Evžen Beran
K boji proti okupantům se přidal 5. května. Nejprve před dvanáctou šli spolu s otcem Františkem Beranem do Vinohradského pivovaru – skladu německých zbraní. Poté se, i přes otcovu počáteční nevoli, vydal k rozhlasu. Povstání se účastnil až do 9. května 1945.
Takto Evžen Beran popisuje své zapojení do boje proti okupantům: „Zlost a nenávist nashromážděná za 6 let ve mě propukla a byla možnost dát ji najevo. Po krátké přípravě jsem z domu vyšel před 12 hod a poněvadž jsem bydlel vedle Vin. pivovaru, kde byli Němci, šel jsem tam.“
V rozhlasu byl poslán k divadlu, protože odtud Němci budovu ostřelovali. Evženův kamarád Eliáš, který později padl, s ním nešel, takže se tam vydal sám. „Plížil jsem se podél zdi k obchodu, a když jsem byl na rohu, tak po mě z divadla vystřelili. Skočil jsem do domu a chvíli čekal. Když se nic nedělo, tak jsem střelil do jednoho z oken divadla a zase chvíli pozoroval, zase nic, a tak jsem šel podle zdi. (…) Chtěl jsem nahoru k rozhlasu, ale to bylo pro mě nemožné. Měl jsem málo zkušeností (…) asi za ½ hod přišel za mnou otec. (…) Dostal jsem pár pohlavků a vynadáno, že jsem měla na něho počkat a ne jít na vlastní pěst. Bál se o mě.“
Když Němci odjížděli, jejich pancéřový vůz se zastavil a nemohl dál, oni vyskákali z vozu a utíkali před Rudou armádou. „ Já byl velmi rozrušen a otec mně dal první cigaretu, abych si zapálil, že mě to snad uklidní. Měl jsem z toho radost, poněvadž jsem již tajně kouřil a teď jsem si připadal mužně, když jsem kouřil s otcem. (…) Otec mě seznámil s bratrem padlého Eliáše. Požádal nás, abychom mu pomohli najít padlého bratra (…) našli jsme ho ve sběrně mrtvol na žid. hřbitově.“
Takto události popisuje otec Evžena Berana – František Beran.
Věk v květnu 1945: 16 let
Povolání: repro-fotograf v Melantrichu
Bydliště: Praha