CzechTek 2005

 
AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONČENÁ.
Tuto stránku jsme přesunuli do Archivu webů ČRo.
Uvedené informace proto nemusejí být aktuální a některé soubory mohou být nedostupné.

Technoparty a zásah policie očima fotoreportéra

David Němec  17.08.2005 16:56
Policejní těžkooděnec - Autor: techno.cz
Policejní těžkooděnec
Autor:    techno.cz  

V pátek dne 29. července 2005 vyzvedávám Štěpána Kotrbu z Britských listů a Prahu opouštíme někdy po 18h. Jedeme služebním vozem Českého rozhlasu po dálnici D5 směr Plzeň. Zastavujeme na první benzínové čerpací stanici v Rudné u Prahy, kde kupujeme zásoby vody a energetických nápojů - netušíme, jak dlouho se zdržíme. Potkáváme kolegy novináře z TV Prima a zaznamenáváme přítomnost několika prvních partiček technařů. 

Hned na začátku vysvětlím, proč vlastně píšu tyhle řádky. Po přečtení řady článků těch, kteří "u toho" nebyli a prohlášení tiskového oddělení Ministerstva vnitra ČR a zveřejnění "jejich" záznamu incidentů, jsem se rozhodnul, že vydám také "svou" verzi o zásahu policie. Verze o tom, jak jsem já viděl a zaznamenal CzechTek 2005 do paměti své i digitálního fotoaparátu. Verze, která sice bude jistě částečně subjektivní, nicméně nestranná. Nemám rád násilí, nemám rád technoparty, nemám rád hluk, nemám rád brutální policii, nemám rád ani demagogii. A konečně v neposlední řadě, verze, která nebude tak malicherná a dětinská.

Využíváme přenosného počítače a připojení k internetu a prohledáváme diskusní fóra na freetekno webových stránkách. Stále nemáme přesné informace, kde se nakonec bude letošní technoparty konat. Pokračujeme v cestě po D5 na Plzeň. Opět se zastavujeme na několika dalších benzínových čerpacích stanicích. Zde je už koncentrace potencionálních účastníků technoparty daleko větší než na předchozích zastávkách, blížíme se k cíli. Objíždíme po dálničním obchvatu Plzeň a ve 21:20 h se zastavujeme na benzínce kousek od exitu na Stříbro. U ní stojí už velké množství technařů v osobních automobilech, několik soundsystémů, včetně zahraničních. Dáváme se do řeči s Čechy, Francouzi, Švýcary, Italy a vyzvídáme místo konání akce, bavíme se o muzice, squattingu, umění, politice, práci apod. Tady vyčkáváme cca 1,5 h a po získání informace, že akce pokračuje na původním místě, policií zabezpečené louce u sjezdu z dálnice D5 mezi obcemi Mlýnec a Újezd pod Přimdou, rychle pokračujeme v cestě. Chvíli před jedenáctou sjíždíme v Mlýnci z dálnice, prokazujeme se příslušníkům Policie ČR novinářskými průkazy a projíždíme kolem několika zaparkovaných policejních automobilů, včetně Tatry s vodním dělem. Některá z nich zatarasila vjezd na louku. V tu chvíli ještě ani zdaleka netušíme, že se jedná o jeden ze dvou oficiálních a samozřejmě také veřejných vjezdů na pozemky s loukou, na které se nekonala technoparty, ale konal policejní zásah ve dvou vlnách.

Po opětovném prokázání se Policii ČR novinářskými průkazy pokračujeme v cestě po silnici směrem na Nové Sedliště - v domnění, že se co nejvíce přiblížíme místu, kde se bude technoparty konat, nebo že se tam dokonce dostaneme přímo i se služebním automobilem Českého rozhlasu. V lese potkáváme další osobní policejní vozidla, míjíme kolony automobilů i skupinky technařů samotných, ptáme se jich na cestu, stále máme jenom tušení, kde by se CzechTek mohl konat. Nikdo nic konkrétního neví, pokračujeme dál. Přijíždíme k další křižovatce, zde je už celkem velký zmatek, obrovský kamion s nákladem citrónů se snaží prokličkovat mezi auty a vytočit se z hlavní silnice na vedlejší, směrem od Nového Sedliště na Staré Sedliště. Všichni se divíme, jak takové velké nákladní vozidlo tudy mohlo projet a že ho sem policie vůbec vpustila, když v podstatě na každé křižovatce blokují dopravu. Policisté hlídali, aby se nikdo s vozidlem nedostal do obce Labuť (řidiče pouštěli pouze ven z obce). Naši reportérskou posádku se slovy "nemáte povolení pro vjezd do obce" rovněž nechtěli, ani po prokázání novinářskými průkazy, vpustit dál. Nesmyslná uzávěra, která zkomplikovala pouze život místním a frustrovala unavené řidiče "technařských" aut. Čtyřčlenná posádka policistů se před deštěm i před námi schovávala ve služebním voze. Policisté nic nedělali, bylo jim jedno, zda se kolem tvoří kolony automobilů a vzniká zmatek. Tvořili mobilní závoru. Kvůli povolení k průjezdu obcí Štěpán Kotrba obvolal několik telefonních čísel, od operačního důstojníka tísňové linky policie, přes centrálu ministerstva vnitra, až k zástupci velitele zásahu v Tachově. Po necelé půlhodině jsme konečně mohli pokračovat dál. Do obce Labuť přijíždíme ve 23:45. Zastavuje nás další policejní hlídka. Neví, že máme "bumážku". Pokoušeli jsme se vjet po lesní cestě směrem k domnělému místu technoparty. Tentokrát jsme čekali pouze krátkou chvilku, než si policista vysílačkou ověřil, zda máme od velitele zásahu podplukovníka Knížete povolení pro průjezd. Po několika marných pokusech projet namoklou cestou, místy dosti strmou i pro terénní automobil, se vracíme k poslední policejní hlídce a bavíme se s několika místními občany o možnostech, jak se dostat na "tu" louku.

V podstatě už celkem přesně víme, kde se nalézá. Přes les je slabě vidět stroboskopy, laser a kužely světel z technopráty, jen stále nevíme, kudy se tam dostat. Blíží se jedna hodina v noci a my pokračujeme v okružní cestě kolem. Stejně jako my, se na toto místo snaží - někudy, jakkoliv - dostat celá řada tance a zábavy chtivých lidí. Projíždíme obcí Hošťka, kde už je také plno. Hodně technařů, kteří se domlouvají jak a kudy dál. Stále mírně poprchává... Pokračujeme dál. Snažíme se dostat na louku přes lesní cesty, ale vždy se po nějakém čase a ujetých kilometrech obtížným terénem vrátíme. Zpět na začarovanou "okružní" cestu. Projíždíme Svatou Kateřinou, Přimdou a přijíždíme po druhé hodině ranní do Újezda pod Přimdou. Na příjezdu do obce míjíme policejní hlídku, kromě řidiče všichni spí. Pokračujeme do obce a potkáváme několik kolon osobních automobilů budoucích účastníků technoparty, přijíždějící ze dvou směrů - od Mlýnce a od Přimdy. Už se ani divíme, jak to, že je sem Policie vpustila, další policejní auto je s posádkou zaparkované o několik set metrů dál, na slepé polnícestě. Odnesla ho tam i s policisty skupinka "bedňáků". Policisté se krčí v autě a hlásí nadřízeným svoji tristní situaci. Nikdo jim neubližuje, protože nepřekážejí. Pokračujeme v popojíždění kolonou po nadjezdu dálnice D5, který potom ústí na polní cestu k louce. Nějakou dobu vyčkáváme a fotíme technaře, procházející kolem fotografujeme i narůstající kolonu automobilů.

Po zvážení situace, prozkoumání okolí - party je už opravdu necelý 1 km od nás - se odhodláváme zaujmout místo v koloně pomalu mířící na louku. Nechápeme, že kolona se pohybuje, i když policisté brání řidičům ve vjezdu. Přicházející davy se chovají relativně spořádaně a bez zbytečných hlasitých projevů, semtam občas někdo zatroubí klaksonem v autě. Vesnička se zdá jakoby vybydlená, světla z party se přibližují, hudbu však stále není slyšet. Kolem půl čtvrté přejíždíme dálniční nadjezd a centimetr po centimetru s vozem a davy technařů postupujeme kupředu. Štěpán Kotrba většinou chodí pěšky a fotograficky i zvukově dokumentuje situaci. Po chvíli vidíme, jak odjíždí i policejní vůz. Konečně. Řidiči jásají a startují. Po další hodině se dostáváme o další kus blíže, na vzdálenost cca 100 m od okraje louky, na úroveň zázemí - polního tábora hasičů, zdravotníků a policie. Stojíme. Definitivně. Něco málo minut po páté hodině ranní se jedné z dívek, pobývajících kolem posádky automobilu před námi, udělá špatně a my sledujeme profesionální zásah plzeňské záchranky, která okamžitě přispěchala na pomoc z onoho zázemí. S fotoparátem nejsme vítáni. Kolona automobilů se už několik hodin ani nepohnula, dokonce jsem po rozednění zjistil, že je složena ze dvou, někdy i tří proudů neprodyšně plnící vozovku v obou směrech. Být co nejblíž je snem každého nočního řidiče. Představa pěší tůry s nákladem není radostná. Jedna řada vozidel z Újezdu pod Přimdou už nějakou dobu stojící druhý si "našla cestu" přes další louku. Kolega z Britských listů se šel podívat, v čem je zádrhel, proč už několik hodin stojíme. Vjezdu na louku brání dva policejní vozy. Kolona aut se nepohne tam, ani zpět. Osádky proto vyložily své zvukové a hudební vybavení a odnášeli je v rukou, čemuž policie pouze nečinně přihlížela. Nikoliv, jak bude později tvrdit, že "zasahovala pro poškozování cizí věci" nebo "nepovolený" vstup na cizí (soukromý) pozemek. Zatímco jedna technařská mládež zpovzdálí sleduje, co se to vlastně na ně možná "chystá" a užívá si na chvilku se objevivšího sluníčka, přátelské pohody a klidu bez elektřiny, další a daleko podstatně větší část technomládeže se už několik hodin baví a rozdmýchává technoparty.

Policisté zůstávali nečinní, nezasahovali, pouze zpovzdálí přihlíželi a monitorovali, byť se, jak se později od tiskové mluvčí Jolany Číhové dozvídáme, děje trestná činnost. Policie nezabraňovala pěším v průchodu zátarasem. Vpouštěla všechny účastníky CzechTeku 2005 na louku s jediným omezením - bez automobilů. Jeden z policistů mi na můj dotaz, proč policejní auta blokují cestu, že se potřebujeme dostat na louku, odpovídá: "Sem je zákaz vjezdu." Ještě netuší, že jsem novinář. Ptám se ho tedy, kde je ten zákaz, kde je nějaká dopravní značka. Tentokrát už neodpovídá, mávne rukou a kvapně odchází - všiml si presskarty na mém krku.

Stále je dopoledne a Policie se sluní a v klidu odpočívají. Ani technohudba sem není, k jejich zázemí, slyšet. Pouze hluk z obrovského policejního generátoru a z automobilového provozu na přilehlé dálnici. Ostatní reportéři, včetně mě a Štěpána, jsou rovněž v klidu, zatím nejsou zprávy, co se bude dít, máme pořízeno na stovky fotografií ze stále rozrůstající se party. Dozvídám, že v 11 h. má přijít p. Sopko, starosta přilehlých obcí. Natáčím s ním krátký rozhovor stejně jako s některými občany okolních obcí. Nejsem profesionální řečník ani reportér, proto prosím omluvte formu projevu na mikrofon. Jsem spíše psavec a fotograf, nicméně autenticita (jedná se o nesestříhaný autentický záznam) a nálada lidí kolem je ze zvukového záznamu zřejmá. Dále jsem si ještě udělal kratičký rozhovor se zástupcem technařské mládeže Martinem Kuteničem a s ředitelem ZS Plzeň Mudr. Lojdou.

Jsem na nohou 30 hodin bez spánku, z toho 10 hodin za volantem, fotografování, rozhovory. Nikdo netuší, co ještě přijde. Jdu odpočívat. Sednu do vozu, sklopím sedačku, ale usnout nemůžu, nejde to. Ve vzduchu je cítit napětí a nejistota, na autorádiu naladím Radiožurnál a poslouchám, zda kolegové nezjistili něco více. Z relaxace mě po jedné hodině odpolední vytrhne hluk na štěrku chřestících kol automobilu, který se snaží projet kolem zaparkované kolony směrem k zázemí záchranářů a hasičů. Policie okamžitě korektně zasahuje a nebezpečného řidiče vyzývá k předložení dokladů. Za několik desítek minut se tu objeví i hlídka silniční policie. Musí ale pěšky, s vozem se sem nemá šanci dostat. Mladíkovi naměřila dechovou zkouškou na zbytkový alkohol v krvi cca 1 promile. Automobil patří obcodnímu zastupitelství cízího státu, řidič je klidný. Po druhé hodině začínají na louku přijíždět další policejní posily, ve 14:45 je zde více než 50 dodávek a osobních automobilů, včetně dvou vodních děl a několika nákladních vozidel. S nejbližšími policisty se snaží někteří technaři diskutovat. Většina příslušníků PČR se snaží před objektivy fotografů svou tvář skrýt. Realizujeme již dříve objevený trik - příchod dvou fotografů ze dvou stran. Několik minut před 15. h. se příslušníci zásahových jednotek rozcházejí ke svým vozům. Na rozdíl od těch ostýchavějších policistů se někteří fotoreportérům přímo vystavují. Stále nemáme oficiální informace, co se bude dít, jestli policie zasáhne, v kolik a jak. Stejně jako já, jsou i ostatní novináři v nejistotě a obvolávají kolegy z mateřských redakcí. V 15 h. přicházejí zástupkyně obyvatel z Újezdu pod Přimdou s peticí a seznamují zástupce médií s jejím zněním a důvodem jejího sepsání. Poté se snaží petici předat veliteli nebo jeho zástupci. Policie není schopná odpovědět, jak s peticí naloží. Mezitím probíhají horečné připravy na zásah. Novináři, kameramani a fotoreportéři čekají, co se bude dít, vedení plzeňské policie včetně tiskové mluvčí se zřejmě dohaduje, co má novinářům sdělit.

Po chvíli přichází velitel zásahu a přebírá petici od obyvatel, jejíž převzetí podepisuje. Snaží se přesvědčit občany, aby s ním šli do ohraničeného prostoru, kam novináře nevpouští, že si to tam "v klidu s nimi probere". Ženy se brání, že půjdou jedině za dohledu médií. Ze slov je cítit jejich strach "překročit pásku" oddělující policejní prostor od občanského. Nakonec jim podepsané kopie vrací a sám se stahuje do ústraní a bezpečí za hradbou policistů. Mezi tím přicházejí další posily. Za necelou čtvrthodinu přichází tisková mluvčí a sděluje, co se bude dít. Policie není schopná odpovědět na legitimní dotazy, vyjádření mluvčí postrádají nejen logiku, ale i pravdivost a právní preciznost. Jsem značně překvapen přístupem a logikou její prezentace. Mluvčí se odchází poradit s velitelem a mezi tím, v 15:44, přijíždějí opět další posily. Na louce je k tisícovce mužů "ve zbrani". Za dvě minuty se dozvídáme, že policie zasáhne. To už mne nenechává chladným. Po delším poslechu a polodiskuzi s novináři fotím plzeňského kolegu Smatanu a jeho připravu na vstup do živého vysílání Radiožurnálu. Chvilku před 16. hodinou se ptám příchozích civilistů, zda čistě náhodou nejsou majitelé těch pozemků, zda oni náhodou nepodávali trestní oznámení nebo jestli jsou od policie. Všímám si předmětu schovaného za trikem toho téměř bezvlasého postaršího muže v modrém. Jakmile spatří presskartu na mém krku a velký objektiv před očima, mizí za pásku mezi policejními auty. Ještě slyším, jak si polohlasně říkají v sarkastickém duchu "jo, od policie, jasně, že od policie". Pět minut po 16 hodině vidím, jak tisková mluvčí bere na sebe uniformu a oficiálně informuje reportéra ČT o chystaném zásahu. Ještě fotím technaře rozčilující se nad tím, že jim není poskytnuta potřebná voda a jednoho muže v pracovním oděvu, který je kontrolován policisty ("Co tady děláte, máte povolení, co jste zač, víte, že tady nemáte co dělat!?") se vyklube manžel editorky ČTK na "inspekční cestě". Je totiž soudní znalec. Běžím fotografovat ono vyhlašování výzev o protizákonnosti počínání osob na louce. Vícejazyčné oznamování výzev skončilo v 16:20, kdy ještě nějaký nervózní těžkooděnec usměrňoval protestující tanečníky.

Drtivá většina účastníků technoparty zcela určitě nemohla slyšet výzvy policie, aby opustili prostor. Slabá zvuková aparatura - megafon na vozidlech policie, se pohybovala v uctivé vzdálenosti od soundsystémů, které rozhodně nemohla přehlušit. Celých pět minut od ukončení výzev spustila policie akci - těžkotonážní mašinérie. Jdu vedle pochodujících ochránců pořádku, fotografuji a poslouchám, co si povídají: "Mohl by nám dýdžej zahrát něco od Landy..." Ježí se mi chlupy na šíji. Příslušníků pořádkových sil je opravdu hodně. Kolem půl páté odpoledne se tvoří první římské šiky. Pár minut na to začínají první verbální protesty technařů. O dalších pár minut později se likviduje první překážka, řady policistů houstnou a síla protestů se zvyšuje. První účastníci technoparty poblíž kordónu realiticky zhodnotí situaci a balí. V 16:40 se skrze policejní kordón propouštějí jedni z prvních účastníků technoparty. Vše na videokameru natáčí náš starý známý, před tím celou dobu neoznačený, zástupce velitele z kriminálky. Protesty mezinárodně propojených anarchistických radikálů sílí. Kousek dál ode mne směrem nahoru do kopce už to vře, lítají první dělobuchy a slzný plyn. Štěpán Kotrba je na místě a jde podél lesa v rovině policejního kordonu. Vzduchem letí první zbraně - plná plastiková láhev, skleněná flaška, shnilé zelí a rajčata, klacky - zkrátka, kdo co našel. Začínají první útoky technařů i policie. Říci kdo začal, nelze. Pár minut po třičtvrtě na pět jsou už první zranění. Valná většina aktivně protestujících účastníků, kterých bylo cca 200-300 z pěti tisíc, se snaží diskutovat nebo jenom přihlíží či v sedě protestuje. Tu a tam proletí láhev od technařů nebo slzák od policie. V 17:00 h. se začne s kropením mládeže vodními děly. Opět se většina lidí snaží diskutovat, ovšem marně . S masou diskutovat nelze. Je to boj s větrnými mlýny. Doktor Lojda ze záchranné služby čeká, tuší, co se asi všechno může stát. Stále se na jedné frontě diskutuje a také protestuje, na druhé se už připravují k obraně. Všude je celkem velký zmatek, nikdo neví, co má dělat, kam má jít, občas někdo z policejního kordónu vyběhne a tonfou se ožene po zpupném radikálovi. Skupinky technařů postávají a hlasitě protestují, je na nich vidět těžká frustrace. "Tvoje máma se zatebe stydí", křičí skupinky technařů na anonymní oči pod kuklami.

Naštvanost a zároveň i velký strach cítím i já, když vidím na dálnici před loukou zaparkovaný tahač s nějakým vojenským monstrem. Běžím zase na jiné místo před pohybujícím se valem černé policejní masy. S dekou na tatrovku - to není ta správná zbraň, říkám si v duchu. Před slzným plynem ale není úniku. Ještě že mám alespoň špunty v uších a nepraskají mi bubínky od ohlušujících dělobuchů, za chvíli cítím divný puch spálených chlupů. Bože, oni to házejí i na mě - utíkám. Ještě stihnu cvaknout osamělého bojovníka. Před vodním dělem se cítím relativně v bezpečí, než zjistím, že voda dosáhne i na mne. Musím si hlídat hlavu a fotoaparát, neboť z jedné strany se snáší sprška z vodního děla a dělobuchů a z druhé strany občas přiletí láhev nebo klacek. Práce reportéra je být mezi bojujícími stranami. Brr. Policejní zásah trvá už hodinu. Vidím, jak odtahují první oběť, kterou potom záhy surově pacifikují tonfami. Vše to natáčí můj "oblíbený" videoamatér z řad policie. Zaznamenávám také materiální škody na dalších automobilech. Tentokráte to ale jistě byla technařská munice, která způsobila poničení okna. Ocitám se za kordónem police a v 17:30 fotím další, už nevím kolikátou, bednu s výbuškami. Zásoby se kvapem tenčí. Policisté jsou dosti nervózní, někteří vzrušením odjišťují několik slzných granátů a dělobuchů najednou a za pár sekund nato jim padají pod nohy, kde je museli určitě dost popálit nebo minimálně vystrašit. Zaslechnu posměšné hulákání od technařů a sleduji, jak to nejeden z nich odnáší. Kamarádi se mu snaží pomoci, když na těžkooděnce hází klacky. Co je to ale za zbraně a za taktiku proti těžké výbavě a výcviku policie... Vítěz byla jsný předem, vše ostatní je už jen snaha neztratit tvář rozhněvaných mladých mužů. Pořád se rozhlížím kolem sebe, abych jednu náhodou nebo snad úmyslně neschytal, občas vytáhnu špunty z uší a vracím se do vroucí a řvoucí reality. Fotografuji další vymlácený vůz. Všímám si policejního kameramana s velkou S-VHS kamerou, pořád se mi drží za zády. Jsem zcela vlevo nahoře na louce u lesa, kde je partička házečů klacků, lahví a kamenů.

Kameraman s velkou S-VHS kamerou dodal své záběry Ministerstvu vnitra ČR, které nám představilo výsledek. V prohlášení a prudce sestříhaném videozáznamu. Tento kameraman, kterého jsem měl pořád za zády, musel natočit i to, jak tlupa těžkooděnců zmlátila, zkopala a tonfama dobila jednoho z technařů, a pak v závěru "zákroku" ještě některý z nich ho dokopl patičkou do břicha. To ale nebylo všechno, několik ochránců pořádku navíc toho chudáka ve značné přesile svazovalo a nelidským způsobem pacifikovalo, aby ho následně odvlekli do sanitky k "nezbytnému" ošetření. Tento značně brutální zákrok muselo sledovat docela široké publikum.

Proč nezveřejní policie i tyto záběry??? Policejní kameraman je musel bezpochyby také pořídit. Stejné záběry jako tyto a také tyto a další musel zaznamenat i tento policejní videoamatér.

Průběh zbývajícího zásahu byl až do konce "standardní", občas někdo, dokonce i dívky, něco hodil po policistech, občas letěl slzný granát nebo dělobuch tam a vzápětí byl vrácen zpět, občas někoho příslušníci bezdůvodně zmlátili a občas i někoho zdravotníci odvezli. Policejní kordón postupoval a vytlačil více jak polovinu účastníků směrem k dálničnímu přivaděči k obci Mlýnec. Poslední zatčení technaři spolu s vyčerpanými policisty čekají na antony a všichni soudní se modlí, aby už byl konec. Opět se vydatně rozpršelo, nějací turisté se zašli podívat, co se to tu vlastně natáčí za film. Skupinky zasahujících policistů se navrací z lesů, polí a luk. Zbytky technomládeže se chtějí za každou cenu bavit a v dešti rozjíždí další mejdan. Balíme vybavení a kolem deváté hodiny večer se snažíme dostat na silnici a odjet zpět do Prahy. Netušíme, že cesta potrvá ještě dalších šest hodin, jsem k smrti unaven. Panoptikum na louce tuší a ví, že druhé dějství tragikomedie na sebe nenechá dlouho čekat.


 

Nacházíte se

v tematickém okruhu: Témata
na webu: CzechTek 2005
v rubrice: Reportáže

NA STEJNÉ TÉMA

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIÉRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 Český rozhlas