Chci být pořád vepředu a něco dávat, směje se herečka, zpěvačka a oceněná pedagožka Radka Jiřičková

Radka v 90. letech minulého století spolu s ostatními zazářila ve slavném muzikálu Bídníci, prvním opravdu velkém muzikálovém projektu, který se k nám po Sametové revoluci dostal. A Radka Jiřičková je naším dnešním hostem. Nejdřív tedy velké blahopřání k ocenění.
Děkuji. Já jsem panu starostovi na pódiu, když mi předávali cenu, řekla, že mi to přijde, jako když se někomu dá cena, že už má jít do důchodu nebo umřít. Pan starosta se chytal za hlavu, že to určitě ne.

Asi ve dvou letech, kdy jsem poprvé někde vystoupila za buřta a čokoládu, tak jsem věděla, že to bude nějakým způsobem můj život.
Radka Jiřičková, herečka, zpěvačka a pedagožka

Jen připomenu, že to je ocenění v kulturní oblasti za vynikající pracovní přístup při výuce na základní umělecké škole, kde vzděláváte děti.
Ano. A nejen děti. Protože máme i akademii 60+, kterou podporuje město Náchod finančně. Mohou k nám chodit senioři nad 60 let s bydlištěm v Náchodě a okolí, mohou si plnit sny, které nestihli jako děti. Takže ke mně chodí akademičky se učit znovu zpívat nebo si prostě dělat radost.

Čtěte také

Verča je opravdový multitalent! Chválí „UčiTerka“ oceněný Talent královéhradecké kultury ze Střeziny

Jaké sny jste měla vy v dětství jako malá holka? Snila jste o tom, že budete velká zpěvačka?
Jednoznačně. Myslím, že už asi ve dvou letech, kdy jsem poprvé někde vystoupila za buřta a za čokoládu, tak jsem věděla, že to bude nějakým způsobem můj život. Že prostě chci být někde vepředu a chci něco dávat.

Kořeny jste tam měla doma, protože prý pocházíte z umělecké rodiny.
Mám to tak z obou stran. Babička s dědečkem mé maminky, to znamená moje prababička s pradědečkem, hráli na vídeňském dvoře, to je z jedné strany. A z druhé strany je můj tatínek muzikant, ještě donedávna hrál na harmoniku a na kytaru. Takže jsem po jeho boku vyrůstala a zpívala jako dítě trampské písničky na chatě, na osadě a tak.

Vždy říkám, že dnes ty hvězdy v muzikálech končí a já jsem tam v 90. letech začala. Velmi skromně si to tak říkám.
Radka Jiřičková, herečka, zpěvačka a pedagožka

Studovala jste po základní škole na střední škole také zpěv?
Já jsem zrovna vycházela osmou třídu v roce 1989, což byl revoluční rok. A tam se úplně nepovedlo, protože tatínek nestál na té správné straně barikády, abych se dostala na konzervatoř do Pardubic, kam jsem tenkrát chtěla. Ale vše má nějaký svůj smysl, takže jsem nastoupila v Novém Městě nad Metují na strojní průmyslovku, kterou jsem absolvovala, a v té době jsem ve třetím ročníku šla na konkurs na Bídníky, kde jsem v 17 letech uspěla. Kritici pak psali o sedmnáctileté studentce strojní průmyslovky, která vyhrála konkurs. Přišla strojařka z Nového Města, zazpívala v 17 letech, oslnila producenta Adama Nováka a dostala hlavní roli. Je to tak, takto to bylo.

8 fotografií

Jak jste se dozvěděla, že je konkurs na Bídníky?
To tenkrát proběhlo v časopise Reflex, kde byl maličký článeček, že bude konkurs. Můj bratr to tenkrát přinesl a řekl, tak jeď. Tenkrát to bylo uvedeno pod názvem francouzským Les Miserables, nikde nebylo napsáno Bídníci. A já přijela zpátky domů a říkám, mami, nevím, ale dostala jsem nějakou roli Cosetty. A velmi sečtělá maminka říká, počkej, to jméno znám z románu Victora Huga Bídníci. Že bys měla takovou velkou roli? To bude asi nějaká chyba. Tak uvidíš, až tam pojedeš příště.

Na mé děti v ZUŠce jsem moc pyšná. Protože si myslím, že jsem na ně trošku přísná. Já nerada něco opakuji dvakrát a ony to vědí.
Radka Jiřičková, herečka, zpěvačka a pedagožka

A viděla jste hvězdy. Karel Černoch tam byl, Lucie Bílá, kterou tenkrát ještě také mnoho lidí neznalo.
Ne, tu nikdo neznal. Lucie se mnou potom byla v šatně celé léto, to byl krásný přínos do života, to bylo moc pěkné. Já jsem ji zažila ještě jako v uvozovkách obyčejného člověka. Tím nechci říci, že ním není dodnes. Ale to ještě nebyla úplně mediální hvězda. Ještě tam byl také Jirka Korn, Petra Janů, Helena Vondráčková, nesmím zapomenout na Honzu Ježka, který alternoval s Karlem Černochem.

Čtěte také

V ZUŠ učím děti sdílet hodnoty, radost i pláč. Chci jim ukázat společnou práci a zodpovědnost

Byl to opravdu velkolepý projekt, první velká muzikálová produkce u nás v Československu po revoluci. Jak na to vzpomínáte?
Bylo to ve Vinohradském divadle, které nám přes letní prázdniny na tři měsíce uvolnilo místo. Paní Jirásková se domluvila s Adamem Novákem, dodnes to je krásně zpracované v dokumentu České televize. A tam je krásně vidět, kdy paní Jirásková řekla, no, pane Nováku, to je hezký muzikál, který se líbí i mně, ale vy jste se asi úplně zbláznil. Nicméně to všechno klaplo a aspoň na tak krátkou dobu se to tenkrát tomu Adamovi povedlo. Mohli jsme každý den hrát před plným vinohradským divadlem, což bylo úžasné. A o víkendu dokonce dvakrát denně. Byla jsem v pravidelné alternaci s Karolínou Husákovou, dnes Pavlíčkovou. Takže jsme se střídaly takový krátký a dlouhý týden.

Čtěte také

Divadlo mám strašně rád, ale hudba mi dává křídla, usmívá se loutkoherec a muzikant Jiří Vyšohlíd

A byl to úžasný start vaší kariéry v 17 letech.
Vždy říkám, že dnes ty hvězdy v muzikálech končí a já jsem tam začala. Velmi skromně si to tak říkám.

Vy jste potom zůstala v Praze?
Ne, nezůstala. Maminka mi nakázala, že se musím vrátit zpátky domů a udělat si maturitu na průmyslovce. Takže jsem nejdříve dokončila střední školu a potom jsem se teprve vrátila zpátky do Prahy. Šla jsem na Konzervatoř Jaroslava Ježka a pak jsem působila ještě v divadle Karlín v muzikálu 451 stupňů Fahrenheita. Pak se moje cesty maličko odchýlily, dostala jsem lano a nějakých 8 či 9 let jsem jezdila do zahraničí s barovou kapelou Antares. Bylo to přenádherné. Rakousko, Německo a hlavně Švýcarsko. Samozřejmě to skýtá i negativní věci, jste od rodiny, z Česka pryč na dva měsíce, ale bylo to kouzelné. Člověku to dá obrovský přehled a školu. Naučíte se jazyky, naučíte se pokoře, píli, disciplíně. Vůbec všemu, co ta muzika skýtá, není to jen pozlátko. To je opravdu někdy dril.

Čtěte také

Naše síť základních uměleckých škol je výjimečná, to nikde ve světě nemají. ZUŠ Open je jako svátek

Skvělá průprava, abyste se pak vrátila domů?
Přesně tak. A začala jsem dělat to, o čem by se mi ve dvaceti ani nesnilo, že někdy půjdu učit. A můžu vám říct, že po těch 17 letech, co jsem na ZUŠce, tak z toho mám radost čím dál větší. Člověk může předávat dál své zkušenosti a děti jsou šťastné, že zpívají. Mohou si užívat trošku slávy i v tom Náchodě, kde zpívají celkem pravidelně venku.

Řekl bych, že to mají možná dnes těžší, než jste to měla tenkrát vy, když jste přišla v 17 letech do Prahy na konkurs do muzikálu. Dnes je opravdu velká konkurence, každý má ostré lokty, ne?
Myslím, že to nebude zase o tolik jiné. Pardon, nechci se nikoho dotknout, ale televize a nejrůznější soutěže jsou plné rádoby zpěváků. Když se podíváte, kdo všechno má odvahu tam přijít. Prostě dnes se chodí hodně po špičkách kolem dětí, ale já si myslím, že právě naopak nějaké lehké podceňování by vůbec nebylo od věci. Ale na mé děti v ZUŠce jsem moc pyšná. Protože si myslím, že jsem na ně trošku přísná. Já nerada něco opakuji dvakrát, takže oni vědí, že jsem přísná.

Radka Jiřičková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co byste poradila začínajícím zpěváčkům, kteří sní o velké kariéře?
Ať si za tím jdou, určitě. Ale ať pro to dělají všechno. Rozhodně. Protože jak je vidět, někdy se to vyplatí.

Říká zpěvačka, muzikálová herečka a pedagožka Základní umělecké školy v Náchodě Radka Jiřičková, které ještě jednou blahopřejeme k ocenění od města Náchoda.