Jak, proč a kam řídit hudbu? Czeching se zaměří na hudební management

Manažer musel být především nesmlouvavý byznysmen. Když zastupoval kapelu v jednání s vydavatelstvím, musel umět dobře plánovat a řídit projekty i lidské zdroje. Jeho důležitým úkolem bylo také přicházet s originálními nápady, které měly umělcům a umělkyním pomoci v rozvíjení jejich kariéry. Ti nejúspěšnější manažeři byli často tak výrazní, že se pro ně vžily i nejrůznější přezdívky. Jedním z prvních těch, kteří svým působením připomínali excentrického mafiána, a u které jste si vlastně nemohli být jistí, zda jedná vždy v zájmu a pro dobro umělce, byl Thomas Parker. K hudebnímu průmyslu zběhl z armády, a přezdívalo se mu proto Plukovník Tom. Stál za úspěchem Elvise Presleyho, na kterém také vydělal obří peníze. Jeho podíl z Elvisova výdělku tehdy dělal 50 %, zatímco jiní manažeři si obvykle brali 10 – 15 %.

Manažerů jako Thomas Parker byla až do dnešní doby v hudebním průmyslu celá řada. Lou Pearlman – muž za úspěchem boybandů Backstreet Boys a NSync, zatčený a uvězněný pro finanční podvody nebo Joe Simpson přezdívaný Pimp Daddy, který vydělával na svých dcerách Jessice a Ashlee a hlásal, že úspěch nepřináší hudba ale konkrétní tvář nebo osobnost. Bývalému manažerovi Beatles a Rolling Stones Allenu Kleinovi se sice nejdříve přezdívalo Robin Hood Popu, ale Paul McCartney tvrdil, že o něm míval jen noční můry, v nichž se zjevoval jako šílený zubař. Allen Klein se dokázal především šíleně obohatit ve svůj prospěch, tvůrčí byl totiž především v manipulování se smlouvami o autorských právech kapel. Albert Grossman přezdívaný Medvěd, který zastupoval Boba Dylana, se díky své hamižnosti dostal i do textu jedné z Dylanových písní.

Obrázek vychytralého podnikatele jdoucího přes mrtvoly bez zájmu o umění, který těží z toho, že umělec či umělkyně neumí domyslet jeho chování, je možná i jedním z důvodů, proč se tolik tvůrčích osobností zdráhá převzít řídící nebo organizační roli v oblasti hudby. Přeci jen orientace na výdělek, který zároveň určuje hodnotu umělce, v hudebním průmyslu stále převládá. I když se situace díky internetu a dalším technologiím v posledních 10 letech rapidně proměnila a umělci a umělkyně mají nyní skutečně možnost mít celou svou kariéru ve vlastních rukou, většina z nich, i těch, kteří se prosadí na poli experimentální nezávislé hudby, za sebou mají buď kolektiv – jako je tomu v případě výrazného technofeministického kolektivu Diswoman a jejich agentury DW Artists nebo jednu konkrétní osobu, která jim s organizací jejich kariéry, tedy tříděním nabídek, vyjednáváním, domlouváním a plánováním pomáhá. A právě téma vedení, plánování, koordinace a rozhodování, tedy managementu jsme se rozhodli otevřít na vzdělávacím setkání letošního ročníku Czechingu společně s Czech Music Office Sound Czech. Hudebníci, hudebnice i mladí manažeři a manažerky budou moci se zahraničními hosty v rámci Czeching Skills hledat svůj styl právě v této oblasti, která nemusí nutně přispívat k honu za výdělkem a úspěchem, ale může pomáhat rozvíjet a prosazovat jiné ideály, podobně jako se o to snaží hosté akce.

Czeching Skills: Workshopy (nejen) pro hudebníky/ice|foto: Český rozhlas

Přednášet a konzultovat projekty účastníků během brainstormingu budou Danny Fahey, bývalý úspěšný rapper a zakladatel iniciativy Thirty Pound Gentleman pomáhající v Manchesteru mladým tvůrcům zorientovat se v hudebním průmyslu a prostřednictvím projekt Grime Beyond Borders vysílající grimeové rappery a rapperky za hranice. Danny Fahey promluví ve své přednášce také o svých zkušenostech s velkými sportovními značkami, které se staly jedním z důležitých zdrojů příjmu v hudebním průmyslu. Další přednášející bude německá booking agentka a promotérka Mirca Lotz, zakladatelka agentury [fwd: like waves], která se kromě vyhledávání nezvyklých lokalit pro koncerty a zastupování kapel zaměřila také na podporu žen na hudební scéně iniciativou We Make Waves a byla vybrána jako jedna z inovátorek hudebního průmyslu iniciativou Keychange nadace PRS.