Dny Luboše Hrušky a Odpuštění v kameni
Ve středu 27. června jsme si připomněli Den památky obětí komunismu. Jednou z osobností, která se tomuto zločineckému režimu postavila svérázným způsobem, byl pan Luboš Hruška z Plzně. Za svou protikomunistickou činnost strávil 11 let v žalářích. Zde se stal křesťanem a ve vězení v Leopoldově složil slib, že pokud přežije, přebuduje ovocný sad po rodičích na památník obětem komunismu.
Od roku 1960 proto budoval v Plzni Doudlevcích Meditační zahradu, kterou v roce 1995 předal Plzeňskému biskupství. U příležitosti 85. výročí narození a 5. výročí úmrtí Luboše Hrušky se ve středu a ve čtvrtek konaly v Meditační zahradě Dny plukovníka Hrušky.
Památník obětem zla a Meditační zahrada se nacházejí na okraji Plzně uprostřed zahrádkářské kolonie. Jedná se o jedinečný park zdobený vzácnými dřevinami a křížovou cestou od Romana Podrázského. Program, který zde Plzeňské biskupství připravilo, nesl název Odpuštění v kameni. Proč? Vysvětluje mluvčí biskupství Alena ouředníková.
„Odpuštění, to je celkem jasné. Pan Luboš Hruška vždycky zdůrazňoval, že zlo je třeba odpouštět, ale nezapomínat. No a ten kámen tam symbolizuje jednu z dominant Meditační zahrady a tou je velká Křížová cesta ze soch z pískovce, kterou vytesal již zesnulý akademický sochař Roman Podrázský. Vytvořil ji v 80. letech a symbolizuje čtrnáct zastavení Ježíše Krista od Poslední večeře přes odsouzení až po to nadějné vzkříšení, po tu radost, která po utrpení následovala.“
Čtvrtečního odpoledního programu se zúčastnil také primátor Plzně Martin Baxa, podle kterého je Památník obětem zla v plzeňské Meditační zahradě jedním z nejvýznamnějších duchovních míst ve městě. A jaký je podle primátora odkaz zakladatele zahrady plukovníka Luboše Hrušky?
„Luboš Hruška byl výjimečnou osobností a jeho dílo je nesmírně důležité. A jeden jeho odkaz, ten odkaz největší, je odkaz boje proti nesvobodě a proti komunismu. Ve městě Plzni, které bylo osvobozeno americkou armádou a kde se odehrála první velká revolta proti komunistickému režimu v roce 1953, je vlastně naší povinností si tyto události připomínat. A myslím si, že Hruškova zahrada, Meditační zahrada, je ztělesnění toho, co všichni Plzeňané už dlouhá desetiletí cítí.“
Jak ve středu, tak ve čtvrtek byl dopolední program v Meditační zahradě vyhrazen školám. Žáci a studenti si prohlédli Památník obětem zla a shlédli také film o Luboši Hruškovi. Pracovníci Plzeňského biskupství jim vysvětlili význam Meditační zahrady a seznámili je i s hlavní myšlenkou, díky níž toto ojedinělé místo vzniklo. Žáci a studenti pak své dojmy ztvárnili do výtvarných děl, která byla následně v zahradě vystavena. Jaký má podle Aleny Ouředníkové smysl vodit do Meditační zahrady děti a mladé lidi?
„Nezapomenout. Myslím, že tím jedním slovem se to dá naprosto přesně vystihnout. Aby i budoucí generace věděly, co se dělo v totalitních režimech, jaké jsou důsledky a následky zla, a tím vlastně předcházely tomu, aby se něco podobného mohlo opakovat.“
Součástí programu v Meditační zahradě byly i besedy s pamětníky, koncerty a mše, kterou biskup František Radkovský sloužil jak za Luboše Hrušku, tak za všechny oběti zla.
