Den země aneb život se rodí ze smrti

27. duben 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Želva ulovila kořist

Příroda je jedinečnou podívanou. Je krásná, zároveň ale plná drastických scén. Každému se asi vybaví kudlanka nábožná, která si pochutnává na hlavě svého partnera. I vývoj přírody je plný umírání. Reaguje na tuto dvojakost Bible? A reaguje na věčný sklon člověka hrát si na stvořitele, k čemuž má dnes nebývale velké prostředky? U příležitosti pondělního Dne Země odpovídá biolog a katolický kněz Marek Orko Vácha.

V dějinách naší planety rozlišujeme pět velkých vymíracích událostí, říká Marek Vácha.

„Zajímavé je to, že pak přijde nová vlna života, která bude zase o tu jednu úroveň, či jak to říct, složitější. Tzn. po těch prvohorních trilobitech, kapradinách a přesličkách najednou přijdou druhohory − cykasy a věk dinosaurů, ve třetihorách se rozvinou všechny velké savčí řády. Rostliny udělají také věk trav, takže najednou ta příroda je daleko a daleko složitější… Nechybí filosofové, kteří říkají, že tak jak jaksi pokračuje ten příběh naší planety, vlastně každým dnem je ve vesmíru víc a víc krásy.“

Po takové katastrofě, která vyústí v dramatické změny životních podmínek, začnou živočichové soupeřit o potravní zdroje. Přežijí přitom jenom ti nejsilnější.

„Teologicky toto je neobyčejně zajímavé. Jak je možné, že celá ta příroda prostě funguje na smrti? Na každém místě téhle planety byl někdy někdo zabit a celé velké skupiny zvířat odchází kvůli něčemu tak neosobnímu, jako tomu, že se změní teplota nebo dopadne nějaký asteroid a podobně.“

Jak říká Marek Orko Vácha, zabíjení se prostě nevyhneme. I když jsme vegetariáni, pojídáme části rostlinných těl. Může se člověk v této věci obrátit pro radu k Bibli?

„Mně se moc líbí jedno místo ze Starého zákona, kde ta moje interpretace je, jakoby ti staří Židi viděli, že to je nějak špatně. Je to místo z Izajáše, kde tam čteme, že kráva se bude popásat s medvědicí a její mláďata si budou hrát opodál, že nemluvně sáhne do skrýše jedovatého hada a že lev jako býk bude řezanku žvýkat… To znamená, jakoby tam byla nějaká intuice, že jednou to tak bude, že Bůh setře každou slzu s očí. A teď opravdu žijeme ve světě, kde se zabíjí, abychom přežili, vždyť to je hrozné… člověk tomu rozumí, ale nemůže se s tím smířit.“

Lev

Život se sice rodí ze smrti, dnes ovšem máme v rukou takové prostředky, které umožňují, abychom život vytvářeli v laboratořích. Biolog Marek Vácha připomíná, že jsme už schopni nejen číst genetickou informaci, ale také ji podle svého gusta psát a vytvářet díky ní jedinečné organismy.

Samotný fakt, že jsme spolutvůrci přírody, je prý ale podle Bible v pořádku.

„Jako bychom byli dokonce k tomu ‚playing God‘ (hraní si na Boha) vyzýváni. Samozřejmě židé i křesťané vědí velmi dobře, že my opravdu neumíme nic jiného, než jenom si hrát na Pánaboha. Ale přesto židovství i křesťanství přináší myšlenku, že je snad i naším úkolem tu Zemi nějak přeměnit. Tzn. třeba bojovat proti nemocem, nebýt fatalisti, pokud tady máme malomocenství, tak napřít všechny síly a zkusit ho vymítit. Takže to, že člověk se snaží tu přírodu nějak proměnit, zušlechtit, že se snaží třeba vymyslet geneticky modifikované organismy – obecně filozoficky s tím křesťanství nemá problém.“

Marek Orko Vácha ale zároveň dodává, že čím více se naše možnosti ovlivňovat stvoření zdokonalují, tím více si musíme klást základní etickou otázku, jestli to, co technicky můžeme, také dělat smíme.

autor: Michal Ježek
Spustit audio