Americká osvobozovací mise v západních Čechách

16. duben 2015

Spojené státy americké měly na konci 2. světové války v Evropě přes 3 miliony vojáků. Z tohoto počtu připadalo přibližně 1,7 milionu mužů na pozemní síly. V druhé polovině dubna se k československým hranicím z roku 1938 od západu rychle blížila půlmilionová 3. americká armáda pod vedením generála Georga S. Pattona, která směřovala od Magdeburgu přes Lipsko jižním směrem do rakouského Lince.

Hra o demarkační čáru

Původně americké vrchní velení v čele s generálem Dwightem Eisenhowerem vůbec nepočítalo s osvobozením českého území. Dne 28. března 1945 oznámil „Ike“ sovětskému generálnímu štábu, že severní linie dotyku mezi americkými a sovětskými vojsky bude probíhat na čáře Erfurt-Lipsko-Drážďany a na jižním směru v oblasti Řezna po Linec. Podle tohoto návrhu se sovětská a americká armáda vůbec neměly setkat na československém území. Sovětský generál A. I. Antonov s tímto plánem souhlasil a 24. dubna 1945 sdělil, že Rudá armáda obsadí údolí řeky Vltavy a celý východní břeh Labe. O šest dní později oznámil Dwight Eisenhower, že Američané rozvinou své síly podél jižní a jihozápadní hranice Československa a osvobodí území po linii dotyku se sovětskou armádou ve směru Kraslice-Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice-Horní Dvořiště. I s tímto americkým plánem vrchní velení Rudé armády souhlasilo.

Mezitím však naléhal britský ministerský předseda Winston Churchill na Dwighta Eisenhowera, aby západní spojenecká vojska postupovala co nejdále na východ a osvobodila i Prahu, a tak 4. května 1945 obdrželi Sověti další americkou depeši, v níž vrchní velitel spojeneckých vojsk navrhl postup amerických vojsk až po západní břeh Vltavy. S tímto záměrem však Sověti nemohli souhlasit a požadovali, aby byla dodržena litera dohody z 30. dubna 1945. Moskva své kroky oficiálně odůvodnila již hotovým plánem Pražské operace a snahou předejít možným zmatkům, promísení armád či dokonce náhodným střetům mezi spojeneckými vojsky. Ve skutečnosti chtěl Josif V. Stalin osvobodit Prahu pouze vojsky Rudé armády, aby mohl do budoucna posílit politický vliv Sovětského svazu v Československu- potažmo i ve střední Evropě- a usnadnit postavení KSČ v budoucí obnovené republice.

Americké jednotky osvobozují české území

Při postupu jednotek 3. americké armády do Lince narazila její severní křídla na bavorsko-českou hranici, čímž došlo k prvnímu průniku amerických jednotek na českou půdu. Vůbec první Američané vstoupili na naše území 18. dubna 1945, kdy obsadili malou obec Hranice v ašském výběžku. O dva dny později kapitulovala Aš, 25. dubna dorazili Američané do Františkových Lázní a do Chebu, kde se místní německá posádka houževnatě bila až do 26. dubna, kdy vyvěsila bílé prapory. Téhož dne vstoupili Američané do Bělé nad Radbuzou, kde osvobodili několik set britských a amerických zajatců. Během 1. máje ovládla americká vojska ještě Přimdu, Železnou Rudu a 3. května Tachov. Přes tyto úspěchy se Američané hlouběji do českého vnitrozemí prozatím nepouštěli. Všechny osvobozovací manévry jejich jednotek na našem území byly až do 4. května 1945 formálně průzkumnými akcemi, které měly zajistit bezproblémový postup 3. americké armády do Lince.

Generál a pozdější americký prezident Dwight D. Eisenhower

Útok do nitra západních a jižních Čech

Konečně 4. května v 19:30 vydal „Ike“ oficiální rozkaz k osvobození západních a jižních Čech. Ještě téhož dne si Američané zajistili horské přechody do Československa a druhý den ráno nasadil generál George S. Patton na osvobození Čech z 3. americké armády V. a XII. sbor, jež měly k dispozici 4 obrněné a 6 pěších divizí o celkové síle přibližně 170 tisíc vojáků. Vojska V. sboru pod vedením generálmajora Clarence R. Huebnera měla obsadit území v západních Čechách od Aše přes Cheb, Karlovy Vary, Plzeň až do Klatov. Zatímco XII. sbor pod velením generálmajora A. LeRoy Irwina měl opanovat území od Klatov, přes Písek, Hořice až do Dolního Dvořiště.

Hned 5. května vstoupili Američané do Tachova, Domažlic, Vyššího Brodu a Klatov. O den později dorazil v 8:15 první tank Calamity Jane z 16. pancéřové divize do Plzně. Přibližně po 45 minutách vypuklo v západočeské metropoli několik ohnisek bojů mezi německými jednotkami a Američany. Střílelo se z věže gotického chrámu sv. Bartoloměje, v Resslově ulici, na Husově náměstí a na Klatovské třídě. Odpor hitlerovců byl zlikvidován během dopoledne. Německý vojenský velitel Plzně generálporučík Georg von Majewski podepsal 6. května v 14:15 kapitulaci do rukou plk. Percy Perkinse a vzápětí se zastřelil. Kromě Plzně vstoupili Američané 6. května také do Českého Krumlova, Mariánských Lázní, Sušice, Stříbra a Vimperku.

Plzeň v květnu 1945

6. května ráno vydal Eisenhower další směrnici, podle níž nesměla vojska překročit dohodnutou demarkační linie Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice. Tím pádem byl další postup do nitra Československa zastaven. Dne 7. května v ranních hodinách kapitulovala německá posádka v Karlových Varech. To už však dosáhli Američané demarkační čáry a v některých místech ji překročili o více než 30 km. Mezitím dorazilo několik amerických průzkumných jednotek do bojující Prahy, která povstala 5. května. Přestože chtěl generál George S. Patton vyslat na pomoc hlavnímu městu tanky z 9. obrněné divize, jeho přímý nadřízený generál Omar Bradley mu to ráno 6. května kategoricky zakázal s odůvodněním, že si generál Eisenhower nepřeje v závěru války žádné mezinárodní komplikace.

Během postupu amerických jednotek českým územím Němci nekladli fakticky houževnatý odpor, a tak docházelo pouze k lokálním konfliktům. Z větších bojů připomeňme alespoň přestřelky v Chebu, Plzni, Železné Rudě či Kynžvartu a dále v obcích Javorná, Hadrava, Orlovice a Hůrky. Dodejme, že americká armáda v závěru druhé světové války osvobodila více než 9000 km2 našeho území. Není bez zajímavosti, že území Československa bylo jedinou okupovanou zemí, kde se setkala Rudá armáda s americkými vojsky. Při osvobození západních a jižních Čech zahynulo podle odhadů přibližně 290 amerických vojáků. Většina amerických vojáků opustila Československo do konce listopadu 1945. Oficiální rozloučení s americkou armádou se uskutečnilo 20. listopadu 1945 v Plzni.

Zdroje:

Thomas F. Brooks, Hello, boys! Cesta V. sboru US Army z Louisiany do Plzně, Praha 1996.
Václav Král, Osvobození Československa, Praha 1975.
Vojtěch Laštovka, Plzeň v boji proti fašismu, Plzeň 1975.
Petr Linda, Patton byl váš nejlepší, Praha 1991.
Ivan Martinovský, Dějiny Plzně v datech, Praha 2004.
Vladimír Nálevka, Druhá světová válka, Praha 2003.
Jindřich Pecka, Na demarkační čáře. Americká armáda v Čechách v roce 1945, Praha 1995.
Karel Waska a kol., Americká armáda 1945. Osvobození západních Čech ve fotografiích a dokumentech, Plzeň 1990.

autor: Tomáš Bělohlávek
Spustit audio