Coulombův zákon
Síla, kterou na sebe vzájemně působí dva statické bodové náboje, je přímo úměrná součinu obou nábojů a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti.
Tento zákon formuloval muž, který byl zakladatelem elektrostatiky a kvantitativních metod v ní a je po něm pojmenována jednotka elektrického náboje. Charles-Augustin de Coulomb.
Narodil se 14. června 1736 v jihofrancouzském městečku Angoulême. Pocházel ze zámožné šlechtické rodiny. Studoval v Paříži filosofii, jazyky a literaturu. Kromě toho získal dobré vzdělání i v matematice, astronomii, chemii a botanice. Jeho profesoři ho měli za chytrého a pilného mladíka.
Po studiích vstoupil do armády – to byla taková rodinná tradice – a stal se ženijním důstojníkem. Pak odjel na ostrov Martinik, aby tam vedl stavbu francouzské vojenské pevnosti.
Jenže po devíti letech se musel ze zdravotních důvodů vrátit zpátky do Paříže. Byl jmenován inženýrem staveb pevností a vodních děl a konečně se také mohl začít naplno věnovat vědě.
Začal studovat magnetismus. Vyhrál konkurz vyhlášený Francouzskou akademií věd na zdokonalení navigačních zařízení a přitom vlastně jaksi oklikou přišel na to, co ho pak tolik proslavilo.
To bylo tak: Pan Coulomb se původně zabýval tím, že zkoumal nejvhodnější způsob upevnění střelky kompasu. Napadlo ho, že by mohl střelku zavěsit na tenké vlákno. K tomu účelu podrobně zkoumal jevy související s torzními silami při zkrutu kovových vláken. Abychom se v tom úplně neztratili: torsion anglicky znamená kroucení, točení, křivost.
A díky těmto výzkumům mohl sestrojit torzní váhy – říká se jim Coulombovy váhy – a později je použil k přesnému měření vzájemných sil mezi nabitými tělesy.
Tato měření pak panu Coulombovi umožnila formulovat základní zákon elektrostatiky o vzájemném působení nabitých těles.
Celých dlouhých třináct let pracoval od rána do noci a za tu dobu vznikly jeho nejzávažnější práce z teorie pružnosti, elektřiny a magnetismu. Přinesly mu uznání a povýšení v armádě.
Jenže pak vypukla Velká francouzská revoluce. Coulomb se okamžitě vzdal důstojnické hodnosti i veškeré veřejné činnosti a stáhl se na svůj statek v Blois. Žil jako venkovan, věnoval se vědě a rodině.
Po čase jej Napoleon znovu povolal na pařížskou univerzitu. Revoluční vládou byl pověřen prací na novém systému měr a vah. Zabýval se také výzkumem vnitřního tření kapalin a smykového tření a formuloval zákony, kterými se řídí.
Svou prací završil snahy mnoha fyziků vytvořit přesné experimentální metody výzkumu elektrostatických jevů.
Všichni si ho považovali, stal se jedním z prvních členů Francouzské akademie věd a dostal významnou funkci na ministerstvu školství. Dlouho si ty úspěchy ale neužíval. Jenom sedm krátkých let. Zemřel sedmdesátiletý, 23. srpna 1806 v Paříži.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
