Škodovka

5. červen 2014

Okřídlený šíp je jedna z nejznámějších českých značek. Jeho křídla mají symbolizovat rychlost, pokrok a volnost.

Oko v křídle poukazuje na přesnost výroby a vnímavost k okolí. Kruh, ve kterém je šíp umístěn, na jednotu světa a harmonii.

Všechno to vlastně spískal hrabě Waldstein, když se rozhodl přemístit část výroby ze své sedlecké strojírny do Plzně. V roce 1866 nastoupil do strojíren jako vrchní inženýr plzeňský rodák Emil Ritter von Skoda.

Byl tehdy velmi mladý, pouhých 27 let. Ale měl oproti jiným velkou výhodu – nepocházel z chudých poměrů. Jeho děda byl mistrem kovářem. Ovšem tatík, to byl zámožný plzeňský měšťan MUDr. František Škoda. Krajský lékař, šéf zemské zdravotní služby, člen první správní rady Měšťanského pivovaru a také poslanec říšského sněmu.

Čtěte také

A jeho mladší bratr Josef, Emilův strýc, se stal věhlasným profesorem lékařské fakulty na vídeňské univerzitě. Pečoval o tu nejbohatší a nejprestižnější klientelu. Měl známosti, kontakty a informace z nejvyšších kruhů a z první ruky.

Emil rytíř Škoda studoval na několika technických vysokých školách, pak si odbyl praxi v cizině, a jen co se začal ve Waldsteinových strojírnách rozkoukávat, hned přemýšlel o tom, co a kde by se dalo modernizovat.

Okřídlený šíp na úspěšném sportovním modelu Popular z poloviny třicátých let

Jenže hrabě nechtěl o ničem takovém ani slyšet. A tak mu Škoda navrhl, že strojírnu koupí a bude ji řídit podle svých představ. Kde na to vzal? Pomohly mu rodinné finance. Tak například strýček Josef mu nabídl jeden milion zlatých, i tatínek něco přidal. A Emil Škoda se uměl taky výhodně oženit.

Kapitál do začátku byla dobrá věc, ale pak Škodu čekala jen a jen tvrdá práce, dřina do úmoru. Koupil malou továrničku s 33 dělníky a zakrátko z ní udělal obrovský podnik se světovou reputací. Osobně řídil provoz, chtěl být u všeho, o všem rozhodovat.

Autokrat, cholerik, workoholik

Povídalo se o něm, že byl autokrat a cholerik. Býval v práci od rána do noci, neuznával hry za zády, všechno řešil chlapsky a na místě. Nesnášel výmluvy a lži.

Nejraději přijímal zakázky, které jinde odmítli jako nerealizovatelné. Vyráběl odlitky pro stavbu lodí – obchodních i válečných, stroje pro pekárny, cihelny, pily, plynárny, vodní pumpy, vodovody, chladící zařízení. Rekonstruoval staré dílny, přistavěl novou slévárnu, strojírnu, ocelárnu, kovárnu, vlastní železniční dráhu a zbrojovku, vyvážel zboží do ciziny.

Škoda MB 1000

A pak přišla prusko-rakouská válka. A Škoda pochopil, že budoucnost jeho továrny je ve výrobě zbraní. Kulomety, polní kanony a tak. Na přelomu 19. a 20. století řídil největší průmyslový podnik Rakouska-Uherska.

Jenže pak pochopil, že s novým stoletím končí éra velkých samostatných šéfů, že v téhle nové době už jedinec sám nic nezmůže. A taky už nebyl nejmladší... Tak vznikla akciová společnost Škodovy závody a Emil rytíř Škoda v nich i nadále zůstal prezidentem a generálním ředitelem.

Emil Škoda zemřel 8. srpna 1900 ve vlaku poblíž Selzthalu ve Štýrsku. Byl pochován s velkými poctami na Mikulášském hřbitově v Plzni.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

autoři: Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio