Žížala

3. leden 2015

Slovem žížaly se dřív označovali všichni tvorové, kterým bychom dnes řekli havěť. Pojmenování pro tuto skupinu tvorů je z praslovanského žuža, které je nejspíš ze zvukomalebného žužat.

Žížaly se zoologicky správně jmenují dešťovky, což však neznamená, že slovo žížala je nespisovné a že bychom ho neměli používat. Je neodborné, ale jazykové příručky ho uvádějí bez omezujících poznámek, takže jde o slovo spisovné.

Dešťovkovití jsou čeledí kmene kroužkovců, jsou oboupohlavní, žerou humus, jsou užiteční kypřením půdy a v Africe dosahují délky až přes tři metry. Jejich odborné české jméno je samozřejmě odvozené od výrazu déšť, protože tito kroužkovci mají rádi vlhko a po dešti vylézají na povrch země.

S jejich neodborným názvem žížala je to zajímavější. Nejprve citát z Komenského: „Žížaly jsou rozliční červové, z nichž hlísti hnojiště, housenky zrosliny, červotočové dřeva, molové šaty, molíci knihy, zavináči vinní listí hryzou.“ Podle Komenského tedy slovo žížala označovalo mnohem větší množinu tvorů než dnes. A to při tom byl silně zúžený, jen na hryzající červy zúžený, původní význam tohoto slova.

Jak se dočteme v knížce Dědictví řeči: „Žížaly a v 18. století i žížalové se až do 19. století nejen plazí nebo lezou, ale i létají a plavou... Žížaly vydávají zvuky ... bzučí, štípou, ale i produkují med... Žížala tedy pojmenovávala hmyz (též žížaly létavé) a plazy nebo červy (žížaly plaziecie). Proto byly za žížalu pokládáni jak mravenec, komár, moucha, včela, bourec morušový, škvor a štěnice, tak i rozmanití, většinou blíže neurčení plazi nebo obojživelníci (ještěři a mořské obludy).“

Jinde se dočteme, že slovem žížaly se označovaly i krtci, myši, netopýři a slimáci. Zkrátka žížaly byli všichni tvorové, kterým my bychom dnes řekli havěť, tedy živočichové, kteří se pokládají za nepříjemné či obtížné.

Pojmenování pro tuto skupinu tvorů je z praslovanského žuža, kterým se označovaly různé druhy hmyzu a z něhož kromě slova žížala pochází i výraz žoužel. Praslovanské žuža je asi z onomatopoického žužat, které napodobovalo hmyzí bzučení. Je kuriózní, že slovo žížala, vyjadřující zvuk, nakonec skončilo jako pojmenování tvora, který vůbec žádný zvuk nevydává.


Příspěvek zazněl v pořadu Slova, který v letech 2002–2005 vysílala Regina.

autoři: Michal Novotný , Helena Petáková
Spustit audio