Damoklův meč

Chceme-li pátrat po jeho původu, musíme se vypravit na Sicílii. Tam totiž žil ve 4. století před naším letopočtem syrakuský vládce Dionýsos I. Byl to docela schopný vojevůdce. Vytlačoval ze Sicílie rozpínavé Kartagince, dobyl jižní Itálii, díky mocnému loďstvu kolonizoval Dalmácii, zasahoval i do bojů Athén se Spartou.

Říkali o něm, že byl despota a krutovládce, který se opíral zejména o žoldnéřskou armádu a žil bezstarostně a v přepychu. To první byla pravda, ale to druhé... Dionýsos se bál. Bál se o život. A ne bezdůvodně. Uměl si představit, co by se mohlo stát, kdyby se proti němu vzbouřili všichni, jejichž příbuzné připravil o život, nebo ti, kterým zkonfiskoval majetek, ti, které odstranil, aby mu nestáli v cestě.

Jednou za ním přišel jeho dvořan Damoklés a začal mu pochlebovat. Dionýsos se smutně pousmál a nabídl mu, ať si jeho život na chvíli vyzkouší. Nařídil uložit Damokla do zlaté postele, která stála na měkkém koberci vyšívaném překrásnými vzory. Okolo něj dal rozestavit stolky se zlatými a stříbrnými nádobami. Přepychovou komnatu Dionýsova paláce zaplnili spanilí mladí jinoši, kteří měli za úkol Damoklovi sloužit a splnit mu, nač jen pomyslí.

Pak Dionýsos pokynul svým sloužícím a ti přinesli obnažený meč. Uvázali jej na tenounkou žíni a pověsili Damoklovi přímo nad hlavu. Od té chvíle si už Damoklés neužíval krásu, bohatství ani hojnost. Vnímal jen hrozbu smrti.

Nad diktátorem visí Damoklův meč atentátu a vzpoury na koňské žíni o to tenčí, oč silnější má výčitky svědomí. Ale hrozba neštěstí, nebezpečí, nehody či smrti visí nad každým z nás. Jak moc si máme tu myšlenku nechat vstoupit do života?

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.