Britský rok 2008 nezačíná příliš slavně pro premiéra Gordona Browna

Jak známo, bývalý premiér Tony Blair se před mnoha lety dohodl s přítelem a po deset let věrným ministrem financí Gordonem Brownem, že pokud labouristé vyhrají rekordní třetí parlamentní termín ve volbách, Blair po nich Brownovi postoupí premiérské křeslo. Tak se také stalo a experti před půl rokem nepředvídali žádné velké změny, otřesy či mimořádné události. Jak už řečeno, Brown sloužil coby ministr financí stabilně rostoucí ekonomiky po celých deset let, i když onomu růstu a té stabilitě leccos jiného obětoval a rekordně zvýšil veřejné státní výdaje a daně. Brownovy chyby nebyly díky onomu růstu a stabilitě do výměny v křesle premiéra podle kritiků příliš vidět a to ještě umocňovala jeho většinou Britů schvalovaná praktická euroskeptická politika, zaměření na Britské společenství národů a zjevná nechuť vůči přijetí eura. Coby seriózní a rozvážný syn skotského presbytariánského pastora s pevným tradičním morálním kodexem a zároveň muž tradičnějšího levicového kreda strany než středový Blair, Brown byl přijatelný, nebo alespoň tolerovaný jaksi na zkoušku ještě větší většinou labouristů, včetně tvrdé protiblairovské levice. Sám Tony Blair pak vhodně zmizel z domácí politické scény směrem na Blízký východ a uvolnil Brownovi prostor, aby mu umožnil vštípit labouristické straně vlastní tvář. To také začal Brown s novým kabinetem dělat.

Dobrý start ovšem trval v politicky nazírané časové míře jen kraťoučký okamžik a pak začaly skandály a problémy a začaly se projevovat Brownovy slabosti. Od skandálu ohledně skutečnosti, že vláda vůbec neví kolik přistěhovalců přichází do země, po další, že totiž přiznala jen polovinu ilegálních přistěhovalců pracujících protizákonně v bezpečnostní oblasti. A dál třeba po krach hypotéční banky Northern Rock, což bylo pro Browna zvláště bolestivou ekonomickou kalamitou, která se od té doby stále prohlubuje, neboť ceny nemovitostí nyní už druhý měsíc padají a trvalost a prozíravost jeho ekonomických opatření i pro období zpomalení světových ekonomik začínají být zpochybňovány. Pak se provalil skandál s financováním strany jedním jejím známým příznivcem z řad podnikatelů. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se nedopustil protizákonného vydávání se za jiné dárce a kdyby onu sumu téměř tři čtvrti milionu liber byli příjemci finančních darů, včetně místopředsedkyně strany Harriet Harmanové a šéfky labouristů ve Skotsku Alexanderové, odhalili. Takto to dodnes vypadá, že je skutečnost, odkud přijaté peníze pocházely, nezajímala, nebo, že o nelegálnosti dokonce věděli, z čehož je opozice stále obviňuje a požaduje nezávislé vyšetřování případů. Nejvíce však Brownovi uškodila jeho počáteční nerozhodnost ohledně potvrzení vůdcovského mandátu rychlými volbami. Poté, co se vypsání voleb všeobecně už, už očekávalo, Brown ucouvl, když se potenciální vítězství jeho strany ukázalo nejistým. Série skandálů však pokračovala ztrátou CD s důvěrnými údaji o 25ti milionech obyvatel ministerstvem vnitra a vzápětí dalšími podobnými případy, včetně ztráty údajů o nových řidičských průkazech obyvatelstva.

Není tedy divu, že Brownova popularita se během posledních měsíců někam vypařila. Pozorovatelé sice pomlčeli o jeho do krve okousaných nehtech, které svědčí o značné nervozitě, avšak neváhají kritizovat jeho bolestínské a uražené grimasy, kterými - místo toho, aby vše odbyl ironií a pobaveným úsměvem - reaguje na vtipné útoky vůdce opozičních konzervativců Davida Camerona. Ten Browna neváhá tvrdě kritizovat a velmi úspěšně mu předhazuje nekompetentnost. Ještě horší však pro premiéra byl vtipný útok liberálně-demokratického prozatímního vůdceVincenta Cabla. Ten jej během parlamentní debaty nazval politickým Mistrem Beanem, nebo-li komickou figurkou ze známých filmových komedií, která se potácí od průšvihu k průšvihu. Bouře smíchu, která otřásla budovou parlamentu, nejapné Brownovy grimasy a jeho nepřesvědčivá odpověď o uplynulém desetiletí rozvoje a stability ukázaly, že Cable ťal do živého.

Nejhorší pro Browna však na prahu roku 2008 zjevně není, že konzervativci nyní vedou v průzkumech veřejného mínění s desetiprocentním náskokem, ale skutečnost, že mnozí Labouristé začínají dokonce vzdychat, že je možná škoda odchodu Tonyho Blaira. Dřívější stoupenkyně Blaira a ministryně pro Olympiádu Tessa Jowellová, Brownovi však prostě radí, aby se pokusil být "autenticky" sám sebou a změna se pomalu sama dostaví. Neexistují prý totiž žádné recepty na rychlý politický úspěch.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .