Jaroslav Steinert
Jaroslav Steinert se připojil k policejnímu autokaru, který mířil k rozhlasu. Podle výpovědi se v budově rozhlasu a jejím okolí pohyboval 5. a 6. května, kdy bojoval s Němci, stavěl barikády (např. bednami s gramofonovými deskami) a pomáhal raněným.
Když bojovníci pronikli do budovy, zjistili, že se v podzemí schovává orchestr. Prvním úkolem tedy bylo, dostat hudebníky z budovy. Jamile se jim to podařilo, potýkali se s protivníkovými pancéřovými pěstmi a automatickými zbraněmi.
V podzemí skupina narazila na tři zabarikádované hlasatele – Mančala, Kozáka a Malíka. „Rozradostněni naším příchodem odebírají se okamžitě do hlasatelny a v přítomnosti jednoho policejního bojovníka vysílají vzápětí tři pro budoucnost významné věty o našem nástupu do budovy, úspěšném boji a v naději na úplné vítězství. O tyto tři věty se bratrsky rozdělí a každý pronáší jednu.“
Nedělní pumový útok mnohé zranil. Ti vážně zranění se přenášeli na obvaziště v Balbínově ulici. Někteří lehce ranění se nechali jen ošetřit na místě. „Vracíme se zpět do budovy rozhlasu a v hrůze spatřujeme spousty, které svým zásahem způsobila puma. Překračujeme hromady zvýši jednoho metru, v nichž nachází se změť nábytku, zdiva, mramoru, skla a jiného.“
V neděli 6. května okolo deváté hodiny přišel do budovy rozhlasu kurýr od Národní rady. „…vedu jej po tmě do podzemí k hlasatelům. (...) Jdu po paměti, až dojdu k místu, kde se nachází provisorní telefonní budka pod schodištěm v krytu, kde se již opět pracuje na malé mikrofoně. Nevím, který z pánů hlasatelů položil kurýru otázku, co je s Morávkem a týž odpovídá, že se pravděpodobně nachází u Franka a on sám, že je zoufalý z toho, že přišedši domů po dvoudenní námaze, usnul a žena jej nechala spáti dvě hodiny.“
Věk v květnu 1945: 57 let
Povolání: desátník
Bydliště: Praha