Bitva o rozhlas: přípravy vrcholí
Do plánů na dobytí rozhlasu se postupně zapojila celá řada odbojářů, především policistů a rozhlasáků.
26. dubna se v bytě kpt. Rudolfa Suchánka sešli pracovníci rozhlasu s škpt. pol. Bohumilem Valtrem. Dohodli se, že „veškeré projevy, jež budou v prvních hodinách osvobození vysílány rozhlasem, se natočí mimo budovu rozhlasu na zvukový pás“.
30. dubna se Valtr se Suchánkem sešli znovu a následujícího dne, 1. května, se k nim připojil pracovník rozhlasu Alfréd Technik, „který vyložil podrobně stav německého a českého osazenstva v rozhlase“ a dále oběma policistům sdělil, že pracuje s vědomím dr. Morávka z rozhlasu.
Technik zároveň upozornil na všechna zařízení a místa v budově, která je nezbytné zachovat v provozu. Předal Valtrovi a Suchánkovi „plánek, kde se nalézá pracoviště – simultánní stůl – strojovna a akumulátorovna“. Technik také upozornil na tři německé osoby ve vedení rozhlasu, „a sice: Sendleitera Pabela, int. Thürmera a velitele ochrany v budově SS Untersturmführera Preise“.
2. května se škpt. pol. Valtr sešel s dalším členem odbojové organizace Blaník, velitelem vězeňského oddělení pražské policie škpt. Paličkou. Pověřil jej sestavením oddílu „o síle asi 20 mužů“. Jeho členové byli vybráni záměrně tak, aby měli speciální výcvik na boj v uzavřených prostorech, který měl původně absolventům sloužit pro případ vzpoury vězňů.
Boxerské komando
3. května pozval Valtr do budovy Generálního velitelství uniformované policie prap. pol. Karla Hladíka. Ten byl známým policejním sportovcem a do odbojové činnosti byl zapojen již od roku 1939. Zároveň byl vedoucím boxerské sekce sportovního klubu AFK Stráž bezpečnosti. Valtr Hladíka znal právě ze své sportovní činnosti.
Hladík byl pověřen vybráním „deseti zvlášť tělesně zdatných mužů“, kteří měli tvořit první údernou skupinu, která zahájí obsazování rozhlasu. Zároveň Valtr s Hladíkem jednali o vyzbrojení této skupiny. Bylo nutné opatřit větší počet nábojů do pistolí. Sám Hladík ukrýval přes 300 nábojů. To však nestačilo. Proto Valtr opatřil za pomoci zbrojíře stržm. pol. Miky duplikáty klíčů ke zbrojnímu skladišti na policejním ředitelství.
Mapování terénu
Přípravy k útoku na rozhlas vrcholily. Valtr zpracoval přesný plán útoku včetně časového sledu jednotlivých kroků. Počítal spíše s využitím lsti než přímého bojového útoku na opevněnou budovu rozhlasu. Pověřil kpt. Suchánka, aby zjistil další informace o stavu německé posádky v rozhlase a o její výzbroji.
3. května odešel kpt. Suchánek v civilním oděvu do rozhlasu, konkrétně do reportážního oddělení. Zde si ve spolupráci s rozhlasáky „prohlédl vchody do provozoven a hlasatelského studia. Zjistil stráž u vchodu vyzbrojena automatickými pistolemi a po pěti ručními granáty v síle 3 mužů. Strážnice v přízemí s počtem 1 až 5. Ve 2. poschodí čís. dveří 273 strážnice druhá, se stavem 1 až 10 pro střežení v chodbách a po budově“.
Zloději a podvodníci
Další spolupráci s reportážním oddělením navázali i příslušníci kriminální policie pražského policejního ředitelství. „Rozhlas natáčel v jejich budově reportáž na námět: opatrnost před podvodníky a zloději.“ Tato relace byla pouhým krytím pro styky mezi rozhlasáky a policií. Do éteru šla v pátek večer, tedy 4. května 1945. Odvysílání mělo naznačit vztah mezi pracovníky rozhlasu a policií. Přestože k němu skutečně došlo, bohužel se reportáž v archivu rozhlasu dosud nepodařilo nalézt.
Cukrová místa rozhlasu
Přípravy vrcholily i v samotném rozhlase. Vedoucí technického oddělení upozorňoval všechny techniky, aby byli na svých místech a pokud možno zesilovali svoje služby. Provedl kpt. Suchánka po budově a ukázal mu všechna „cukrová místa, kde nesmí padnout granát“. Jakékoliv poškození takových míst by mohlo ohrozit další vysílání. Kpt. Suchánek také zjistil, že budova rozhlasu je podminována. Nálože však zatím nebyly opatřeny rozbuškami.
5. května dopoledne se uskutečnila poslední schůzka mezi rozhlasovým reportérem a kpt. Suchánkem. Schůzka proběhla v Bartolomějské ulici v budově pražské policie v 10 hodin dopoledne. Záznam, o čem se oba muži dohadovali, se nedochoval ani ve vzpomínkách rozhlasáků, ani v poválečné výpovědi kpt. Suchánka. Na velká jednání však patrně již nebyl prostor. V průběhu schůzky obdržel škpt. pol. Valtr telefonický rozkaz od plk. Voženílka: „Započít Akci rozhlas!“ Dlouho a pečlivě připravovaná akce pražské policie a rozhlasáků tak mohla vypuknout naplno.