Gewehr 41/43
První německá samonabíjecí puška vyvinutá v roce 1941 a inovovaná o dva roky později. Byla navržena po zkušenostech z bojů na východní frontě, kde se německá armáda setkala s velkou palebnou silou Sovětů.
Němci měli jako standardní zbraň Wehrmachtu pušku Karabiner 98K, kterou bylo nutné nabíjet po každém výstřelu. Nebyli proto schopni tak rychlé střelby jako jejich nepřítel. Západní i východní spojenci totiž v této době místo standardních pušek zaváděli do výzbroje spíše samopaly a samonabíjecí pušky. Němci se při návrhu nové pušky inspirovali sovětskou samonabíjecí puškou SVT-40, nový Gewehr 41/43 však ani přes mnohé modifikace nedosahoval jejích kvalit.
Původní verze pušky se ukázaly jako velmi nespolehlivé. Inovované verze z roku 1943 již byly u vojáků oblíbenější, ale nestihly se dostat na frontu ve větším množství. Předností zbraně oproti standardní pušce Karabiner 98K byla větší kapacita zásobníku, rychlejší střelba a možnost připnutí optického zaměřovače. Nevýhodou byla horší konstrukce a menší spolehlivost. Vzhledem k malému počtu vyrobených kusů byla zařazena pouze do výzbroje speciálních oddílů, oblíbená byla mezi odstřelovači. Naprostá většina produkce přitom směřovala na východní frontu.
Krátce po válce zařadila pušku do výzbroje československá armáda, především v její verzi pro odstřelovače. Používala ji také východoněmecká policie a pohraniční stráž. Sovětské i západní samonabíjecí pušky ale byly kvalitnější a tak byl Gewehr 41/43 brzy nahrazen modernějšími zbraněmi. Celkem bylo vyrobeno přes 400 000 kusů této pušky.
ZÁKLADNÍ TECHNICKÁ DATA
Výrobce: Carl Walther GmbH
Výroba: 1943-1945
Hmotnost: 4,4 kg
Délka: 1117 mm
Délka hlavně: 550 mm
Ráže: 7.92×57mm Mauser
Zásobování municí: schránkový zásobník na 10 nábojů