Česká společnost není ateistická, shoduje se rabín s knězem

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vrchní pražský a zemský rabín Efraim Karol Sidon (vlevo)

Českou společnost mnozí pokládají za jednu z nejateističtějších v Evropě. Jak to ale je ve skutečnosti? Ohrožuje sekularita náboženský život? Nebo je pro něj naopak inspirací? To jsou otázky, které si společně položili rabín Karol Efraim Sidon a kněz Marek Orko Vácha.

Vrchního zemského rabína Karola Sidona jsem se zeptala, jakou roli v české společnosti podle něj hraje náboženství:


„Já si myslím, že možná spíš podvědomě, protože ta sekulární společnost nebo ti sekulární jedinci o tom náboženství moc nevědí, ale tu kulturu si nosí v sobě. A protože se tím příliš nezabývají, z lenosti nebo z jiných důvodů, tak je nemůžeme chápat jako lidi, kteří jsou ostentativně a jasně ateisty. A v tom případě já nevidím žádný problém se s těmi lidmi dorozumět bez velkých problémů.“

Římskokatolický kněz a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Marek Vácha se na českou společnost dívá z trochu jiného úhlu:

Marek Vácha

„V každém knihkupectví ty regály s esoterickou literaturou, kdy člověk má objevit mír ve své duši a harmonii a probudit vnitřního orla a kdoví, co ještě, tak ty jsou velmi široké a zřejmě ty knihy jsou velmi dobře prodávané. Takže s určitou ironií bych chtěl říci, že jsme společnost velmi a velmi náboženská.“

Podle Sidona vlastně sekulární a duchovní život od sebe tak docela oddělit nejde:

„My v té sekulární společnosti žijeme, a docela přirozeně, protože to všední a svaté patří k životu. Týden sestává ze šesti všedních dnů a jednoho svatého dne. Takže ten vztah k tomu sekulárnímu světu se mi zdá docela přirozený.“

Ohrožuje všednost nějak duchovní život?


„Všednost s sebou nese tu nabídku i tu možnost, že člověk zapomene na všechno ostatní. To je pravda, nad kterou by ale člověk neměl žasnout. Co je negativní, to je konzum. Konzumování života s tím, že člověk tím soustředěním se na konzum toho, co se mu nabízí, zapomíná na to, že je člověk,“ říká Karol Sidon.

A Marek Vácha k tomu dodává:

„Říká se, že vždycky v dějinách byli jednotlivci, výstřední jednotlivci, kteří říkali, že je zajímá jenom to hmotné, a že cílem a smyslem jejich života je mít co nejvíc peněz a užít si a to, co bychom dnes nazvali konzum. Ale nikdy v dějinách na této myšlence nebyly postaveny státy jako dnes. Takže to, co mě dráždí na společnosti, ve které žijeme, je to, že se z toho stala většinová myšlenka, že život je co nejkomfortnější čekání na smrt a že v zásadě nic dalšího nemáme čekat.“