Chrámy nebo obydlí? Návrat do tureckého Göbekli Tepe a ke kauze nového lidského druhu Homo bodoensis

V úvodním přehledu zajímavostí vám představíme trnuchu říční, velkého sladkovodního rejnoka z jihovýchodní Asie, povíme si o nedávném nálezu hrobu germánského bojovníka u jihomoravského Mušova a představíme nová zjištění o původu „černé smrti“ – velké morové epidemie, která ve 14. a 15. století zdecimovala Evropu; podíváme se také na původ tajemných nebeských spirál, které překvapily obyvatele Nového Zélandu a zmíníme se o startu první stoprocentně jihokorejské vesmírné rakety Nuri.

Chrámy nebo obydlí?

Pozůstatky pravěkých staveb na lokalitě Göbekli Tepe si můžete prohlédnout z návštěvnické lávky|foto:Nejdet Duzen, Shutterstock

Na kamenné monumenty tureckého Göbekli Tepe, staré 12 000 let, narazili archeologové poprvé v roce 1963. Nevěnovali jim však žádnou zvláštní pozornost. Sice tam posbírali nějaké kamenné nástroje, ale vyčnívající svrchní části typických pilířů ve tvaru písmene T považovali za daleko mladší náhrobní kameny. Až v roce 1994 se na lokalitu zašel podívat německý archeolog Klaus Schmidt, který poznal, že tu ze země trčí vršky prehistorických megalitů a hned v následujícím roce tu se svým týmem zahájil vykopávky.

Dvanáct tisíc let starý kamenný monument z tureckého Göbekli Tepe|foto:Shutterstock

Do současnosti byly na místě odkryty čtyři kruhové nebo oválné objekty o průměru nějakých deseti až třiceti metrů, jejichž hlavním konstrukčním prvkem jsou právě ony vápencové T-pilíře, vysoké i přes 5 metrů, vytesané v nedalekém lomu. Jsou zdobené reliéfy zvířat a různými piktogramy nejasného významu. Areál, ke kterému patřily i další pravoúhlé stavby, fungoval asi současně, snad po celé jedno tisíciletí. Zanikl tak, že byl záměrně zasypán. Právě z této výplně pochází radiokarbonová datace lokality. Vyplývá z ní, že začátek výstavby spadá do první poloviny 10. tisíciletí a že k zasypání objektů došlo někdy před polovinou 9. tisíciletí – pochopitelně před naším letopočtem. Odkryta byla jen malá část lokality, asi 5 procent. Další kamenné konstrukce, zjištěné nedestruktivními metodami, zůstávají skryté pod zemí.

Fotografické panorama jednoho z kruhových objektů v tureckém Göbekli Tepe|foto:Shutterstock

Uprostřed ruin Göbekli Tepe se ocitáme na samém počátku neolitu, v době, kdy se dokonce ještě nevyráběly keramické nádoby. Přesto byla tamní společnost natolik organizovaná, že dokázala spolupracovat na výstavbě monumentálních struktur, ze kterých se nám i dnes tají dech. Kdo byli stavitelé těchto objektů? Stejně jako před týdnem se ptáme Jaroslava Řídkého z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Proč byly tyto objekty postaveny a čemu sloužily? A nacházejí se na jihovýchodě Turecka i další podobné památky?

Homo bodoensis: nové jméno, staré nálezy

Lovecká tlupa hominidů druhu Homo heidelbergensis|foto:Fotobanka Profimedia

Ta informace nedávno prolétla médii jako lavina – byl objeven nový druh člověka, Homo bodoensis, náš nový předek z „černého kontinentu“. Ve skutečnosti to bylo trochu jinak. Čtveřice badatelů z Kanady, Srbska, Číny a Spojených států ve svém článku publikovaném v odborném časopise Evolutionary Anthropology navrhla doslova revoluční změnu v taxonomii, tedy klasifikaci homininů. Jde o to, že by se zcela zrušily dva druhy, Homo rhodesiensis a zejména dobře známý Homo heidelbergensis; část jeho fosilií by se přeřadila k raným neandrtálcům a pro ty, které nevykazují neandrtálské znaky, by se vytvořil nový druh. Který hned navrhli a popsali. Je to právě onen Homo bodoensis.

Takže – nebyl objeven, byl nově definován na základě dávno existujících nálezů. Teď jde o to, jak se k tomu postaví kolegové oněch čtyř vědců, paleoantropologická komunita. My jsme se loni na podzim vydali zjistit, jak s tím vším ladí genetika a výzkum DNA našich dávných předků. Co říká návrhu mezinárodní čtveřice vědců antropolog Viktor Černý z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze?