7. března  2012  rubrika: Svět viděný internetem

Spiegel: Jak velkou roli hráli bývalí nacisté při vzniku Západního Německa?

www.spiegel.de - Foto:  Spiegel

www.spiegel.deFoto:  Spiegel

Zřejmě definitivní zpytování nacistické minulosti poválečného Německa. Úvaha německého listu nad postojem Václava Klause k Evropské unii. Nečekaný objev stovek zcela neznámých bavorských pohádek. To jsou témata, na která se podíváme podrobněji.


Jak velkou roli hráli bývalí nacisté při vzniku Západního Německa? 

Německá spolková republika neboli Západní Německo po druhé světové války s udivující rychlostí provedlo transformaci od diktatury k modelové demokracii. Německý magazín Spiegel však v nejnovějším vydání přináší nepříjemné odhalení – podle odtajněných dokumentů se ve vládních funkcích v Bonnu objevilo až příliš mnoho bývalých vysoce postavených nacistů. „Deset dní před loňskými Vánoci čekala ministerstvo vnitra krajně nepříjemná povinnost. Muselo zveřejnit úplný seznam německých vládních činitelů s nacistickou minulostí. Vynutilo si to levicové uskupení parlamentních stran, a tak se Německo poprvé seznámilo s tím, co bylo až dosud tabu,“ píše Spiegel

Podle dokumentu, který má v archivu spolkového sněmu katalogové číslo 17/8134, mělo Západní Německo ve svém čele celkem pětadvacet ministrů, jednoho prezidenta a jednoho spolkového kancléře s kompromitující nacistickou minulostí. Například spolkový kancléř Kurt Georg Kiesinger z konzervativní CDU, který vládl v letech 1966 až 1969, byl členem NSDAP od okamžiku, kdy se Adolf Hitler chopil moci. Také prezident Walter Scheel, úřadující v letech 1974 až 1979, byl členem nacistické strany od roku 1941 nebo 1942. Další ministři figurují na seznamech organizace SA, a v řadách NSDAP je evidován dokonce šéf německé diplomacie z dob pádu komunismu Hans-Dietrich Genscher, který ovšem odmítal, že by byl vědomě nacistou. Temnou minulost přitom mají jak členové sociálnědemokratické SPD, tak politici z konzervativního spektra. 

„Ne že by šlo o zcela nové informace. Už za dob studentské revolty v roce 1968 prosákly první informace o minulosti příslušníků západoněmeckých elit,“ připomíná týdeník. Jejich podílem na utváření nových demokratických pořádků se však většinou zabývali pouze historikové. Teprve více než šest dekád po Norimberském procesu vychází celá pravda najevo. „V Německu se dnes pečlivě zkoumají archivy a badatelé i vyšetřovatelé se snaží nalézt odpověď na otázky: Jak moc hnědé byly první poválečné roky? Kolik nacistů pomáhalo s poválečnou rekonstrukcí Německa?“ píše týdeník. 

Nacistický zločinec Adolf Eichmann při procesu, který začal v Izraeli před 50 lety. Archivní snímek z 11. dubna 1961 - Foto:  ČTK/AP

Nacistický zločinec Adolf Eichmann při procesu, který začal v Izraeli před 50 lety. Archivní snímek z 11. dubna 1961Foto:  ČTK/AP

Vládní dokument o rozsahu 85 stran je přitom jenom zlomkem toho, co ukrývají archivy. „Je to však poprvé, co došlo k tak hlubokému a zásadnímu odhalení,“ poznamenává Spiegel. Předmětem soustavného průzkumu jsou mimo jiné složky Spolkového úřadu na ochranu ústavy, tedy německé tajné služby. V jejích řadách se zřejmě ukryla řada exponentů hitlerovského režimu. Svazku centrály tajné služby v Bochumi jsou dlouhé půl kilometru a odhalení minulosti agentů ještě nějaký čas potrvá. Výzkum se ovšem týká také celé armády státních úředníků, kterým bylo koncem války okolo 17 let, a vzniku sjednoceného Německa se dožili okolo sedmdesátky. „Fakticky je třeba prověřit všechny ročníky v letech 1879 až 1928. Ti všichni mohli mít vliv na vznik poválečného Německa,“ míní Spiegel. Otázkou je však objektivita zjištěných dat. Ze zmíněné věkové skupiny totiž pracovalo ve státních službách okolo milionu lidí, ale svazky obsahují údaje pouze o necelém čtvrtmilionu lidí. 

Historik Michael Wildt si přesto myslí, že z vládních archivů mohou pořád ještě vyjít na světlo zásadní zjištění. „Hlavním problémem je otázka kontinuity. Řada vládních institucí, které existovaly již za nacismu, má teoreticky podíl na zločinech proti lidskosti. A pokud vznikaly nové demokratické instituce, obsadili je ihned bývalí nacisté, kteří následně zametli stopy z minulosti,“ řekl týdeníku historik. Západní Německo bylo podle něj v 50. letech minulého století nesmírně vratkým státem, i když toto období mnozí považují za zlatou éru bonnské republiky. „Biologicky viděno už dnešní Německo nemá vazbu na generace viníků. Dokonce i ti, kteří jen zametali stopy, a neměli přímou účast na zločinech, jsou dnes v důchodovém věku. Nabízí se tak ideální šance k otevření minulosti,“ píše týdeník. 

A vnuci o historii zájem mají. Málokdy se stane, aby historická kniha pronikla mezi bestsellery, avšak kniha Der Amt neboli Úřad, která pojednává o německém ministerstvu zahraničí na časů Třetí říše, jde na dračku. V přepočtu sice stojí bezmála 900 korun, nakladatelství Blessing Verlag však prodalo již 75 tisíc výtisků. Kniha je výsledkem iniciativy šéfa diplomacie Joschky Fischera, který v roce 2005 otevřel historikům archivy úřadu. Ti pak rozbili na padrť dlouholetý mýtus, že němečtí diplomaté většinou šlechtického původu kladli skrytě odpor nacistům. Ve skutečnosti se na zločinech nepodílelo pouze Židovské oddělení, nýbrž celé ministerstvo. Po válce pak došlo k nebývale rychlému návratu desítek provinilců na nejvyšší posty diplomacie. „Neexistuje jiné spolkové ministerstvo, které by zachovávalo větší kontinuitu s nacistickou minulostí,“ tvrdí poslanec SPD Fritz Erler. Například v 50. letech nechala německá ambasáda v Buenos Aires bez potíží vycestovat do Německa rodinu Adolfa Eichmanna, strůjce holocaustu. Ministerstvo dokonce zavedlo jakousi „výstražnou službu“ pro bývalé nacisty, a na 800 Němců a Rakušanů včas varovalo před cestou do Francie, kde by je čekaly „nepříjemnosti“. 

Také první poválečný kancléř Konrad Adenauer, jehož nelze podezřívat ze sympatií k hitlerovskému režimu, v určité fázi požadoval, aby se „konečně přestalo slídit po bývalých nacistech“. Ředitelem jeho úřadu byl Hans Globke, bývalý činitel nacistického ministerstva vnitra a jeden z autorů norimberských rasových zákonů. Globke mimo jiné vymyslel, že němečtí Židé a Židovky musí povinně dostávat křestní jméno Israel a Sara, aby byli snadno rozpoznatelní. Na jeho minulost se přišlo jen jednou, v roce 1957, když vyšlo najevo, že právě on z moci úřadu vyhlásil zánik Lucemburského knížectví. Lucemburské úřady jej poté vyzvaly, aby vrátil jejich vysoké státní vyznamenání. Globke také usnadnil většině bývalých nacistů cestu do tajné služby, což celá šedesátá léta s chutí ironizoval britský tisk, který o agentech BND psal jako o „klucích od gestapa“. 

Německý kancléř Konrad Adenauer a vedoucí kancléřského úřadu Hans Globke - Foto:  ČTK/AP

Německý kancléř Konrad Adenauer a vedoucí kancléřského úřadu Hans GlobkeFoto:  ČTK/AP

Němečtí historikové mimo jiné sestavili seznam 62 činitelů německého Úřadu na ochranu spotřebitelů, kteří za války působili na říšském ministerstvu zemědělství a dohlíželi na plánované vyhladovění obyvatelstva východního Polska, Litvy a Běloruska. Obdobná odhalení se hrnou také na pracovníky ministerstev financí, na soudce i prokurátory. Magazín Spiegel připomíná, že denacifikace se nepodařila ani Spojencům, kteří okupované oblasti kontrolovali. V americké zóně muselo na 13,4 milionu lidí starších 18 let vyplnit dotazník o 131 otázkách, přičemž v celé západní zóně bylo prověřováno na 3,7 milionu podezřelých. Před soudy však stanulo pouhých 25 tisíc provinilců, kterým soud většinou zakázal vykonávat jejich profesi, jen málokoho však poslal za mříže. Nakonec to byli právě Američané, kdo začal opouštět ambiciózní denacifikační plán. „Potřebujeme každého Němce,“ znělo heslo v době zhoršující se studené války. Proti netečnému klidu spokojené společnosti se zvedla vlna protestů až koncem šedesátých let. Jejím účastníkem byl zmíněný Joschka Fischer, který nakonec umožnil detailní prozkoumání archivů. 

Touha vědět víc mimo jiné vedla k fenomenálnímu a navíc globálnímu úspěchu knihy Bernharda Schlinka Předčítač, vyprávějící o mladíkovi, který se zamiluje do bývalé dozorkyně z koncentračního tábora. Schlink, který je také básníkem a profesorem historie práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně, však nevidí v senzačních odhaleních perspektivu. Současná iniciativa podle něj nakonec přinese hořkou pachuť samozvané spravedlnosti. „Senzační tahání kostlivců ze šatníku nás jako společnost i jednotlivce nestojí vůbec nic. Je to jen součást dnešní kultury odhalování a shazování všeho a všech,“ míní spisovatel. 

Historik Wildt je k honu na utajené nacisty méně kritický. „Je zde autentická touha poznat pravdu a očistit se. Mladá generace má až nutkavou potřebu jednou provždy s těmito stíny skoncovat,“ řekl Spiegelu. „Normální občanská společnost“ by navíc podle něj řešila otázky minulosti jinak. Neomezovala by přístup ke kontroverzním archivům a řídila by se modelem, který funguje u svazků východoněmecké tajné služby Stasi. „Všechny vládní úřady by měly své spisy založit ad acta, a všichni občané by měli mít právo do nich nahlédnout,“ říká závěrem historik. 


Václav Klaus prý chce rozbít Evropskou unii 

Český prezident Václav Klaus chce rozbít Evropskou unii, píše v dnešním vydání německý deník Welt, který se odvolává na vyjádření Klausova poradce Jiřího Payna. Podle listu to dokládá například Klausova podpora vstupu Turecka do Unie, kterou český prezident sleduje eskalaci současných unijních problémů. Konzervativní německý deník se zamýšlí nad budoucností Klause poté, co prezident za rok Pražský hrad opustí. „A ta by měla být především antievropská,“ soudí list. 

Český prezident Václav Klaus a turecký prezident Abdullah Gul (vlevo) - Foto:  ČTK/AP

Český prezident Václav Klaus a turecký prezident Abdullah Gul (vlevo)Foto:  ČTK/AP

„V každém státě Unie existují skupiny evropských skeptiků. Ty v současné krizi přerůstají v proud. Klaus bude cestovat po Evropě a starat se o to, aby tento proud ještě sílil,“ citoval Payna Welt. „V mezidobí Klaus zasahuje jinak,“ poznamenává k tomu německý deník. „Přimlouvá se například za to, aby bylo konečně do EU přijato Turecko. Ne však proto, aby udělal něco dobrého pro Turecko. Ne, Klaus chce jednoduše zvětšit problémy, které Unie už nyní má,“ soudí německý deník, podle něhož by Češi tuto taktiku nazvali „podtunelováním“. „Ale ještě než se prezident začne věnovat cestování ve věci zničení Evropské unie, má práci v Česku. Tam v současnosti zuří tvrdý boj o směřování země,“ pokračuje list. Deník také připomíná spor o připojení se ke smlouvě o rozpočtové odpovědnosti v EU, kterou premiér Petr Nečas odmítl na posledním summitu podepsat. 

„Svůj podpis pod fiskálním paktem nepřipojil především kvůli strachu z prezidenta Klause. Ten totiž zcela jasně řekl, že takovou věc z kuchyně Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho v životě nepodepíše,“ uvádí deník. Podle něj Klaus považuje Unii za „hrobníka českého národního státu a jeho suverenity“. „A není s tím v Česku osamocen. Prezident sice už roky není členem jím kdysi založené konzervativně liberální ODS, uvnitř strany má však stále velmi silné stoupence. Především těch se musí premiér Nečas jako předseda ODS bát,“ dodal Welt

Nečasův strach je podle německého deníku tak velký, že premiér riskuje i rozpad koalice kvůli sporu s proevropskou TOP 09 ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Ten pohrozil odchodem z vlády, „pokud by ji Nečas nechal odplout z jádra Evropy na periferii“. „Nečase to však nechává v klidu a může ho to v klidu nechávat, protože Schwarzenberg zatím neproměnil svá slova v činy,“ míní deník. Podle německého listu se tímto postojem může šéf diplomacie profilovat pro boj o Klausovo nástupnictví, o které se chce ucházet, zároveň je ale dostatečně zkušený, aby odhadl realistické šance stoupenců Unie v dnešním Česku. 

Premiéra Petra Nečase s manželkou přivítal prezident Václav Klaus s chotí - Foto:  ČTK

Premiéra Petra Nečase s manželkou přivítal prezident Václav Klaus s chotíFoto:  ČTK

„A s těmi to nevypadá moc dobře. Pod vlivem svého prezidenta, obdivovaného už jen kvůli úřadu, se Češi stále více odvracejí od Evropy,“ upozorňuje list. Tyto nálady by prý mohly v České republice zesílit, pokud by Klaus po odchodu z funkce založil striktně antievropskou stranu, o čemž se spekuluje. „Bylo by divné, kdyby se prezident náhle změnil v šéfa stranické frakce. Šéf Volkswagenu by také znovu nepracoval v autodílně,“ odmítl tyto zvěsti ale podle deníku Klausův starší syn Václav. 


V Německu objevili 500 nových pohádek 

V bavorském Řeznu se podařil německým odborníkům skutečný objev – narazili na dosud neznámý pohádkový svět, plný kouzelných zvířat a bytostí, odvážných mladých princů a zlomyslných čarodějnic. Podle britského deníku Guardian totiž badatelé objevili na 500 nových pohádek, mýtů a legend, které sbíral historik Franz Xaver von Schönwerth. Současník bratří Grimmů, který žil v letech 1810 až 1886, působil převážně v bavorském vládním obvodě Horní Falc. 

Loni místní kurátorka Erika Eichenseerová vydala část pohádek z von Schönwerthovy sbírky, nazvanou Princ Roßzwifl. Název je odvozen od místního bavorského pojmenování skaraba, lidově „hovnivála“. Badatelka považuje název za typicky pohádkový a symbolický – příběhy pro nejmenší obsahují často to nejcennější z lidské zkušenosti, totiž prastarou moudrost o tom, jak se člověk vyrovnává s nepřízní osudu a dosahuje nakonec spásy. Von Schönwerth strávil celá desetiletí vyzpovídáváním venkovanů, nádeníků i sluhů a služek ohledně jejich zvyků a tradic, které byly předávány jen a jen ústně. Ty pak vydával v tištěné podobě – kniha s názvem Oberpfalz – Sitten und Sagen vyšla v několika svazcích v letech 1857, 1858 a 1859. Spisy však brzy zapadly. „Nikdo v Německu nezaznamenává folklór s takovým citem, přesností a důkladností,“ řekl v roce 1885 o sběrateli Jacob Grimm. Králu Maxmiliánu II. dokonce doporučil von Schönwertha jako svého nástupce. 

Bratři Grimmové - Foto:  Berlin, Staatliche Museen zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz, Nationalgalerie, A I 663

Bratři GrimmovéFoto:  Berlin, Staatliche Museen zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz, Nationalgalerie, A I 663

Při zkoumání pohádkových sbírek Eichenseerová objevila na 500 pohádek, které nejsou zachyceny v žádné jiné velké evropské pohádkové tradici. Je zde například příběh služky, která se na útěku před čarodějnicí promění v rybník. Zlá baba jej vypije, ale dívka s pomocí dýky unikne z jejího břicha. Přitom ve von Schönwerthových knihách nechybí ani klasické příběh, jako Popelka či Rumplcimprcampr. Cena von Schönwerthových textů je v tom, že byl mimořádně svědomitý archivář a pečlivý historik a nesnažil se objevený materiál nijak přikrášlovat. „Tím se liší od bratří Grimmů,“ poznamenává Guardian

Podle Eichenseerové nejsou sebrané příběhy určeny jen pro děti. „Jsou zde i povídky pro dospívající, které je chystají na obtíže dospělosti a ukazují jim, jak najít správnou cestu ctnosti, střízlivosti a odvahy. Příběhy o mlýnu na peníze či tuřínové princezně se nyní překládají do angličtiny, aby se mohly šířit dále do světa. „Von Schönwerth byl v 19. století nejvýznamnějším německým literárním sběratelem,“ konstatuje Daniel Drascek z řezenské univerzity. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio. Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas