Církve chtějí spolupracovat se státem v tzv. kooperativním modelu
Nedávný apel strany Svobodní na premiéra Sobotku, že se má co nejdříve urychlit odluka církví od státu, vyprovokoval mnoho otázek. Má skončit spolupráce církví a státu ve věznicích, v nemocnicích v armádě? Mají faráři přestat oddávat? A chtějí vůbec církve takovou odluku?
„Teď už jste samostatní, máte dost peněz na provoz, tak se přestaňte plést do veřejného života. Vždyť jste jen něco jako spolek zahrádkářů,“ známý to výrok bývalého presidenta ČR Václava Klause. Takové hlasy se ozývají ve společnosti v reakci na zákon o majetkovém vypořádání vztahu mezi státem a církvemi. A co na to církve?
Tomáš Holub: „Slovo odluka je slovo, které církve zásadně odmítají. Nám nejde o odluku, nám jde o samostatnost, kterou mají všichni ostatní, a o spolupráci v takzvaném kooperativním modelu.“
Tak mluví o odluce generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub. Často se říká, že kooperační model chtějí hlavně katolíci, ale poslechněte si, jak na otázku kooperace státu a církví reaguje synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml.
Joel Ruml: „Já si nedovedu jinou podobu představit. To, co se teď tím zákonem řešilo a vyřešilo, je, že církve dostanou finanční samostatnost. Mají si najít cestu, jak budou samy sebe financovat a to je jenom menší část souvislosti vztahu církve a společnosti.“
A jak se církve vypořádávají s hlasy, které se teď objevují, např. „Dostali jste spoustu peněz, tak teď si své sociální projekty financujte sami od státu nic nečekejte“?
Tomáš Holub: „To že lidé mají málo informací a pletou si částečnou náhradu, která slouží k tomu, aby církev to, co koná jako náboženskou činnost, si financovala sama, s tím kde církev pomáhá státu, stejně jako jiné neziskové organizace, a tak vlastně supluje stát a tím pádem počítá, že tato aktivita bude hrazena ze strany státu a církve na ní budou částečně přispívat, třeba svými budovami, ve kterých konají tuto činnost, to je velký problém.“
Joel Ruml: „Pamatuju si na jeden rozhovor, který jsem absolvoval v parlamentu, kdy mi právě jeden z poslanců říkal: ‚A vy si myslíte, že budeme přispívat na vaše zařízení? Máme své.‘ A tam to najednou člověk ucítí - tu chudobu myšlení. Církve se nestarají svými sociálními zařízeními o nikoho jiného, než o ty občany, kteří možná také takového politika do té politiky poslali.“
Tolik reakce Joela Rumla a Tomáše Holuba. Jak mě oba zmínění ujistili spolupráce v armádě, zdravotnictví, vězeňství, i v matrikách nadále trvá a není důvod tuto praxi jakkoliv měnit. Není to jen nabídka církve, ale je to hlavně poptávka ze strany státu.
Joel Ruml: „Nakonec, když se dělal nějaký průzkum, tak asi 70 procent české populace řeklo: ‚My chceme dožít v církevním zařízení.‘ I přesto, že jen 25 procent řekne: ‚Jo, my s církvemi souhlasíme a pro nás jsou církve významné.‘ Ale když jde o mě a mám umřít, tak tři čtvrtiny společnosti bude hledat nestátní zařízení.“
Uzavírá Joel Ruml příspěvek k diskusi o odluce církví od státu.
