František Svoboda

27. duben 2015

František Svoboda 5. května vyrazil k rozhlasu, neměl však vlastní zbraň. Když se v Balbínově ulici rozdávaly, žádná na něj nezbyla. Rozhodl se proto, že pokud se nenaskytne jiná příležitost, bude události aspoň zachycovat kamerou. Místy tedy natáčel a místy pomáhal stavět barikády, držel službu ve vinohradské sokolovně či přelepoval cedule nesoucí název ulice Schwerinova na Stalinovu třídu (dnes ulice Vinohradská).

František Svoboda pracoval před povstáním v německé firmě, což mohlo snížit šanci na zařazení mezi Bojovníky rozhlasu. Ve své výpovědi se tak snažil dokázat, že Němcům nijak nepomáhal. „Nesympatizoval jsem s tvrdými a asociálními způsoby vedoucích a nechával jsem to čím déle tím více znát a nerespektoval rozkazů.

To přivodilo mnoho rozporů, pro které jsem se dostal na prac. úřad. Moje chování bylo považováno dir. Goertzem za sabotáž a díky Bohu až do koncentráku mě to už nepřivedlo, jak s tím stále vyhrožoval. Natolik jsem snad asi ještě nebyl užitečný. Ač mě posílali za šoféra Kůtu na kopání zákopů. O tom přikládám doklady, právě tak jako doklady o tom, jak mizerně jsem plnil rozkazy našeho bývalého ředitelství a dále doklad o mé pokutě a doznání na pracovním úřadě, ze kterého je jasno, že přikázané práce byly brzděny.

Věk v květnu 1945: neznámý
Povolání: operátor německé filmové společnosti Ufa
Bydliště: Praha

autor: Naďa Buchtová
Spustit audio