19. května  2011  rubrika: Svět viděný internetem

Kdo je Rami Machlúf, proč Tunisané trpí letargií a ocenění pro arabské romány

www.themedialine.org

www.themedialine.org

Nejdříve se podíváme na to, kdo je Rami Machlúf, jeden z nejmocnějších mužů současné Sýrie. Pak zavítáme do Tuniska, kde se zrodilo arabské jaro, ale nyní se v něm šíří letargie a zklamání. A na závěr se podíváme na arabskou literaturu a knižní kulturu.


Kdo je Rami Machlúf? 

Do centra pozornosti se během syrského povstání proti vládě rodiny Asadů dostal muž, který byl zatím mimo Sýrii téměř neznámý. Tím, kdo je a jakou úlohu hraje magnát Rami Machlúf, se zabývá blízkovýchodní zpravodaj Media Line

Rami Machlúf nemá v syrské vládě žádný oficiální post. Přesto se stal jednou z ústředních postav současného neklidu, a to jako neoficiální mluvčí režimu, jako terč nenávisti veřejnosti a také jako symbol toho, co v Sýrii není v pořádku. Nejprominentnější podnikatel země je také bratrancem prezidenta Bašára Asada. Podle rozhovoru, který dal před několika dny americkému listu New York Times, Rami Machlúf varoval před chaosem, který by celou oblast zachvátil, kdyby byl prezident Asad svržen. Shodou okolností v ten samý den ho Evropská unie zařadila na seznam třinácti osobností, jejichž majetek na území Unie má být v rámci sankcí zablokován a kteří nyní nebudou moci přijet do některé z členských zemí Unie. Jak ovšem říká sám Rami Machlúf, nikdo neví, co by se stalo, kdyby došlo v Sýrii ke změně režimu. Machlúf vyzval všechny, aby na Sýrii nevytvářeli velký nátlak. 

Zatím Rami Machlúf dával přednost tomu zůstávat vskrytu a mimo zrak veřejnosti vykonávat své dvě hlavní úlohy. Jednou z nich je to, že je jedním z nejvlivnějších velkopodnikatelů v Sýrii. A s tím souvisí jeho druhá role, a to členství v úzkém kruhu lidí, kteří v zemi rozhodují o důležitých věcech. Nyní však vystoupil ze stínu. Vlastně to za něj udělali sami demonstranti, kteří už od počátku dávali najevo nepřátelství vůči jeho osobě a také vypálili pobočky telefonní firmy Syriatel, která mu patří. Lidé při tom provolávali hesla o tom, že Rami Machlúf je okrádá. 

Účastníci syrských protivládních demonstrací - Foto:  AFP

Účastníci syrských protivládních demonstracíFoto:  AFP

Opoziční požadavky se zatím zaměřovaly na větší politickou svobodu a reformy režimu. Machlúfův vzestup však ilustruje skutečnost, že v pozadí rozsáhlých protestů leží také hospodářské potíže Sýrie. Sýrie totiž nestagnuje jen politicky, ale i ekonomicky, není schopná produkovat pracovní místa, hospodářské příležitosti ani prosperitu pro svých jednadvacet milionů lidí. Sýrie přitom nemůže jednoduše reformovat svůj nafouklý veřejný sektor, zaostalý průmysl a sociální systém, říká Marcus Marktanner, profesor ekonomie na Americké univerzitě v Bejrútu. Jediné, co podle tohoto ekonoma mohla syrská vláda zatím udělat, bylo zavést jednoduché reformy, jako je privatizace telekomunikací a jiných moderních služeb. Z toho sice získala určité finanční prostředky, ale tyto změny nemají téměř žádný dopad na pracovní trh. A protože se nijak nezměnil politický systém, je jasné, že tyto zdroje peněz končí v rukou lidí, jako je právě Rami Machlúf. 

Pokusy o privatizaci a deregulaci v místech, jako je Tunisko, Jordánsko a Egypt, nevedly k vytvoření kvetoucího soukromého sektoru, ani nezabránily růstu nezaměstnanosti. V Sýrii se tento proces pořádně ani nerozjel. A to ani poté, co v roce 2000 Bašár Asad nahradil svého otce Háfize a vyvolal naději na zásadní proměnu země. Pokud se ale určité kroky k volnému trhu uskutečnily, pak to bylo ku prospěchu lidí, jako byl Machlúf. Narodil se v roce 1969 v Sýrii, přičemž jeho otec byl bratrem tehdejší syrské první dámy, tedy ženy prezidenta Asada. Její rodina byla už tehdy pevně zaklesnuta v mocenské elitě země. Bratr Rami Machlúfa – Háfiz Machlúf – je dnes například šéfem damašského oddělení jedné ze syrských tajných služeb. 

Když Sýrie v 90. letech začala opatrně s prvními privatizačními kroky, Rami Machlúf, jehož otec byl důležitou osobou v hospodářsko-politickém aparátu Sýrie, začal získávat různé podniky pod svou kontrolu. Jeho kritici tvrdí, že využíval vliv své rodiny na to, aby získával výhodné kontrakty a povolení. Jeho největším úlovkem byla licence na provoz mobilní telefonní sítě v roce 2001. Machlúf tehdy do Sýrie přivedl egyptskou společnost Orascom, která už měla s mobilním byznysem zkušenosti. Jakmile se ale Machlúfova společnost Syriatel etablovala, obě společnosti se dostaly do konfliktu. Syrské soudy však donutily Orascom k ústupkům, které byly výhodné pro Syriatel. Dnes tato společnost kontroluje více než polovinu mobilního trhu a přinejmenším jednou byla použita pro účely vládní strany Baas. Když Organizace spojených národů v roce 2005 ohlásila, že hodlá vyšetřovat podezření vůči Sýrii v souvislosti s vraždou libanonského premiéra Harírího, zákazníci Syriatelu dostaly SMS s výzvou, aby demonstrovali proti zahraničnímu vměšování. 

V roce 2008 Spojené státy vydaly direktivu, která zmrazila všechna Machlúfova aktiva pod jurisdikcí USA a zakázala americkým občanům vstupovat do obchodních styků s ním. Jak říká jeden americký vládní úředník specializovaný na terorismus a finanční zločiny, Rami Machlúf používal zastrašovací metody a své kontakty v Asadově režimu k tomu, aby získal obchodní výhody na úkor řadových Syřanů. Podle jeho názoru má tento způsob obchodování zničující účinek na podnikání v Sýrii a vede k dalšímu utužování utlačovatelského režimu. Sám Machlúf tvrdí, že žádná privilegia nemá a popírá, že se podílí na jakékoli korupci. Jeho obhájci naopak zdůrazňují, že vytvořil nová pracovní místa a přinesl do Sýrie moderní a dynamický byznys. 

Syrský prezident Bašár Asad - Foto:  ČTK/AP

Syrský prezident Bašár AsadFoto:  ČTK/AP

Ať už je však Machlúfova role jakákoli, syrská ekonomika je tak jako tak ve špatné kondici. Nejnovější předpověď počítá s tím, že HDP se letos smrskne o tři procenta. Tak jako mnohé jiné arabské země má i Sýrie dvojcifernou nezaměstnanost, celkově kolem jedenácti procent, přičemž u mladých lidí je to dvojnásobek. A tak i když v Tunisku a Egyptě se mluví o tom, že státy nedokázaly vytvořit pracovní místa a zvýšit životní úroveň, v Sýrii se o to ani nepokusili. Nepodařilo se rozjet skutečnou liberalizaci a privatizaci. To je dáno i tím, že tamní byrokracie postrádá zkušenosti a znalosti v řízení tržní ekonomiky. Izolace země také zpomalila některé reformy. Země ve východní Evropě prý také při přechodu z komunismu na kapitalismus přijaly velkou zahraniční pomoc, což je výhoda, kterou Sýrie nemá. 

Odborníci se nicméně shodují, že mnozí lidé ve vysokých pozicích nemají velký zájem na tom, aby se v Sýrii opravdu věci reformovaly. Pro režim, který byl dříve proti trhu, je obtížné změnit rychle kurs. Mnozí příslušníci staré gardy chtějí také uchovat původní stav ekonomiky, protože ze stávající situace těží. Státní podniky zaměstnávají velké množství lidí. Tržní ekonomika znamená, že mnoho těchto lidí bude propuštěno. Důsledkem je, že státní sektor zůstává hlavním hráčem v syrské ekonomice jak co do produkce, tak i co to množství zaměstnanců. Dává pracovní místa asi třetině pracujících Syřanů, což je relativně vysoké číslo i pro blízkovýchodní region. 

Když se pomyslná přehrada nespokojenosti v Sýrii před dvěma měsíci protrhla, protestující skandovali hesla o svobodě a poté i změně režimu. Jak ale říká politolog Marktanner, neméně významným faktorem pro vypuknutí bouří byla i nezaměstnanost, stagnující životní standard a korupční kapitalismus, jehož symbolem byl právě magnát Machlúf. Jak říká profesor Marcus Marktanner, ekonomická mizérie hrála velmi významnou roli, protože sociální síť v Sýrii je poničená a nové ekonomické příležitosti se zatím neukázaly. A tak vláda ztratila v očích obyčejných lidí legitimitu. 


Proč Tunisané trpí letargií? 

Tunisko bylo první zemí, kde vypukly velké protesty proti tehdejšímu režimu, a tuniský prezident byl první, který musel opustit svou funkci. Jak ovšem informuje agentura DPA, nyní zavládla v Tunisku deprese a rýsuje se krize. 

Nedlouho před prvními volbami po svržení diktátora Zína Abidína bin Alího čelí Tunisko neklidu a chaosu. Země je po revoluci hospodářsky silně zasažena a šíří se v ní nová nespokojenost. Ta zčásti vede až k násilí. Šíří se spiklenecké teorie, rabování, útoky na policejní stanice a násilnosti při demonstracích. Zhruba dva měsíce před prvními svobodnými volbami v éře po bin Alím se v Tunisku množí náznaky nové vážné krize. Frustrace z přetrvávající bezvýchodnosti stále více potlačuje radost nad svržením diktátora a mění se v násilí. Od víkendových nepokojů platí v metropoli Tunisu znovu zákaz nočního vycházení. A ani parlamentní volby stanovené na 24. července už se nezdají být jisté. 

Protestující v Tunisu volající po nové revoluci - Foto:  AFP

Protestující v Tunisu volající po nové revoluciFoto:  AFP

Naděje na postupné zlepšování situace není skoro žádná. Pro některé Tunisany se životní úroveň s revolucí zhoršila. Investice ze zahraničí se zhroutily, turistickou branži čeká nejtvrdší léto za poslední roky. Mnoho Evropanů se plážím v jižním středomoří z obav před nepokoji vyhýbá. Poptávka po pobytech na ostrově Džerba a v dalších tuniských koupacích rájích se zotavuje výrazně pomaleji, než se očekávalo. Tuniská přechodná vláda je znepokojena, zatím ale nenašla žádný úspěšný recept proti potížím. Bude-li se bezpečnostní situace nadále zhoršovat a stávky neustanou, utrpí ekonomika ještě větší škody, varoval v televizi premiér Kaíd Sibsí. Každý měsíc nyní v zemi ubývá 7000 pracovních míst. Hospodářští odborníci varovně poukazují na odhady, že se letos podaří vytvořit v Tunisku maximálně 15 tisíc nových pracovních míst – plánováno bylo ale 80 tisíc. 

Jako kdyby už těchto špatných zpráv nebylo samo o sobě dost, objevují se teď ještě i spiklenecké pověsti a množí se diskuse o termínu voleb. Podle tvrzení bývalého ministra vnitra Farhata Radžhího je naplánován vojenský puč pro případ, že by ve volbách zvítězili islamisté. Premiér Sibsí označil podobná vyjádření za neodpovědná, musel ale připustit, že termín voleb 24. července by mohl být „kvůli technickým a logistickým potížím“ odložen. „Půjde-li to tak dál, nemohou se volby konat,“ říká i předseda politické komise pro reformy Jaz bin Ašur. Nemá ale na mysli průtahy při přípravách voleb, nýbrž obnovené nepokoje. Opětovné nastolení veřejného pořádku je absolutním základním předpokladem voleb, zdůraznil Ašur v rozhovoru pro francouzský list Le Monde

Starosti v tomto ohledu nepůsobí jen odpůrci přechodné vlády a frustrovaní nezaměstnaní. Od nepokojů, které vedly 14. ledna ke svržení prezidenta, uprchlo z tuniských věznic přes 11 tisíc odsouzených. Jen malá část z nich se dosud zase dobrovolně přihlásila a vrátila. Další nepříjemnosti hrozí z jihovýchodu země. Desetitisíce lidí utekly v minulých týdnech do Tuniska před boji v Libyi. Úřední činitelé se obávají kromě humanitární katastrofy i dalších bezpečnostních problémů. 


Které arabské romány zvítězily? 

Před několika dny v Praze proběhl knižní veletrh, jehož sponzorem a hlavním hostem byla Saúdská Arábie – to připoutalo pozornost české veřejnosti k arabské knižní kultuře, arabskojazyčné literatuře a také cenzuře, která v některých arabských zemích existuje. Literatuře v arabských zemích se budou věnovat i následující dva příspěvky. 

Stánek Saúdské Arábie na letošním knižním veletrhu Svět knihy - Foto: Filip Jandourek

Stánek Saúdské Arábie na letošním knižním veletrhu Svět knihyFoto: Filip Jandourek

Mezinárodní cenu za arabskou beletrii za rok 2011 si rozdělí dva autoři, jeden z Maroka a druhý ze Saúdské Arábie. Informuje o tom panarabský list Ašark al Ausat. Je to poprvé, kdy ocenění dostali dva autoři najednou. Prvním byl marocký spisovatel Mohamed Ašari za prózu Oblouk a motýl. V tomto románu se otec dozví, že jeho syn, o kterém se domníval, že studuje v Paříži, zahynul jako bojovník Al Kajdy v Afghánistánu. Druhou první cenu získala saúdská spisovatelka Radža Álimová za román Holubičin náhrdelník. V něm píše o odvrácené straně života v posvátném městě Mekka. 

Mezinárodní cenu za arabskou beletrii sponzoruje dobročinná nadace ze Spojených arabských emirátů. Ocenění spolufinancuje i nadace Bookerovy ceny, tedy fondu, který financuje Man Bookerovu cenu za anglickojazyčnou beletrii, a také jej podporuje mezinárodní knižní veletrh v Abú Dhabí. Vítězové byli vybráni z užšího výběru šesti autorů, přičemž všichni získali po deseti tisících dolarech. Dalších padesát tisíc dolarů, které obvykle dostává vítěz, si tedy rozdělí oba zmínění spisovatelé, Ašari a Álimová. Obě knihy také budou přeloženy do angličtiny, což jim pomůže najít nové čtenáře a získat celosvětový ohlas. 

Jak říká irácký spisovatel Fadhíl al Azáuí, který předsedal porotě, v obou případech se jedná o výborné romány s velkou literární kvalitou, přičemž oba se zabývají důležitými problémy Blízkého východu. To se podle Azáuího projevilo i na tom, co požadovali demonstranti během protestů v mnoha arabských městech. Další čtyři nominovaní kandidáti na mezinárodní cenu byli dva egyptští autoři, kteří napsali díla o Arabech žijících v cizině – jeden z nich žije ve Spojených státech. Další dva kandidáti na hlavní cenu pocházeli z Maroka a Súdánu. Minulí vítězové soutěže pocházeli většinou z Egypta, ale také ze Saúdské Arábie. 


Extremisté se pokusili narušit knižní veletrh 

V saúdském Rijádu se konal Mezinárodní knižní veletrh. Jeho průběh byl však narušen příchodem desítek extremistů, kteří protestovali proti vystavování knih, jež jsou podle nich v rozporu s islámem. Informuje o tom agentura AFP

Jak informoval Turkí al Šalíl, mluvčí mocné saúdské náboženské policie, jeho organizace neměla s protestem nic společného. Svědkové později vypovídali, že do prostorů, kde se konal veletrh, vstoupilo množství vousatých mužů a vyvolalo skandál. V té době si veletrh prohlížel i saúdský ministr informací Abdel Azíz Choja, protože šlo o první den, kdy byla expozice otevřena veřejnosti. Protestující se ministra ptali, jak mohl dovolit, aby se takový veletrh konal. Tvrdili, že některé z vystavených děl jsou díla „nevěřících, kteří přijdou do pekla“. Podle jiných svědků protestující muži obtěžovali přítomné ženy, z nichž některé raději odešly. Extremisté také zabránili přítomné televizní zpravodajce v tom, aby dělala svou práci. 

Mezinárodní knižní veletrh v Rijádu - Foto:  Riyadh International Book Faire

Mezinárodní knižní veletrh v RijáduFoto:  Riyadh International Book Faire

Rijádský Mezinárodní knižní veletrh je každoroční událost, které se účastní mnoho obyvatel Saúdské Arábie. Mimo jiné proto, že cenzura je na veletrhu mírnější než ta, kterou úřady v průběhu roku uplatňují v případě obyčejných knihkupectví. Podle některých zpráv byli tři z protestujících mužů zatčeni. I samotný ministr pak na své facebookové stránce kritizoval obtěžování návštěvníků a vydavatelů a zdůraznil, že veletrh je výkladní skříní celé země. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas