Církve při sčítání zřejmě ztratí příznivce a náboženská mapa se změní

24. březen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Část vitráže v jednom z chrámových oken znázorňuje mimo jiné také svatého Františka a svatého Petra

Studie amerických vědců ukázala, že v devíti zemích světa je náboženství na pokraji "vyhynutí". Počet lidí, kteří se při sčítání lidu nehlásí k žádnému náboženství nebo víře, podle studie trvale roste v České republice, Finsku, Irsku, Nizozemsku, Rakousku, Švýcarsku, v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu.

Vědci zkoumali statistická data až sto let zpátky a pomocí matematického modelu hledali souvislost mezi počtem věřících respondentů a společenskými motivy, které je k deklaraci víry vedly. A i když je otázka náboženského vyznání bytostně individuální a roli v ní hraje řada faktorů, studie ukázala u zkoumaných zemí podobné trendy.

V mnoha moderních sekulárních demokraciích se podle vědců lidé často označují za osoby bez vyznání, třeba v Nizozemsku je to 40 procent a vůbec nejvíce, 60 procent, je to právě v České republice.

Zkušenost i tradice

V moderních demokraciích klesá počet věřících kvůli historické zkušenosti, řekl Rádiu Česko Ivo Budil z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni:

„Samozřejmě že klesá, respektive v některých moderních demokraciích, protože je to vždycky výraz určité historické zkušenosti. V některých společnostech, včetně demokratických, je například náboženské vyznání natolik provázáno s národní identitou, že sekularizace tam rozhodně nepostupuje tak rychle. V jiných společnostech naopak vyrůstá samotná demokracie, například v anglosaských zemích, z náboženských tradic.“

To je podle Budila konkrétně v Polsku, něco podobné například v Irsku, kde národní identita pomáhala přežít. Ovšem náboženství je na úbytě právě třeba v Irsku a Rakousku.

„Ano. Na druhé straně ona ta studie amerických vědců vychází ze srovnání, a tam je asi její metodologická Achillova pata se srovnáním mezi náboženskou příslušností a jazykovou identitou. Přímo argumentují tím, že mizí menší jazyky, protože se jejich mluvčím již nevyplatí je sdílet a něco podobného údajně potká i religiozitu, která se rozplývá,“ dodal Budil.

„Náboženství plní roli existenciální, odpovídá na určité otázky po smyslu, povaze lidské existence, a to jsou otázky, které naopak moderní doba výrazně vyhrocuje. Z toho důvodu bych se neobával, že náboženství potká stejný osud jako třeba nějaké minoritní jazyky Latinské Ameriky, jak přímo autoři uvádějí,“ upozornil profesor Západočeské univerzity.

Co odhalí letošní sčítání

Při sčítání lidu v roce 1991 se v Česku k víře hlásilo téměř 44 % lidí (z toho bylo 39 % římští katolíci) a před deseti lety už jen něco málo přes 32 %. Podle Budila bude tento trend do jisté míry bude pokračovat:

„Na druhé straně ale bude narůstat vliv určité alternativní religiozity, to znamená některých módních, pomíjivých náboženských jevů, příslušnost k menším náboženským skupinám. Uvidíme, co to udělá s protestanty, do jaké míry zde bude sílit třeba anglosaský vliv. Bezpochyby se náboženská mapa změní. Změní ji, na což autoři studie také zapomínají, i imigrace. Pokud ve společnosti bude dvacet pětadvacet procent muslimů, kteří jsou silně ve své náboženské tradici zakotveni, sekularizace tím bude výrazně zbrázděna.“

Mezi lety 1991 a 2001 také klesl počet věřících v českých zemích ze 4,5 miliónu na necelé 3 milióny 300 tisíc lidí. A religionista Ivan Odilo Štampach souhlasí s Budilovým názorem:

„Myslím, že některé náboženské organizace u nás ještě výrazně ztratí, odhadl bych, že u církve římskokatolické se ocitneme někde kolem 2 miliónů příslušníků, čili 20 % obyvatel. Obávám se, že Československá církev husitská se ocitne někde kolem 50 000. Nechtěl bych být špatným prorokem, ale tady se to odhadnout dá. Nemyslím si ale, že by došlo k výraznému celkovému poklesu lidí,,kteří se hlásí k jakékoliv náboženské příslušnosti nebo náboženskému přesvědčení. Tady si myslím, že už bylo dosaženo čehosi, co se někdy obrazně označuje jako náboženské dno. Také je třeba říct, že otázky v současném sčítání jsou konstruovány trochu jinak, takže se nedají úplně přesně srovnat s uplynulými dvěma desetiletími.“

Církve nejsou přitažlivé

Jak Štampach doplnil, činitelé církví se velmi snaží oslovit mladé lidi, ale nedaří se jim to:

„Pravděpodobně nemají, čím je oslovit. Ona to není jenom otázka nějaké mediální strategie nebo podobně. Ono je třeba mít především obsah, který získá, který přitáhne, a nejenom mladé lidi, ale lidi všech generací. Určitě nemá jít o nějakou popularizaci nebo zábavnost, ale spíš o to, s jakým poselstvím církve k lidé přicházejí. A já se obávám, že to, co většinově dnes hlásají, je nepřitažlivé a lidé se od toho odklánějí, ale neodklánějí se k ateismu, odklánějí se spíš k alternativním směrům,“ uvedl religionista Ivan Odilo Štampach v našem vysílání.

autoři: mvo , mak
Spustit audio