Purkyňovy buňky
Velké nervové buňky (neurony) v kůře mozečku. Buněčnou teorii formuloval český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof Jan Evangelista Purkyně v 19. století.
Známe také Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy obrázky, Purkyňův jev a řadu dalších útvarů a jevů, které nesou jméno tohoto velkého muže.
Libochovice–Mikulov–Praha–Vratislav
Český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof Jan Evangelista Purkyně se narodil 18. prosince 1787 na zámku v Libochovicích. Jeho otec byl správcem tamního panství. Zemřel, když byl Jan ještě malý chlapec.
V jedenácti letech odešel Jan Evangelista Purkyně za vzděláním k piaristům do Mikulova a později vstoupil do piaristického řádu. Možná v tom viděl šanci stát se učitelem a věnovat se vědě, brzy ale řád opustil a odešel do Prahy. Studoval na pražské lékařské fakultě a živil se jako vychovatel v šlechtických rodinách. Lákalo ho nejen vědecké poznání, ale projevil i umělecké nadání, psal básně a toužil vydat se na dráhu spisovatelskou.
Disertační práci na téma O zření v ohledu subjektivním obhájil roku 1818 a stal se asistentem na pražské lékařské fakultě. Marně se ucházel o profesuru, kvůli jeho vlasteneckým názorům mu nebyla udělena. Nakonec získal místo na univerzitě v tehdy pruské Vratislavi. Přímluvcem byl sám Johann Wolfgang Goethe. I když ze strany kolegů byl zprvu přijímán chladně, nelibě nesli, že na jejich fakultě přednáší učenec z Rakouska, brzy si díky svým vynikajícím vědomostem a vlídnému a skromnému chování, získal i srdce svých odpůrců.
V roce 1837 se Jan Evangelista Purkyně účastnil sjezdu německých přírodovědců a lékařů v pražském Karolinu a přednesl tam veleslavný příspěvek na téma O živočišných tkáních složených z buněk s jádry. To byl jeho nejvýznamnější objev a touto prací Purkyně formuloval buněčnou teorii, když jako jeden z prvních vědců na světě přisoudil buňkám jejich stěžejní význam pro život a zařadil se tak mezi spoluzakladatele cytologie.
Objevitel, zakladatel a básník
Jako jeden z mála českých vědců té doby Purkyně přijal Darwinovu evoluční teorii. V práci O spánku, snech a stavech příbuzných zdůraznil osvěžující a léčivou funkci snů pro duševní rovnováhu, čímž předjal budoucí úvahy Freudovy i Jungovy. Studoval mikroskopický vývoj kostí, zubů a pohlavních orgánů. Zabýval se vývojem slepičího vejce před líhnutím, fyziologií lidské mluvy. Pozoroval a popsal kožní kapiláry, čímž položil základ daktyloskopie. Podle vlastních nákresů nechal vyrobit takzvaný kinesiskop – kotouč zobrazující animovanou sekvenci práce lidského srdce, který je možno považovat za předchůdce kinematografu.
Také básnické tvorbě zůstal věrný po celý život a stal se také významným překladatelem poezie Friedricha Schillera a Torquata Tassa.
Osobní tragédie a návrat do Prahy
Ve Vratislavi ale postihla Jana Evangelistu životní tragédie. Na epidemii cholery zemřela jeho milovaná žena a dvě dcery. Zbyli mu dva synové. Starší Emanuel se stal přírodovědcem, mladší Karel vynikl jako malíř.
Roku 1850 se Jan Evangelista Purkyně vrátil na pražskou lékařskou fakultu a dočkal se mnohých poct. Několik dní před smrtí byl dokonce povýšen do rytířského stavu. Zemřel 28. července 1869.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
