Braillovo písmo
Speciální druh písma pro slabozraké a nevidomé funguje na principu plastických bodů, které čtenář vnímá hmatem. Je netradičním příkladem binárního kódu používaného mimo svět počítačů.
Ten, jemuž nevidomí vděčí za ten užitečný objev, se jmenoval Louis Braille. Byl to učitel francouzské gramatiky, algebry, aritmetiky a hry na klavír i violoncello. Současně také varhaník.
Na svět přišel 4. ledna 1809 v malé vesničce nedaleko Paříže. Jeho otec byl mistr sedlář a řemenář. Jako malý si Louis rád hrál v otcově dílně. Jednou údajně Simon-René Braille nechal synka v dílně samotného zaujat zprávami o Napoleonově invazi do Ruska. A Ludvíček si nešťastnou náhodou vrazil šídlo do oka. Dostala se mu do toho infekce, pak se přenesla i do druhého oka, a dva roky nato nadobro oslepl.
Bodec, který Brailla připravil o zrak, nakonec umožnil nevidomým číst a psát
Když bylo Ludvíkovi deset let, přijali ho do Královského ústavu pro nevidomou mládež v Paříži. Šlo mu výborně učení i hra na hudební nástroje. V patnácti letech se nechal inspirovat vojenským systémem nočního psaní a snažil se ho zdokonalit.
To bylo tak: Systém vymyslel dělostřelecký důstojník Charles Barbier pro vojáky Napoleonovy armády, aby mohli přijímat rozkazy i za tmy. Jenže se to v armádě neuchytilo, a tak Barbier nápad nabídl slepeckému ústavu. Z původních dvanácti bodů Braille použil jenom šest. Roku 1829 vydal útlou brožurku „Způsob psaní slov, hudby a chrámového zpěvu pomocí bodů pro potřeby nevidomých“.
Spolužáci jeho abecedu přijali s nadšením. Četla se jim mnohem lépe než do té doby používaná vypouklá latinka. Ale učitelé k ní měli pořád nějaké výhrady. Zdálo se jim, že bodové písmo staví další bariéru mezi vidomé a nevidomé.
Renomovaní profesoři, kteří tou dobou na vytvoření slepeckého písma usilovně pracovali, nejspíš nebyli s to přenést přes srdce, že by je v jejich snažení mohl předstihnout jakýsi obyčejný studentík.
Po dokončení studií Braille zůstal na slepeckém ústavu pracovat jako učitel s měsíčním platem 25 franků. Ovšem tam, kde mu dali vzdělání a práci, našel i předčasnou smrt. Budova byla vlhká, původně to bylo vězení. Vinou katastrofických hygienických podmínek onemocněl v pětadvaceti letech tuberkulózou.
Písmo, které dnes nese jeho jméno, bylo oficiálně uznáno až dva roky po jeho smrti. A sto let nato byl Braillův popel uložen v pařížském Panthéonu, zatímco ruce byly symbolicky ponechány v rodném Coupvray.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
