Bitva o znojemskou rotundu
Nezaujatému pozorovateli se historie může zdát jako celkem nevzrušivá věda, spočívající v pročítání plesnivějících listin v archivech. Jenže někdy se i na kolbišti historických věd může strhnout lítá dlouhé roky trvající bitva.
Zvlášť když se místo listin zkoumají obrázky a předmět zkoumání leží v místech, kde jsou i jiné, například národnostní zájmy. Jako třeba v případě rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě.
Podle historiků byla rotunda postavena někdy v první polovině 12. století jako kaple znojemského hradu. Uvnitř je v rámci Evropy unikátní soubor nástěnných maleb: příběh Panny Marie, výjev povolání Přemysla Oráče od pluhu a na něj navazujících osmnáct panovnických postav s pláštěm a deset bez pláště a také postavy donátorů kaple, za které se považuje Konrád II. Znojemský a jeho žena Marie. Historici, kteří se o výzdobu rotundy zajímají už od první poloviny 19. století, se vesměs shodovali na tom, že jde o přemyslovské panovníky – ti s pláštěm mají být knížata, ti bez - moravští údělníci. Až do osmdesátých let minulého století se historické bádání kolem rotundy omezovalo na určení, která postavička je který Přemyslovec a jestli má kapli na svědomí opravdu Konrád II. Celkem selanka. Jenže pak se objevil amatérský moravský badatel Jaroslav Zástěra.
Přišel s teorií, že Znojmo je vlastně ztracený Wogastisburk a že muž s pluhem není Přemysl Oráč ale Sámo, který zakládá Znojmo. Kaple je podle něj už z 9. století, je v ní pohřben Metoděj a několik velkomoravských panovníků a na freskách, které vznikly ve dvou etapách, jsou znázorněni Mojmírovci – panovníci Velkomoravské říše a pak jejich přímí genetičtí pokračovatelé Přemyslovci. Postavy donátorů jsou velkomoravský Rastislav a kněžna Libuše. Výmalba rotundy je podle Zástěry důkazem toho, že přemyslovský stát je přímý pokračovatelem Velkomoravské říše a že křesťanství bylo do Čech přeneseno z Velké Moravy.
Hypotéza vyvolala velký ohlas: Zástěra získal davy stoupenců, kteří jeho teorii dál rozvíjeli, odborná veřejnost ale reagovala s hodně zdviženým obočím. Především náš přední medievista Dušan Třeštík, historička Barbara Krzemienska a historička umění Anežka Merhautová Zástěrova tvrzení vyvrátili. Jejich názory ale Zástěrovci odmítají jako učené nesmysly a pyramidální omyly „pražských historiků“, kteří chtějí záměrně zamlčet skutečný význam Moravy pro naše dějiny. Moravští historici, kteří se k Třeštíkovi a ostatním přidali a dodávali a dodávají další argumenty, se prý jen snaží Praze zavděčit.
Jaroslav Zástěra i Dušan Třeštík už jsou po smrti, ale spor o rotundu (i přes odborný průzkum, který vyvrátil tvrzení o hrobech) žije dál. Objevují se další a další hypotézy: například, že oráčem není ani Přemysl ani Sámo, ale kníže Rastislav, který uvádí na Moravu Cyrila a Metoděje, nebo že počet lístků na stromku za oráčem dokazuje, že Přemysl byl potomek Krista a nebo, že malby jsou ve skutečnosti znázorněním devatenáctiletého lunárněsolárního cyklu.
Zkrátka - Danu Brownovi, autorovi Šifry mistra Leonarda, který po návštěvě Prahy naznačil, že by svůj další mysteriózní román mohl umístit právě do naší metropole, lze doporučit, aby se vypravil raději do Znojma. Pak ty mohl být opravdový trhák.
Vysíláno v Planetáriu č. 06/2014, 8. února.
Rubrika Kratochvilná vyprávění o vědách historických se vysílá každé druhé Planetárium v měsíci.
