kasárnách.

Chetitské texty, které Hrozný studoval, byly psané akkadským klínopisem, tedy čitelným, známým písmem, ale neznámým jazykem. Neexistoval žádný dvojjazyčný text, kterého by bylo možné se chytit, žádná tzv. bilingva. Jak Hrozný při luštění postupoval?

Jana Součková: Máte pravdu, texty byly psány dobře čitelným klínopisem, ale neznámým jazykem. V tom obrovském souboru, který Winkler vykopal, bylo to asi 10 tisíc fragmentů tabulek, však byly i některé, které byly psány klínopisem a akkadsky. Z těchto několika textů, a byly to smlouvy, tedy zásadní historické texty, se dozvěděl některé informace. Věděl, že se nachází v centru chetitské říše, znal jména některých chetitských králů. Historicky už se začínal orientovat právě z těchto akkadských textů. Ale pořád ještě nevěděl nic o jazyce valné většiny ostatních dokumentů, které našel. Tyto dokumenty, protože převzaly mezopotamský klínopis, převzaly zároveň s ním i určitý úzus v zápisu - některá ze slovíček byla i v tom chetitském textu psána akkadogramy a nebo sumerskými ideogramy. A to Hrozný velmi rychle pochopil. V jednom dokumentu si povšiml, že věty jsou vystavovány paralelně, vždycky podstatné jméno a určité sloveso, a tak se to opakovalo. A ta podstatná jména on poznal, protože byla psána právě sumerskými ideogramy. Z toho pochopil, že má-li slovo "chléb" a slovesný tvar - to bylo zřejmé, protože ten slovesný tvar neupomínal na indoevropské tvary - a potom "vodu" a opět jiný slovesný tvar, ale ve stejné formě, tak je jisté, že tam jednou bude "jísti" a jednou "píti". A odtud se odvíjelo všechno ostatní. Vypadá to velmi primitivně, ale byla to skutečně geniální a velmi objevná myšlenka.

Jak se na Hrozného úspěch na počátku 20. století dívala tehdejší odborná veřejnost - zejména ti badatelé, kteří si už dříve na chetitštině vylámali zuby?

Bedřich Hrozný se po první světové válce stal profesorem na pražské univerzitě. Zasloužil se o založení pražského Orientálního ústavu - a také se vydal na vykopávky. Kam jinam než za Chetity. Jak byl úspěšný jako archeolog?

Tady bychom asi měli poznamenat, že jazyků, kterými se mluvilo a psalo v chetitské říši byla opravdu spousta. Raději než "v chetitské říši" bychom však možná měli říkat "v chetitských archivech"...

Tahle jsme si před šesti lety v Planetáriu povídali se specialistkou na starý Přední východ a chetitoložkou Janou Součkovou. Osobnost Bedřicha Hrozného si můžete připomenout i v místě jeho rodiště, v Lysé nad Labem, v Muzeu Bedřicha Hrozného. Mohl by to být pro vás třeba pěkný tip na výlet... A co se starých jazyků a písma týče? Toho nerozluštěného je i dnes, na počátku 21. století dost a dost. Co tomu říkáte? Nenašel by se mezi vámi nějaký nový Bedřich Hrozný?

Vysíláno v Planetáriu č. 18/2009, 2. května - 8. května 2009.(repríza ze září 2003)
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (16:34).

autoři: frv , Jana Součková
Spustit audio