Díky projektu Rodina odvedle zasedly ke společnému nedělnímu obědu rodiny Čechů i cizinců
Minulou neděli zažily české rodiny a rodiny cizinců ze třetích zemí netradiční setkání. V rámci projektu Rodina odvedle se totiž po celém území Česka uskutečnilo přes 50 setkání, kdy k nedělnímu obědu usedly dvě zcela neznámé rodiny, které se liší kulturou, jazykem, náboženstvím i zvyky. Cílem bylo, aby se poznaly a spřátelily. Projekt už po dvanácté uspořádala organizace Slovo 21.
Evžen: „To je můj oblíbený bonbónek, jmenuje se Romeo a Julie a má dvě vrstvy. První je Julie, to je jahodová marmeláda, a Romeo je hořká čokoláda s bazalkou...“
Nabízí pan Evžen z Ukrajiny českým hostům pralinky, které sám vyrábí. Ke společnému nedělnímu obědu je svedl projekt Rodina odvedle, který má za cíl zlepšovat vzájemné vztahy mezi majoritní společností a cizinci prostřednictvím společného stolování. Každoroční nedělní setkání probíhá vždy u jedné z dvojic rodin, která u sebe doma připraví oběd a pozve na něj druhou rodinu. U každého oběda je přítomen asistent, kterým v případě česko-ukrajinského setkání byla Hana Heringová.
Hana Heringová: „Ti dobrovolníci mají hlavně za úkol se setkat s těmi rodinami, popovídat si s nimi o tom, jaké jsou jejich zájmy a tohle se potom sdělí té pořádající organizaci Slovo 21. A na základě těchto informací se potom ty rodiny spárují tak, aby si co nejlépe sedly, aby třeba měly společné zájmy, stejně staré děti, a potom ten dobrovolník už doprovází tu rodinu, která jde na návštěvu, do té hostitelské rodiny a tam dohlíží na to setkání, aby všechno proběhlo dobře.“
Rodina odvedle představuje jedinečnou příležitost potkat zajímavé lidi, poznat jejich osudy, tradice a kulturu. A naši ukrajinští hostitelé vskutku zajímaví byli. Jak se v Česku uchytili, vypráví pan Stanislav.
Stanislav: „Žijeme tady v Česku už skoro 5 let. Tady v Praze jsme vybudovali novou pralinkárnu, vyrábíme pralinky, různé čokoládové dobrůtky. Pro nás to byla úplně nová zkušenost, protože předtím jsme měli úplně jiný podnik – rozhlasovou stanici v Oděse.“
Stanislavův přítel Evžen si recepty na pralinky vymýšlí sám.
Evžen: „Mám dnes už asi 35-40 receptů, ale v naší kavárně máme vždy přibližně 15 druhů, protože všechno vyrábím postupně. Když jeden dojde, tak vyrábím jiný. Některé bonbónky vyrábím jenom 2x za rok, většinou na Vánoce, protože na Vánoce lidé rádi kupují velké krabičky, aby v nich byly všechny různé bonbónky. A nové recepty vymyslím maximálně 2-3 za rok.“
A jaké společné zájmy svedly k nedělnímu stolu český a ukrajinský pár?
Stanislav: „Kočky (smích), to byla ta první věc. Pro naše hosty byla zajímavá ta naše čokoláda. Jinak také cestování, vaření, naši kamarádi mají také kocoura, takže to je společná věc.“
Českých hostů Honzy a Šárky jsem se zeptala, jestli mezi svými přáteli mají nějaké cizince.
Honza: „Já mám určitě nějaké kamarády – Bulhara, Srba, Brity – ale ti už tady vlastně nejsou.“
Šárka: „Já mám spíš kamarády ze zahraničí, se kterými jsem se seznámila v zahraničí a udržujeme ty vztahy i na dálku. Ale že bych měla vysloveně nějaké cizince, to si myslím, že ne.“
K projektu Rodina odvedle se česká i ukrajinská rodina dostala přes internet. Pan Stanislav k tomu říká:
Stanislav: „Já tady v Česku vždy koukám po takových podobných věcech, abychom našli nějaké nové kamarády, kontakty, možnost komunikace, protože se nám to vždy líbí, když doma máme nějaké hosty nebo chodíme na návštěvy, na koncerty a různé akce atd. Takže toto spojení Čechů a cizinců, kteří tu žijí, je pro tu tzv. integraci nejlepší věc.“
Projekt Rodina odvedle v Česku existuje od roku 2004 a za tu dobu usedlo ke společným obědům již 1232 rodin. Více než polovina rodin je stále v kontaktu. Slova paní Šárky dokládají, že k nim přibudou další.
Šárka: „Já bych je určitě chtěla pozvat k nám, abych taky něco udělala, protože mám doma sbírku kuchařek a nemám pro koho vařit. Chci je pozvat k nám a uvidíme, jak jim bude u nás chutnat, jak to uvařím.“
Rodina odvedle je nejznámějším integračním projektem v Česku a tento model převzalo i dalších osm států Evropy.
