Czeching 20178. ledna  2018 v 16:26  

Slovenský ostrov hudby je připraven na objevení

Kompilace slovenské nezávislé hudební scény Ostrov hudby 2 - Foto:  Lala Slovak Music Export

Kompilace slovenské nezávislé hudební scény Ostrov hudby 2Foto:  Lala Slovak Music Export

Kompilace slovenské nezávislé hudební scény Ostrov hudby 2 nyní vychází i na CD. Kdo a jak nyní slovenskou scénu podporuje, propaguje a propojuje?

Vznik kompilace, ale i některé exportní aktivity slovenské scény, podpořili i sami posluchači v crowdfundingové kampani. Na kompilaci najdete řadu hudebníků a hudebnic, kteří již v zahraničí uspěli – skladatelku a zpěvačku Katarinu Málikovou, kapely Nvmeri, Tolstoys nebo The Ills –, za producenty jsou tu Jimmy Pé, FVLCRVM, Stroon nebo Petijee. Celý projekt je k poslechu, stažení nebo koupi ve formě CD na webu iniciativy Lala Slovak Music Export. Na kompilaci naváže také koncertní turné, které proběhne ve čtyřech slovenských městech – v každém se představí dvojice hudebníků a hudebnic, jejichž hudba je součástí kompilace. 

Vznik kompilace inicioval Richard Čermák, zakladatel slovenského progresivního labelu Gergaz, a spolupracoval na něm s Alexanderem Čerevkou, zakladatelem slovenského hudebně exportního sdružení Lala Slovak Music Export. Společně jsme si povídali o výběru hudby na kompilaci, exportním potenciálu pestré slovenské scény i podpoře, kterou hudba potřebuje. 

Jaká je vlastně myšlenka kompilace Ostrov hudby a co je jejím cílem?
Alexander: S myšlenkou přišel více než před rokem Richard, zakladatel labelu Gergaz, který se věnuje i dalším zajímavým marketingovým a brandovým aktivitám. On také oslovil Shinu ze Slnko Records s myšlenkou, že by se mělo udělat něco v souvislosti s tím, že nás nečekaně opustil novinář Juraj Kušnierik, který byl velmi aktivním podporovatelem slovenské nezávislé hudební scény. Postupně se to začalo vyvíjet do projektu kompilace a zapojovala se další slovenská nezávislá vydavatelství. A my jsme v té době zrovna rozbíhali sdružení Lala Slovak Music Export. Kompilací jsme tedy chtěli pokračovat v odkazu Juraje Kušnierika, podporovat a propojovat scénu, a zároveň se to propojilo s naším fungováním a řekli jsme si, že by to mohl být vzorek slovenské scény i pro zahraniční posluchače. 

Kdo vlastně kompilaci dával dohromady, kdo rozhodl o tom, jací hudebníci a hudebnice se na ní objeví?
Richard: Tvoříme tým. Hned ta úvodní kompilace byla sestavena čtyřmi vydavatelstvími, která jsou doteď základem celého projektu. Někteří lidé se možná ptali, proč zrovna tato, a existují přeci i jiná menší vydavatelství. My jsme to chtěli ale hlavně na něčem postavit. Neuzavírat se před jinými, ale hlavně to postavit na nohy. Spojili jsme tedy Gergaz, Slnko Records, Ajlavmjúzik a Deadred. To jsou pro mě čtyři nejaktivnější vydavatelství a také třeba v rámci Radio Head Awards nejvíce rezonují. Společně jsme tedy vybírali hudbu pro tu kompilaci tak, že každý za sebe zvolil čtyři vlajkové lodi, oslovil je a dosadil na kompilaci. Spousta zajímavé hudby je ale také mimo tato vydavatelství, hudebníci, kteří vydávají třeba sami. Proto jsme také oslovili Tatianu Lehockou z Real Something, která dosadila The Ills, ti jsou teď jedni z nejúspěšnějších v exportních aktivitách. Druhý ročník nasvědčuje tomu, že jsme otevřeni i dalším hudebníkům. 

Alexander: Ano, třeba Katarina Máliková, která je na Slnko Records, je více world music, ale svým debutovým albem silně zarezonovala nejen u nás, ale i v zahraničí. V historii se snad ještě nestalo, že by se slovenský interpret objevil tolikrát v žebříčku zahraniční top world music. Jinak je na kompilaci třeba také Stroon, který vydával na Exitab, Satin Lead zase na Real Music House. Snažíme se to rozšiřovat a uvidíme, kam to půjde dál. 

Všímáte si na slovenské scéně nějakých specifik. Dalo by se ukázat na něco na hudební scéně, co je typicky slovenské?
Alexander: To je celkem těžká otázka. Teď je přeci jen ten trend, že se všechno unifikuje. Ale díval jsem se před pár dny na film o islandské hudební scéně Screaming Masterpiece. Björk tam mluvila o tom, jak se první generace Islanďanů od jejich nezávislosti snažila dělat hudbu třeba jako Beatles nebo jiné zahraniční kapely a až v sedmdesátých letech začali hudebníci tvořit nějaký specifický islandský zvuk. Tak možná jsme na tom teď podobně. Ale specifická je možná právě Katarina Máliková a spojení domácího folkloru a západních vlivů. O něco podobného se vlastně snažila také Jana Kirschner na svém albu Moruša. Možná to by se dalo označit za specifické. Na té indie scéně je to celkem výzva vytvořit něco, co lidi ještě neslyšeli. A je to výzva i pro nás, podporovat tu odvahu dělat něco unikátního. 

Richard: Možná to zatím neslyšíme. Hudba je přeci umění, které se těžko explicitně popisuje. Možná ale zahraniční posluchači v hudbě našich producentů slyší něco unikátního. Pro mě je důležité to, že se slovenská scéna za poslední čtyři roky dotáhla na evropskou úroveň. A já stále tvrdím, že mnoho našich kapel je jen malý krůček od toho mezinárodního úspěchu, kdy si je chytí správná bookingová agentura nebo label, který je podchytí. My tu máme trochu krátké ruce. Snažíme se dělat všechno možné a myslím, že v současné době je slovenská scéna v top kondici s mnoha vývozními artikly. A je jen otázka, kdo půjde první. 

Někdy se zdá, že slovenská scéna má větší chuť jít do světa a že vaše popová scéna je pestřejší. Jak to vidíte vy?
Alexander: Je to zajímavé, že to už jsem od vás slyšel vícekrát, že jsme na tom lépe. Ale když jsem teď byl na Waves Vienna a chodil po koncertech, české věci se mi zdály být velmi kvalitní, možná nejlepší z toho, co jsem tam slyšel. Takže to je fajn, že si takhle hážeme komplimenty. 

V souvislosti s vystoupením na showcaseových festivalech se mluví o tom, co to znamená být tzv. export ready, tedy dostatečně připravený na to, prezentovat se v zahraničí. Jak ty osobně definuješ takovou kapelu?
Alexander: To je opět na diskuzi. Měla by mít ideálně nějaký příběh, nějakou fanouškovskou základnu a tým kolem sebe, měla by být spojená s nějakým labelem nebo managementem. Ale nedá se to univerzálně říct. Některé kapely jsou připravené na export od začátku. Kapela si to totiž musí srovnat především ve své hlavě, jestli chce jít ven, anebo jí stačí působit tady na československém poli, a na tom není nic špatného. Když bude chtít ale jít ven, bude to stát několikanásobně víc energie a práce a asi i peněz. V souvislosti s showcasey, které samozřejmě nemusí být jediným způsobem, jak se odprezentovat v zahraničí, se nám stávalo, že to kapely braly jako nějaký výlet nebo jako jeden ze svých koncertů. My se snažíme šířit osvětu, že to není jen o tom zahrát, ale také o tom, dělat si kontakty. Když se jede na Eurosonic, připravuje se to před tím, oslovují se různí lidé, labely, vytváří se sítě kontaktů, pak tam pobudete, setkáváte se s lidmi a pak na to zase nějak navážete. Je třeba mít nějakou strategii. Kritériem úspěchu není jen to, že zahrajete, ale co se stane na základě toho, že tam zahrajete. Proto teď organizujeme různá vzdělávací setkání a zároveň se snažíme vytvářet si síť kontaktů, kterou pak můžeme poskytnout slovenským hudebníkům. 

Showcase opravdu není jediná cesta. Richarde, váš label se už v počátcích zaměřoval hlavně na producenty a spojoval se se zahraniční scénou, jak jste to tehdy pojímali a jak vlastně vypadá ta alternativní exportní cesta?
Richard: Prvních pět let jsme se nesoustředili vůbec na slovenský trh. To přišlo až později, kdy jsme začali vydávat Fallgrapp nebo FVLCRVMa. Na začátku jsme si dávali práci s kontaktováním různých bloggerů a médií. Stále jsme jim psali a naháněli kontakty na správné lidi, aby se o našich interpretech psalo. Je to strašně pracné, pokud nemáš žádné velké jméno a jsi ze střední Evropy. Jimmy Pé potom, jako spoluzakladatel Gergazu, začal více komunikovat za sebe jako producent. Některé věci prostě nedokáže řešit ani exportní kancelář. To, že se teď Jimmy objevuje v mnoha playlistech, to je díky té jeho mravenčí práci a pedantičnosti. Pro něj je to celý život a komunikaci věnuje spoustu času. Gergaz má na jeho úspěchu podíl třeba jen 20 nebo 30 %, zbytek je jeho práce a vliv médií, která o něm píšou. Vždy je tam mnoho proměnných a pro začínající umělce je důležité dělat ze začátku prostě všechno. Na začátku pro nás bylo také důležité, že jsme s Jimmym vystupovali jako Global Optimistic a setkávali jsme se s lidmi osobně. To je podle mě pro šíření značky nejdůležitější. 

Jimmy Pé na Nákladovém nádraží Žižkov - Foto: Jiří Šeda

Zmiňovali jsme exportní sdružení Lala Slovak Music Export, jak vlastně funguje?
Alexander: Fungujeme jako občanské sdružení lidí, kteří už delší dobu působí na hudební scéně, třeba jako produkční manažeři, booking agenti, PR agenti. Monika Satková za festival Pohoda, Mišo Berezňák, který je produkční na mnoha slovenských festivalech, a já za Slnko Records. Postupně se přidávají další a většinou to děláme ve volném čase. Naším cílem je to změnit a profesionalizovat se. První rok jsme to vyloženě dotovali. Další rok se nám dařilo uhradit produkční náklady. A do budoucna, aby to bylo udržitelné, bychom rádi, aby tam byl aspoň jeden člověk zaměstnaný na plný úvazek. Je to iniciativa zdola. Jsme pro to nadšení a chceme slovenské hudbě pomoci doma i v zahraničí. Vytváříme mezinárodní partnerství a jsme už členy Sdružení hudebních exportních kanceláří, takže nás v zahraničí už registrují a my se to snažíme využívat pro vytváření té sítě kontaktů. 

Slovensko zatím nemá svou státem zřízenou hudebně exportní kancelář. Jaká podpora by se vaším exportním aktivitám hodila třeba od velkých institucí nebo státu?
Alexander: V tomto jste o pár kroků dál. Když jsme začínali, mysleli jsme si, že je to tak správné, že začínáme zdola. Stále si to myslím, ale docházíme k tomu, že aby taková exportní kancelář byla opravdu nápomocná, nedá se to dělat jen z nadšení. Do budoucna tedy nějaká finanční podpora, třeba z našeho Fondu na podporu umění, bude nutná. Snažíme se teď získat celoroční podporu. Projekty dokážeme ufinancovat, takže teď stačí, aby byla zaplacená práce jednoho člověka, aby to bylo dlouhodobě udržitelné. 

Richard: Souhlasím s Alexem, bylo by ideální, aby to podpořil stát, ale ještě lepší by bylo, kdyby velkou část fungování dokázala pokrýt fanouškovská podpora, třeba jako to bylo u projektu Ostrov hudby, který dokázal vybrat nějaké finance i na export. Lidé si sice teď platí víc streamovací služby, ale podobnými aktivitami by se dalo dosáhnout toho, že si toho lidé budou ještě víc vážit, když si to sami podpoří. Lala z toho pak může uhradit i další podporu scény. Lidé nám třeba říkali, že si Ostrov hudby rádi koupili právě proto, že ty finance pak šly na podporu exportu slovenské hudby, což jim dalo tu přidanou hodnotu. Moc bych si přál, aby se tu vytvořila nějaká komunitnější forma podpory scény. Aby se jen neříkalo, posloucháme třeba Longital, ale ve skutečnosti si nikdo nekoupil merch nebo album. Hudebníci to opakují do němoty, ale myslím, že je opravdu nutné vymyslet, jak posluchače zapojit do té aktivní podpory.
 

Autor:   Mary C

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas