Divadlo v mauzoleu
Po úspěšné jarní sérii představení se do Památníku na Vítkově vrací divadelní projekt Noci v mauzoleu. Až do 22. září lze výpravu na setmělý Vítkov korunovat některou z inscenací souboru Depresivní děti touží po penězích. Mezi inscenovanými tituly je Poeův Zánik domu Usherů, který byl vybrán opravdu výborně - tomuto prostoru zcela "na tělo".
Příběh začíná ještě před vstupem do budovy, kde Vypravěč v souladu s hororovou předlohou líčí své dojmy ze zevnějšku monumentálního sídla Usherů. Pravda, mauzoleum sice není tak starobylé, ale patřičně rozlehlé, tajemné a opuštěné. A také podobně nepoužitelné, takřka odsouzené k zániku. Spolu s hlavním hrdinou - Návštěvníkem neboli se samotným Poem - vstupujeme do budovy. Hlas hostitele Rodericka Ushera se rozléhá tušenými prostorami. V hlavním sále, kde měly být uloženy ostatky komunistických pohlavárů, jsou rozmístěny nesmyslné mramorové katafalky s bronzovými věnci. Vše je monumentální, vyvedené z leštěného barevného mramoru. Místností se vznáší cáry mlhy, tlumené světlo doplňují svíčky. Zatímco Roderick návštěvníkům představuje zemřelé v galerii předků, na vzdáleném schodišti se objevuje útlá postava v dlouhých černých šatech a v modré paruce. Lady Madeline.
Režisér Jakub Čermák využil vše, co jedinečný prostor Památníku skýtá, ba dokonce dokázal obrátit ve svůj prospěch zásadní nevýhodu - totiž otřesnou akustiku. Slova a výkřiky se dlouze ztrácejí v nekonečném prostoru. Přesto však zde nelze odehrát celý příběh, který dále pokračuje v komornějším a zabydlenějším prezidentském salonku.
Poeova povídka je poněkud modifikována, autoři přiznávají inspiraci dílem Jiřího Karáska ze Lvovic. Nejpodivnější je však hypotéza s identitou Návštěvníka, který se postupně během představení promění v ženu. Po smrti Roderickovy sestry lady Madeline se diváci husím pochodem vydávají na další pouť tajemnou budovou. Cestu naznačuje "alej" svíček, do kroku pateticky hraje jakási armádní kapela, která se marně snaží o pietní tón. V zákoutí původně věnovaném trpícím se divákům naskytne vizuálně úchvatný obraz. Výklenek se proměnil v kapli, patřičně nasvícená socha připomíná nějakého boha. Pod ním leží v závoji Madeline, vedle ní klečí bledý Roderick. Po cestě zpět následuje poněkud zdlouhavé dokončení příběhu, který vyvrcholí zhroucením rodinného sídla Usherů.
Na inscenaci je velmi sympatická jednotnost přízračné atmosféry, kterou se daří držet během celého představení. Již od vstupu do budovy získáváme pocit jiného, vykloubeného, tajuplného světa; opravdový mrtvolný vzduch, jak jej líčil Poe. Bledé tváře, nepochopitelné jednání, všeobjímající choroby, nekonečné prostory. Návštěvník se sice křečovitě snaží vnést jiskru normality, ale postupně se oné hry účastní.
Projekt Noci v mauzoleu rozhodně stojí za pozornost, a to nejen jako prohlídka budovy, ale i pro své divadelní kvality. Dojmy ze Zániku domu Usherů jsou snad slibnou pozvánkou i na inscenace ostatní.
Program Nocí v mauzoleu:
19. 9. Caligula
20. 9. Caligula
21. 9. Caligula
22. 9. Faidra
