Před 70 lety byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava
15. březen roku 1939 je bezpochyby nejtragičtějším dnem v historii našeho státu. Na dlouhých šest let ztratil samostatnost, kterou získal jen o dvě desetiletí před tím. Vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se český národ stal součástí německé říše, která využívala jeho průmyslového bohatství a práce lidí pro své válečné cíle. Doba okupace byla také zkouškou charakteru lidí. Tisíce se jich postavily nacistům na odpor v zahraničních armádách, v domácím odboji i v drobné záškodnické a sabotážní činnosti. Bylo ale také hodně těch, kteří s Němci kolaborovali. Ruku k nacistickému pozdravu neváhali zvednout už v oné tragické polovině března před 70 lety.
V polovině března roku 1939 se uzavřelo krátké období takzvané druhé republiky. Česko-Slovensko, zmrzačené Mnichovskou dohodou z podzimu předchozího roku, se pod pochybným označením Protektorát Čechy a Morava stalo součástí Hitlerovy Třetí říše. 15. březen ale nebyl jen dnem smutku a rezignace. Tisíce statečných Čechů opustily svou vlast, aby za její svobodu bojovaly v zahraničí.
Byl mezi nimi i sedmnáctiletý Jiří Pavel. Podobně jako mnohé další ho čekala strastiplná cesta přes Balkán do jižní Francie a po její kapitulaci lodí do Anglie, do výcvikové základny československých jednotek v Cholmonadley. Odtud se přemístil do posádky v Leamingtonu.
"Byli jsme určeni k tomu, abychom pro případ vysazení Němců zajišťovali určitý prostor. Odtud byli vybraní dobrovolníci. Také jsem se hlásil. K letcům mě nevzali, tak jsem se hlásil k parašutistům. V Ringway u Manchesteru, to bylo centrum pro skákání v Anglii. Ale to bylo málo. Chtěl jsem speciální trénink a domů, abych byl něco platný," uvedl Jiří Pavel.
A tak prošel tvrdým parašutistickým tréninkem, kdy, jak říká, často cítil krev až v krku a myslel si, že mele z posledního. "Prodělal jsem výcvik streetfighting - pouličního boje. Až pak ve Skotsku byla oblast, která byla určená pro tyto speciální tréninky. Když jsme tam přijeli, tak nám nejdříve dali lejstra, jestli se dáváme k dispozici. Jestli chce zabíjet ta skupina nebo zpravodajská skupina nebo sabotáže. Napsal jsem jim, že mi to je jedno, co bude potřeba a že to pro mě bude čest, že mě vůbec něčím takovým pověřují. Byl tam dotazník, jestli by byl člověk v situaci, kde by hrozilo zajetí, jestli by byl schopen použít pilulek jedu. Říkali nám: ,Podívejte, takhle to vypadá, takové jsou možnosti, víte, že protektorát je daleko a že nemůžeme udělat nemožné. Co můžeme udělat, to uděláme.' A říkali: ,Podívejte, asi takové je procento pro přežití nebo nepřežití.' Toužili jsme po tom. Každý si myslel, že to bez něj nemůže skončit, že tam musí být, že tam musí něco udělat," vzpomíná Jiří Pavel.
V posádce v Leamingtonu pak Jiří Pavel čekal na výzvu ke shození na území protektorátu. Po heydrichiádě ale Angličané výsadky omezili. Jiří Pavel se stal velitelem tanku a s československou samostatnou obrněnou brigádou se po invazi Spojenců vylodil ve Francii.
Po válce se s manželkou, Angličankou, vrátil domů, komunisté mu ale ztrpčovali život, a tak se v roce 1968 z cesty za nemocným tchánem už z Anglie nevrátil. Bydlí v Leamingtonu, jen pár stovek metrů od místa někdejšího velitelství své jednotky, a válečné události se mu často honí hlavou. Když ležím a tohle všechno se mi vrací zpátky, tak vstanu, abych něco dělal , abych byl normální," řekl.
Jiří Pavel také často zajde do lázeňského parku v Leamingtonu, k fontánce, kterou zdobí český lev a voda stéká po kopuli ve tvaru padáku. Připomíná hrdinství sedmi parašutistů, kteří zemřeli v kostele Cyrila a Metoděje v Praze po úspěšném atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Obsazování Československa na vlnách tehdejšího rozhlasu
Okupace nacistickým Německem na šest let vymazala z mapy samostatný československý stát. Tehdejší události zaznamenalo i rozhlasové vysílání.
Rozpad zbytku Československa, okleštěného mnichovskou dohodou, začal už 14. března, kdy slovenský sněm na popud Adolfa Hitlera vyhlásil samostatný stát.
"Splnily se tužby našich národních ambicí, které poháněly životní sílu národa k tomu, aby řízení svých věcí měl národ celkově, úplně a bez výhradně ve svých rukách," prohlásil tehdy Josef Tiso. Podkarpatskou Rus anektovalo Maďarsko. Zbytek někdejšího Československa se Hitler rozhodl obsadit a připojit k německé Říši. V případě nesouhlasu vyhrožoval bombardováním Prahy.
Brutálnímu nátlaku Hácha podlehl. "Po delším rozhovoru s říšským kancléřem a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa," prohlásil tehdy Emil Hácha.
Německý wehrmacht vtrhl do Prahy. Reportér německého rozhlasu přitom neopomněl připomenout, že i někteří Češi vítali německé vojáky nacistickým pozdravem. Hitler vydal 16. března výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Třetí říše svou moc pár dní nato demonstrovala vojenskou přehlídkou na Václavském náměstí v Praze.
V rozhlasové reportáži zazněla legendární věta Františka Kocourka: "Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od muzea nad letícími světlomety a odposlouchávacími přístroji německé armády dolů k Můstku. Divila se asi tomu hluku, který zde slyšela a obrazu, který zde viděla pod sebou."
Reportér František Kocourek byl o několik měsíc později zatčen a v roce 1942 zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi.
Neváhala ani minutu a souhlasila s tím, že daruje cizímu muži ledvinu proto, aby zachránila život svého manžela. Je jednou z mála, která podstoupila takzvanou zkříženou transplantaci. A odborníci předpokládají, že další ji budou následovat. Důvod? Vhodných dárců ledvin je stále málo a lidí, kteří musí chodit na dialýzu, přibývá. Nalaďte si v pondělí 16. března Radiožurnál po 11. hodině.
Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.
