Xantipa
Nejen filosof Sokrates, nejmoudřejší muž antického světa, ale i jeho manželka Xantipa vešla do dějin. Ať právem či neprávem, stala se vzorem zlé a hašteřivé ženy.
O Sokratově mládí nevíme mnoho, jen to, že byl synem sochaře a porodní báby a zřejmě se mu dostalo klasického vzdělání. Bojoval v Peloponéské válce a byl vyznamenán za statečnost. Tedy – aspoň to o něm píše Platon ve svém Symposiu.
Moudrý ošklivec
Sochy a busty Sokrata znázorňují jako šeredného muže. Platon a Xenofon ho totiž v žertu přirovnávali k silénům a satyrům.
Poznej sama sebe!
Sokratovi bylo 50 let, když si vzal Xantipu. Do té doby si netroufl se oženit.
Podle jedné verze byli Sokratovi taková normální rodinka se třemi dětmi. Paní Xantipa byla žena mírná jako beránek, k dětem i k manželovi pozorná, milá a přičinlivá. Ovšem podle jiné verze to v rodině chodilo dost po italsku.
Vím, že nic nevím!
Sokrates byl vyučený řezbář, ale řemeslo pověsil na hřebík, procházel se po athénských ulicích a vedl dlouhé učené disputace a hlubokomyslné debaty. Obklopoval se mladými žáky a snažil se jim vštípit něco ze své moudrosti. Provokoval je otázkami a nabádal je, aby se za pomoci vlastního úsudku dobrali pravdy.
Rozdělíme-li si slovo Xanthippe na „xanthos“ a „hippos“ a přeložíme-li si to do češtiny, vyjde nám „plavý kůň“.
Stejnou metodou zjistíme, že Philippos je ten, co miluje koně, Hippokratés je pro změnu krotí.
Nočník vylitý na hlavu?
Hlásal skromnost a odříkání, proto nebral za své přednášky honoráře, takže rodina věčně neměla peníze. Xantipa to s panem filosofem patrně opravdu neměla lehké. Takže možná občas zvýšila hlas nebo ho vzala po hlavě válečkem...
Jen se klidně ožeň, když myslíš. Dostaneš-li dobrou ženu, budeš šťastný, dostaneš-li zlou, staneš se filosofem.
Taky se říká, že mu jednou chrstla na hlavu vědro s vodou. Někde se dočteme i o nočníku. Zmáčený Sokrates se tehdy zatvářil náramně vtipně a poznamenal: „Věděl jsem, že po tom jejím hromování musí přijít déšť.“
Ať už byla paní Xantipa ovečka či dračice, nic to nemění na tom, že nejmoudřejší muž světa neměl lehký život ani šťastný konec. Byl křivě nařčen z toho, že kazí athénskou mládež. Oleje do ohně nejspíš přilila taky komedie Oblaka. Aristofanes v ní líčí, jak se vlivem Sokratova učení synové obracejí proti svým otcům.
Ke štěstí a blaženosti můžeme dojít jen tehdy, necháme-li se vést svým vnitřním hlasem, tedy hlasem svědomí a rozumu.
Na soud se Sokrates nepřipravil, ale jeho improvizovaná obhajoba byla jednou z nejlepších v dějinách soudnictví. Platon ji sepsal jako Obranu Sokratovu.
Soud nedospěl k verdiktu, a tak dali Sokratovi vybrat: vypít číši bolehlavu nebo odejít do vyhnanství. Vybral si jed.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
