Bojkot

23. červenec 2014

Úmyslné pomíjení, přehlížení, odmítání, jinak také bojkot, je účinný způsob, jak dosáhnout cíle. Možná vás to překvapí, ale Boycott bylo kdysi dávno docela obyčejné příjmení. A nosil ho jeden mizera, surovec a zbabělec.

Charles Cunningham Boycott (narozen 12. března 1832 v Norfolku) byl původně kapitánem britské armády, a když ho po čtyřicítce šoupli do penze, začal se živit jako správce na severozápadě Irska. Dohlížel na chod rozsáhlých statků jistého anglického hraběte.

Hrabě pozemky pronajímal místním zemědělcům a napařil jim nekřesťansky vysoký nájem. Jenže půda v tom ostrovním vyhnálově moc nerodila, a tak to sedláčci prostě nemohli utáhnout.

Nakonec kapitán přece jen slevil deset procent nájmu. Jenže zemědělci chtěli dalších pětadvacet! A tak je z těch statků prostě vyhnal. Ubozí Irové si nevěděli rady, a tak se vydali pro radu k panu faráři.

A jako poslušné ovečky udělali to, co jim jejich duchovní pastýř poradil. Přestali si pana Boycotta všímat. Nikdo se ním nemluvil, nikdo se s ním nestýkal, nikdo mu nic neprodával ani od něj nikdo nic nekupoval... Pan kapitán dokonce povolal oddíl královského vojska. Ale když pod jeho ochranou vozil pracovníky ze vzdálených statků v sousedství, přišlo ho to dráž, než kolik vynesla sklizeň.

Netrvalo dlouho a jméno Boycott se dostalo na stránky Timesů jako termín pro organizovanou izolaci. Nakonec vzal kapitán nohy na ramena a zmizel z Irska jako mlha z blat. Stalo se to v roce 1880.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio