Britského premiéra Browna nevytáhla z potíží ani návštěva "báječného" Baraka Obamy
Britský premiér Gordon Brown je nyní na dovolené někde ve východní Anglii a karikatury britských deníků jej stejně jako v politice zobrazují jako smolaře i na pláži. Trpí prasknutím lehátka, kousnutím krabem, odplavením oblečení nenadálým přílivem a podobně. Není ovšem vůbec divu.
Brown údajně doufal, že po čtvrtečních katastroficky prohraných doplnovacích parlamentních volbách v jeho domovském Glasgowě -- kde v tradičně labouristickém obvodu zvítězili těsně skotští nacionalisté - ukončí týden na veselejší notu. Na pozadí hospodářského poklesu a politického pádu strany mu mělo pro změnu prospět trochu odlesku popularity někoho jiného. Bohužel se tak nestalo, i když Brown v sobotu na různých místech pózoval pro média s "báječným" Barakem Obamou, jak jej nazývají jeho příznivci. Prezidentský kandidát amerických Demokratů končil v Británii cestu po světě na pozitivní notu, avšak Brown mu mohl popularitu jen závidět.
Nejnovější průzkumy veřejného mínění jsou pro Browna tak špatné, jak jen mohou být, i když Obamovi jeho hraní si na Kennedyho v Berlíně doma u voličů prý také neprospělo. Průzkum organizace Ipsos MORI v deníku The Times dal v sobotu Brownovi 27 procent voličských preferencí, zatímco konzervativcům 47 procent a liberálům 15. Jiný průzkum ComRes pro deník The Independent přisoudil Brownovým labouristům pouhých 24 procent a od těchto čísel se příliš neliší ani další průzkumy. Paradoxem přitom je, že voliči se údajně domnívají, že labouristé zvyšováním daní a nadměrnými veřejnými výdaji tolik ublížili hospodářství země, že ani výměna Browna v čele strany někým charismatičtějším by straně nepomohla. Jak známo, voliči totiž mnoho nedají na tzv. "objektivní potíže pramenící z globálního hospodářského zpomalení" a obviňují ze snižování životní úrovně vládu a premiéra. Labouristé však nyní nemají nikoho tak zkušeného jako Brown, i když se začaly ozývat hlasy o jeho nahrazení někým jiným. S první otevřenou výzvou přišel právě dnes ministr zahraničí David Miliband, když v tradičně labouristickém deníku The Guardian zveřejnil článek o své vizi vyburcování strany z letargie a o nutnosti "změny" (zjevně a lá Obama) aniž se slovem zmínil Brownovi.
Nezávislému pozorovateli může ovšem být líto Browna i na mezinárodní politické scéně. I když britskému premiérovi se podle expertů většinou daří uhodit hřebíček na hlavičku, když jde o globální ohniska nebezpečí a jejich odstraňování, není za to patřičně doma oceňován. Navíc, má asi opravdu smůlu, neboť jeho mezinárodní úspěchy často přebije někdo jiný - například jeho poslední cesta na Blízký východ byla zastíněna podobnou cestou již zmíněného Baraka Obamy. Tomu odjezd ze země údajně u voličů uškodil a rozdíl mezi jeho preferencemi a oblibou republikánského rivala Johna McCaina se nyní zmenšil, zatímco jeho obliba v Evropě, zvláště v antiamerikanismus jindy vyznávajících vrstvách, je stále dokonce několikanásobně vyšší než ta nynější Brownova. A je tomu tak i přes pokles obliby v řadách krajní levice, neboť s blížícími se volbami se Obama téměř každým dalším prohlášením či projevem posunuje ke středu politického spektra. Zmizely tak propalestínské výroky a byly nahrazeny vyváženými argumenty pro Izrael i Palestínce. Stejně tak stažení z Iráku a přesun vojsk do Afghánistánu nahradilo obezřetné stahování s ohledem na situaci v zemi a bezpečnost jejich občanů i amerických vojáků. A mnoha levicovým Evropanům nejsou po chuti ani Obamovy výroky z berlínského projevu. Třeba, že multilateralismus vyznávající Evropa by se měla také více podílet na vojenském břemenu války proti terorismu, například v Afghánistánu. Někteří komentátoři už naznačují, že Obama prezident by se nakonec příliš nelišil od svých předchůdců v Bílém domě, bez ohledu na politické pozadí. A nakonec by byl v Evropě stejně tak nenáviděn coby představitel fénixovsky se vždy obnovující a znovu a znovu úspěšné Ameriky, ochotné riskovat a občas ještě Evropu zachraňovat od různých totalit.
Obamova oblíbenost v Evropě - tedy hlavně v té západní - však zatím stále trvá a popularitu charismatického kandidáta, který stále hovoří o změně, lze třeba mezi mládeží v Británii prý dokonce srovnávat s Beatles. Jak smutné, že představitel ideologicky nejspřízněnější britské politické strany a mnohem zkušenější a zjevně i mnohem politicky zásadovější Gordon Brown, je na tom tak politicky špatně. Do voleb má Brown sice ještě dva roky, ale z tak historicky rekordně nízkých předvolebních preferencí se údajně žádná britská politická strana nikdy nevyšplhala zpět k volebnímu vítězství. Ano, pro premiéra Browna musí být letošní dovolená opravdu vším možným, jen ne tím obvyklým bezstarostným odpočinkem na pláži.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .