Vincenc Indra
Vincenc Indra se k rozhlasu dostavil pátého okolo jedné, krátce na to sehnal pušku a vydal se střílet k nádraží na Astorii a na německou operu. Týž den později dělal stráže u hlavního vchodu, v neděli převážně ostřeloval Němce a v pondělí 7. května pak fungoval jako osobní spojka štábního kapitána Preislera s velitelstvím. Další den se účastnil přestřelek a konal strážní službu. Od devátého prováděl pouze službu noční stráže, desátého totiž jeho žena porodila. Propuštěn byl 18. května.
V momentu, kdy na rozhlas v neděli spadla první bomba a zasáhla zadní část budov, byl Vincenc Indra zrovna v prostředních místnostech. „Odtud jsem odešel na naši světnici (…) a chtěl jsem spolu s jinými odejít dolů, když na chodbě asi 10 kroků přede mnou prolétla bomba a vybuchla, přičemž jsem dostal vzduchový náraz na hlavu, protože jsem byl skrčen a připraven, neztratil jsem duchapřítomnost a levou rukou jsem se zachytil dveří a pravou srazil kamaráda, který šel vedle mě a byl vržen směrem na veřeje, takže jsme zůstali oba dva na jedné hromadě ještě s jedním kamarádem, který při výbuchu u dveří padnul na zem. Nestalo se nám nic, až na to, že mě v hlavě hučel a byl jsem tupý.“
Věk v květnu 1945: 24 let
Povolání: obuvník
Bydliště: Boskovice