Festival Unsound zve na reflexi přítomnosti

Tématem letošního ročníku festivalu, který se rozšířil i za hranice Polska, bude Přítomnost. O tom, jak se téma projeví na programu festivalu, o způsobech propagace festivalu i smazávání hranic žánrů jsme si povídali sŁukaszWarnou-Wieslavským, který se podílí především na propagaci festivalu.

Jak jsi vlastně začínal v hudební branži a kudy vedla tvá cesta k festivalu Unsound?

Začínal jsem kolem roku 2006. Bylo mi 17 a rozhodl jsme se, že si založím hudební blog. Začal jsem psát o hudbě a později jsem založil celý hudební portál. Každý rok jsme psal také recenzi na Unsound a ten festival, a hudba, kterou prezentoval, mě hodně bavily. A v roce 2012 mě oslovili lidé z festivalu s tím, že ví, jak rozumím hudbě, kterou prezentují, a že zrovna hledají někoho, kdo by jim spravoval sociální sítě. Tak jsem přestal dělat blog, přidal se k teamu Unsoundu a teď jsem tady.

Jak se proměnil způsob práce se sociálními sítěmi od té doby, co jsi se tím začal zabývat. Přinesl jsi v tomto ohledu festivalu něco nového?

Proměnil se docela dost. Když jsem s Unsoundem začal spolupracovat, Instagram byl poměrně nový, tak jsme ho začali používat. Facebook byl na vrcholu, takže jsme mohli oslovit spoustu lidí bez investic. Soustředili jsme se tedy na kvalitní obsah, sdílení dobrých rozhovorů, podcastů a podobně. Ale najednou se to změnilo a oslovit uživatele na facebooku už není tak snadné, pokud své posty neplatíte. Nyní se tedy snažíme publikovat na sociálních sítích méně, vybíráme ty nejlepší příspěvky, aby se nám podařilo náš dosah stále rozšiřovat přirozeně.

Unsound 2018|foto: tiskový servis festivalu Unsound

Přemýšlíte kvůli tomu o nějakých alternativních způsobech propagace a oslovení publika? Vrátí se nějaké klasické offline praktiky?

Naším letošním tématem je přítomnost a do těch časů offlinu se myslím nelze vrátit. Internet je pořád tady a měli bychom se snažit dostat z něj maximum. Ale snažíme se přijít i na další způsoby. Budeme mít například offline plakátovou kampaň po polských městech. Ty plakáty budou zrcadlové a měly by vyzvat lidi, aby se v jejich odrazu fotili a fotky třeba sdíleli i na sociálních sítích. Budou to tedy selfie se jménem, datem konání a tématem festivalu. Takže se snažíme propojit online i offline.

Festival Unsound mé nějaké téma každý rok, mohl bys přiblížit více to letošní téma „přítomnost“. Jak se to projeví v programu a proč jste si vybrali právě tohle téma?

Letošní téma Přítomnost navazuje na předchozí témata, kterými byly například Interefrence, Sny, Síla květin a Vytržení nebo dislokace. Všechna tato témata se týkají toho, že bychom rádi posunuli náš svět k lepšímu. A každý rok se na to díváme z jiného úhlu. Tento rok se soustředíme na svět médií, problémy sociálních médií. Na to, jak původně nástroje, které nám měly pomáhat, nyní formují naší realitu a naše životy a my to nemáme už pod kontrolou. Rádi bychom letos zpomalili a našli nějaká řešení. Vracet do minulosti se nechceme, ale rádi bychom našli nějaký zlatý střed a naučili se v tomto složitém poli orientovat. Toto se promítne do denního doprovodného programu s umělci, umělkyněmi, spisovateli a podobně. Budeme mít také umělecké instalace a performance, které se budou týkat umělé inteligence, ale i našeho vztahu s přírodou.

Jak se díváš na současný vývoj v popisování hudby. Zdá se, že žánrové dělení už ztrácí smysl a i posluchači to přes tyto škatulky přestávají vnímat. Jak to vnímáš ty, jakožto hudební publicista, ale i spolupracovník jednoho z nejpestřejších a nejprogresivnějších festivalů?

Já osobně už ani nevím, jak o žánrech mluvit. Většina hudby, kterou na Unsoundu prezentujeme, jsou různé hybridy, které propojují různé styly a techniky a hudební éry. Je těžké říct, že nějaká hudba je přesně to a to. Je to čím dál populárnější vztahovat se k hudbě takhle a asi je to příznačné pro tuto dekádu, že se hudba nedá snadno kategorizovat. A je to podobné i s naší nehudební zkušeností. Je to taková změť. Skrze sociální sítě i další média, konzumujeme naráz tolik informací. Ani se nedivím, že se to odráží i v hudbě, která má pak velmi široký záběr i v rámci jedné skladby nebo alba. A právě tyto aktuální hudební reflexe, postavené i na nějaké historické zkušenosti, Unsound prezentuje.