Eiffelovka
Jedna z nejznámějších a nejnavštěvovanějších staveb světa byla postavena pro Světovou výstavu, která se konala v Paříži roku 1889, u příležitosti stého výročí Velké francouzské revoluce. Město se tehdy chtělo blýsknout něčím nevídaným, a to se mu opravdu povedlo.
Konstruktér a stavitel věže Alexandre Gustave Eiffel se až do svých 48 let oficiálně jmenoval Bönickhausen po svých německých předcích.
Narodil se 15. prosince 1832 v Dijonu. Jeho matka byla velmi praktická a podnikavá žena. A Gustave byl patrně tak trochu mamánek. Když si vybíral manželku, podával o tom v dopisech pravidelná hlášení své matce do Dijonu. Několik kandidátek u maminky neprošlo, a tak raději nechal výběr na ní.
„Budu spokojen s dívkou s průměrným věnem, jakous takous postavou a dobrým vkusem.
S dobrou hospodyní, jež mi přivede na svět krásné děti, které se ke mně budou dobře chovat. Žádoucí je nižší vzdělání a neznalost věcí života, což dovoluje takovou ženu snadno uspokojit,“ napsal své matce. A ta mu tuto ideální nevěstu našla. Jmenovala se Margierita, bylo jí 18 a Gustavovi 28.
Eiffelovy mosty, nádraží, kostely, zdymadla, obchodní domy, banky, hvězdářské kopule najdete v Evropě, v Asii, v Africe i v Americe. Jeho dílem je i kostra Sochy Svobody! Své matce jednou napsal: „Mám před sebou obrovské projekty, jež mě vynesou mezi nejpřednější stavitele Evropy!“
Jeho železné konstrukce bývají nazývány „zhmotněnými imaginacemi Julesa Verna“. Ovšem ta nejslavnější ze všech stojí ve městě nad Seinou, na Martových polích.
Trn v oku Paříže
Původně chtěl Eiffel postavit věž v Barceloně. Radní ale jeho návrh zamítli. Připadal jim nevkusný. A tak se obrátil na Paříž.
Věž měla původně stát pouze dvacet let. A Pařížané ji zpočátku z duše nenáviděli. Tvrdili, že je to trn v oku Paříže, protestovali proti údajnému nenapravitelnému zohyzdění města. Spisovatel Guy de Maupassant pravidelně vysedával v kavárně ve věži, protože prý je to jediné místo v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat.
Ale panem Eiffelem hned tak něco neotřáslo. Věž vyrostla jako z vody během 19 měsíců. Eiffel bravurně vztyčil nad Seinou patnáct tisíc kusů železa spojených dvěma a půl miliony nýtů. Eiffelova věž byla do roku 1930 nejvyšší stavbou světa. Pak ji přerostl mrakodrap Chrysler Building v americkém městě New York.
Odsouzen na dva roky
Eiffel byl na vrcholu slavné kariéry, ale zároveň mu podrážela nohy aféra kolem Panamského průplavu. Měl na starosti stavbu zdymadel, ale investor krachoval, neplatil, dělníci hromadně umírali na žlutou zimnici, půda se sesouvala, stavba vázla.
Rok před otevřením Eiffelovky došlo i na soud. Eiffel byl odsouzen ke dvěma letům vězení a pokutě dvacet tisíc franků. Nakonec ho sice viny zcela zprostili, ale velký inženýr zahořkl, definitivně opustil své železné konstrukce a začal se věnovat výlučně vědě.
Jemný počtář s hlubokou duší
V soukromí byl Eiffel patrně dost podivín a samotář. A také – dnes bychom řekli – workoholik. Ještě po osmdesátce šermoval a plaval. Zemřel 27. prosince 1923 ve svém panském sídle na Rue Rabelais v Paříži ve věku 91 let.
Architekt Le Corbusier o něm prohlásil, že byl jemný počtář s podivuhodným smyslem pro proporce a s hlubokou duší.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
