Luděk Frýbort: V islámu človek nemá svou vlastní vůli, svou zodpovědnost, tím pádem ani svědomí
Spisovatel Luděk Frýbort je českým čtenářům znám jako respektovaný publicista a tvůrce analýz současné společnosti. Zároveň také jako autor knih, mimo jiné i literárních útvarů, kterým se říká historické romány.
Nyní však zabrousil takříkajíc na opačnou stranu, tedy do budoucnosti a napsal román, který se svým tématem silně vztahuje k té nejaktuálnější současnosti.
Svou literární cestou v čase vlastně splnil všechny podmínky pořadu Kupředu do minulosti, abychom ho pozvali. Minulost, přítomnost i budoucnost.
Martina: Titul vaší poslední knihy zní „Pod znamením půlměsíce – příběhy z Evropy pod vládou islámu“. Použijme ho jako odrazový můstek naší debaty. Řekněte mi, proč jste tu knihu začal psát, vy, člověk faktu?
Luděk Frýbort: Musíme to brát tak, že je před námi budoucnost nekonečného množství eventualit. Chceme-li přežít, musíme vzít na vědomí nejen optimální variantu, která je nám nyní nabízená oficiálními sdělovacími prostředky, politiky a intelektuálními elitami. Ale musíme počítat i s eventualitami nepříznivými.
Martina: A proto jste si vybral román? Že jste opustil vlastně literaturu faktu.
Luděk Frýbort: Psát o budoucnosti literaturu faktu je obtížné, jelikož nejsem věštec z povolání. Proto jsem si vybral román. Mohu rozehrát jednu z možných eventualit naprosto ne vyloučených, že někdy v druhé polovině tohoto století se vůdčí silou na tomto kontinentě stane islám.
Jde o to v jaké podobě. Jestli v umírněné, nebo v radikální podobě. To my dnes nemůžeme posoudit, ale určitě roli hrát bude. Proto jsem v knize nastínil na různých časových úrovních, v různých částech Evropy a na různých osobách alternativu mocenského převládnutí islámu a z toho vyplývající důsledky až do fáze, kdy se islám na základě své vlastní vnitřní slabosti začne rozpadat.
Začátek rozkladu islámu už nastal. Je vidět jeden rozkližující se islámský stát za druhým
Martina: Vy jste tu knihu začal psát před 8 lety. Možná jste psal tak trochu o naší současnosti
Luděk Frýbort: Ta budoucnost mě z velké části dohonila. Bral jsem islám jako mohutnou jednotnou sílu, která vše převálcuje. Dneska vidím, že začátek rozkladu islámu už nastal. Je vidět jeden rozkližující se islámský stát za druhým. Nejsou to státy, ale je to zmatek, ve kterém provozují vládu nejrůznější milice, radikální, méně radikální a nejradikálnější a v tom vidím začátek rozkladu islámu na svých vlastních základech.
Martina: Pane Frýborte, vy se islámu, migracím i multikulturalismu věnujete ve svých analýzách, ve svých publicistických formách už léta. Většinou se při jakýchkoliv diskuzích na toto téma respondenti navzájem obviňují, že pořádně nic o islámu nevědí. Co vy víte o islámu? Jak jste se vlastně na to téma připravoval?
Luděk Frýbort: Přiznávám se k tomu, že už jako patnáctiletý kluk jsem byl velmi okouzlen vším islámským, arabským. Kdyby si na mě tehdy políčil šikovný imám, tak by mě mohl obrátit na víru jedním prstem. Díky tomu zájmu jsem islám začal studovat a přicházel jsem na partie, které jsou neslučitelné s naším západním, řekl bych křesťanským myšlením. Je to především násilí, zabíjení a předpoklad získání moci nad veškerým světem.
Islamismus prakticky není nic jiného, než doslovné uplatňování zásad a příkazů Koránu.
Martina: Většina našich arabistů naopak říká, že islámů je mnoho. Že extremismus není pouhé důsledné uplatňování Koránu.
Luděk Frýbort: Islám je jeden. Islám je poselství boží, které existovalo již před stvořením světa. Ve vhodné chvíli bůh, tedy Alláh, seslal svého posla archanděla Džibríla, my říkáme Gabriela, k proroku Mohamedovi.
Korán je jeden, islám je jeden, a je dokonalý, už na něm není co doplňovat, ani reformovat a nelze ho vykládat jinak, než jak je podán.
Martina: A čím to, že tedy vlastně i u nás v médiích, různí odborníci říkají různé věci.
Luděk Frýbort: Protože nečetli Korán. U nás se zdůrazňuje velká většina rozumných, smírných muslimů, kteří nestojí o nějaké střety. To chápu a to taky potvrzuji. V muslimských zemích, které jsem navštívil, a bylo jich dost, jsem se setkával s přátelským přijetím, s ochotou, vlídností.
Když jsem se tedy vyhýbal hovorům třeba o Izraeli, to by nedopadlo dobře, tak na mě byli ti lidi velmi vlídní. Ovšem my nemůžeme mluvit o jakési sekulární většině, nýbrž jenom o většině, která nebere příkazy tak doslova. Nebo jsou příliš pohodlní na to, aby se v tom angažovali. Ale když se dostaneme s muslimem do debaty, tak samozřejmě bude stát za tím doslovným zněním.
Člověk praktikující islám nemá svou vlastní vůli, zodpovědnost a tedy ani svědomí
Martina: Řekněte mi tedy, jak byste vlastně vy charakterizoval islám.
Luděk Frýbort: Islám je víc než náboženství. Islám je soustava jednak náboženská, ale vedle toho právní, mocenská, politická, společenská, rodinná, to všechno zahrnuje islám. Islám nenechává mezerku, která by nebyla obhospodařena.
Mně na islámu vadí, že člověk nemá svou vůli. Když já vezmu tuhle skleničku a ucmrndnu z ní kapku, tak ne já, ale ruka Alláhova mě vedla. Když pojedete dejme tomu v Turecku, což je celkem ještě dost rozumný stát, autobusem, tak uvidíte, že před řidičem bimbá ozdobná cedulka a na ní je napsané Allah korusun – Alláh řídí. To je míněno doslova. Ten pán za tím volantem se ho jen tak drží. Ten autobus řídí ruka Alláhova. Jestliže se ze zatáčky vyřítí tři náklaďáky vedle sebe a ono to řachne, tak to chtěl Alláh.
Člověk praktikující islám nemá svou vlastní vůli. A když člověk nemá svou vlastní vůli, nemá ani žádnou zodpovědnost, a protože nemá zodpovědnost, nemá ani svědomí.
Martina: Myslíte si, že tedy stoupenci koránu, muslimové, nemají svědomí?
Luděk Frýbort: Když to vezmu doslova, tak ne. Taky to vidíte, že jim nedělá žádný problém vzít zajatce a podříznout mu krk.
Martina: Ale tady by nám určitě mnozí zase namítli, že to jsou extremisté, zatímco řadový muslim toto nikdy neudělá.
Luděk Frýbort: Řadový muslim by to neudělal, ale ten extremista, opakuji se, jen naplňuje doslovné znění.
Martina: To znamená, že ti muslimové, kteří jsou mírní, tak jsou vlastně vlažnými muslimy?
Luděk Frýbort: Jsou drobet lajdáčtí (smích). No, to je na tom to nejhrůznější, že my se tady střetáme s naukou, která člověku bere vůli, zodpovědnost a svědomí. A to všechno pramení z doslovného pojetí islámu. To není extremismus, to je naplnění.
Islám zůstal tkvět v čase a v krajině svého původu
Martina: Často se říká, že všechna náboženství jsou si svým způsobem podobná. V čem je, podle vás, islám jiný než křesťanství, buddhismus a další?
Luděk Frýbort: Původ všeho je v židovství. Odhlédnuto od všelijakých sekt, jsou dnes tři monoteistická náboženství: judaismus, křesťanství, islám.
V tomto pořadí. Nejdřív judaismus, pak křesťanství, nakonec islám. Přičemž všechny vycházejí z toho způsobu židovského, tj. tedy pasteveckého. Ale židovství se zejména po zkáze chrámu a rozptýlení do světa proměnilo do dnešní podoby.
Křesťanství se měnilo, protože ho svatý Pavel přenesl z Blízkého Východu nejdřív do Řecka, dále do Říma, pak se ve středověku těžiště křesťanství přeneslo do říše Karla IV. a dál ještě do Irska. Tak se z něj stal evropský způsob myšlení.
To ten islám neprodělal, islám zůstal tkvět v čase a v krajině svého původu. A s tou premisou, že poselství boží je naprosto dokonalé, na kterém není co měnit ani doplňovat, tak došlo k ustrnutí.
Všechno, co muslim používá, od čepice, po rádio, noviny, to všechno není vynalezeno v místě, nýbrž je přejato od nevěřících. Muslimům by to dlouho ještě nevadilo, kdyby nezačali být poráženi evropskými zbraněmi. A z toho vznikla snaha některých muslimských vládců v tomto ohledu dohonit západ a to vedlo k dalším porážkám.
Kdyby se muslim ptal sám sebe, kde jsem udělal chybu, tak by se ptal, kde udělal chybu bůh
My, když se nám něco nepovede, tak se zamýšlíme, říkáme si, kde jsem udělal chybu. To muslim nemůže. Jeho veškeré pohnutky řídí bůh. A kdyby se ptal sám sebe, kde jsem udělal chybu, tak by se ptal, kde udělal chybu bůh. To je naprosto nepřípustné.
Takže on se ptá jinak. On se ptá, kdo nám to způsobil? Který nepřítel, satan, křižák, sionista. A má jedinou odpověď a to je boj.
Martina: Většinou jsme konfrontování s tím pohledem, že v době, kdy Evropa ještě nebyla rozkvetlou zemí, tak by nám Arábie mohla dávat lekce z toho, jakým způsobem žít.
Luděk Frýbort: Tomu se říká zlatý věk islámské vědy a kultury. Ptejme se, odkdy dokdy? Bylo to zhruba od 10. do 13., maximálně do 14. století. V jakém zeměpisném rozmezí? Kupodivu v okrajových oblastech dnešního islámu. Velké postavy islámské vědy, Averroes, nebo teda Ibn Rušd, Ibn Síná, Alfarabius, neboli Al-Fárábí a řada dalších, nepůsobili v centrech politické moci, ale na okraji.
Averroes působil v nejvzdálenější západní provincii. Z kolébky islámu, ze západoarabského Hidžázu, nevzešlo vůbec nic. Ani písmeno. Kromě toho musíme vědět následující, což se moc neví, že velká část těch velkých postav islámské vědy tohoto období nebyli muslimové, ale syrští křesťané.
Syrští křesťané znovuobjevili Aristotela. I Ibn Rušd, už to jen okomentoval. Tito křesťanští mudrci psali nejprve aramejsky, to byl bohoslužebný jazyk syrských křesťanů, dodnes zčásti je. Postupně pod vlivem islámu přecházeli na arabštinu, až si nakonec dávali arabská jména. Ale byli to křesťané.
Například lékaři arabských chalífů nebo muslimských chalífů byli do jednoho syrští křesťané. Syrští křesťané přeložili Galénovy spisy. A dneska to je psané arabsky, a podáno arabským jménem. Proto si myslíme, že to je islámská kultura.
V první polovině 7. století se ze západní Arábie vyhrnou muslimská vojska, která opanovala obrovský kus světa od Atlantiku až po bránu Indie. Šlo to v neuvěřitelně krátkém časovém úseku, přičemž těch bojovníků nebylo mnoho. Úspěšní byli proto, že tehdejší velmocí, což byla jednak říše Byzantská a jednak Sásánovská, byly v úpadku.
Čili oni ti muslimové vlastně poměrně s malou námahou opanovali země, které byly jaksi mimo správu, ale ten příkrov islámský byl slaboučký. Oni nestačili ještě změnit myšlení. Stále byly knihovny, skriptoria, filozofické disputace. Byla to pozdní antika pod příkrovem islámu. My jsme to taky zažili.
Kdo chtěl, ještě ne tak dávno, žít a pracovat, tak sice si nemusel dávat na hlavu turban, ale musel vstoupit do strany. Takže si představme totéž v provedení mudrců v Alexandrii a v jiných centrech tehdejšího učení. Oni nebyli žádní velcí muslimové, kdo ví, jestli vůbec nějací byli, ale aby mohli pracovat, tak se teda podrobili převládající ideologii. A až teprve po staletích, po asi třech staletích, když skutečně ty země byly islamizovány, tak potom teprve nastává umrtvení. Najednou je po islámské vědě a už jenom se přemílá taková ta už mnohokrát vymlácená sláma koránu.
Kdybych měl známkovat světová náboženství, tak bych jedničku dal buddhismu
Martina: Když se přenesu teď do současné Evropy, tak je velice často z médií slyšet výroky jako „Vždyť je to jedno, jestli tady v Evropě bude nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství nebo islám. Všechna náboženství jsou v tom podstatném stejná, všechna náboženství se vlastně upínají k té vyšší autoritě, atd.“ Co si o tom myslíte?
Luděk Frýbort: Kdo řekl, tak nevěděl nic o světových náboženstvích. Jsou tady tři výše zmíněná monoteistická náboženství, dál na východ jsou systémy hinduistické, pak přichází buddhismus, přicházejí čínské věrouky.
Kdybych měl známkovat světová náboženství, tak bych jedničku dal buddhismu, protože v buddhistickém prostoru žije úžasná, mírná, nenásilná, přátelská civilizace. Jsou tolerantní a nikomu se nevnucují.
Buddhismus a čínské věrouky, to nejsou náboženství v pravém slova smyslu, to jsou návody, jak si má počínat poddaný člověk, zejména v konfucianismu, aby byl v souzvuku s panovníkem. A jak si má počínat moudrý panovník, aby vyhověl svým poddaným.
Taoismus je něco podobného, to je hledání jakéhosi praprincipu, který se jmenuje Tao. Není rozumem ani tušením postižitelný, pouze náhlým osvícením. Kdo je osvícen Tao, stává se tělesně nesmrtelným.
Když islám ovládl země jako Egypt, Sýrii, Jemen, tak větší část lidí přijala islám, protože to shledali výhodným
Martina: Pojďme se tedy podívat ještě jednou na vaše postoje a vaše objevy, které jste na své cestě k poznání islámu učinil. Řekněte mi, co by to podle vás znamenalo konkrétně, kdyby islám skutečně v Evropě vládl. Ostatně ve své knize jste tuto vizi předestřel.
Luděk Frýbort: Kdyby se islám skutečně prosadil ve své formě, kterou formuluje korán, tak bychom museli podstoupit konverzi, což není obtížné, řeknete La ilaha illallah Muhammadur Rasulullah a tím pádem jste muslim. Se všemi výhodami i povinnostmi.
Jste plnoprávný člen společnosti, ovšem máte i své povinnosti, například účastnit se válek.
Pro muslimy platí pět zásad : je povinné vyznání víry, modlitby, půst, povinné almužny a povinná pouť do Mekky.
Ten, kdo odmítne nebo neshledává potřebným se tomu podrobit, tak může zůstat při své víře, pokud je monoteista. Korán mluví s velkou úctou o majitelích písma. Jste-li tedy žid, nebo křesťan, tak potom můžete zůstat u své víry, ovšem za cenu různých omezení.
Zejména je to džizja - povinná daň z hlavy, kterou muslimové neplatí. Dále třeba křesťané nesměli jezdit na koni, jenom na oslu a mnoho jiných omezení. Vaše zvyky si můžete pěstovat, ale nesmějí se protivit zvykům muslimským. Třeba aby do volání muezzina nebimbaly křesťanské zvony.
Je tady jedna zajímavá věc. Když islám ovládl země jako Egypt, Sýrii, Jemen, tak větší část lidí přijala islám, ne, že by je osvítilo, ale protože to shledali výhodným.
Je to podobné, jako se u nás vstupovalo do partaje. Část lidí řekla ne, to mi nestojí za to, a zůstali v podřadných zaměstnáních.
A já mám takový dojem, že dnešní egyptští koptové, kteří v Egyptě představují asi 10 % obyvatelstva, syrští křesťané, libanonští maronité, iráčtí chaldejci, a jiné menší komunity, tak že jsou to potomci lidí, kteří si řekli ne, já se konverzi nepodvolím. To se příčí mému názoru, svědomí.
Martina: Vy jste v jednom svém článku svého času řekl, že islám uvízl v sedmém století. Je to opravdu možné, aby se něco vůbec nereformovalo, nevyvíjelo, neměnilo?
Luděk Frýbort: Ono to samozřejmě úplně nejde, nějak se vyvíjí, i když se nevyvíjí. Vývoj se zastavit nedá, ale v každém případě ten rozvoj islámských společností se nesmírně zbrzdil a dodneška se rozevírají nůžky mezi civilizací západní a civilizací islámskou. Což tedy muslimové pokládají za křivdu právě proto, že nemohou připustit, že to je jejich nedostatečnost. Čili hledají viníka.
Martina: Občas západ na sebe bere tu roli viníka a ke spoustě věcem se tak nějak doznává.
Luděk Frýbort: A rád. Západní člověk má sebezpytování. Co jsem udělal špatně, jak jsem to měl udělat dobře. A má taky sebekritiku, já trouba jsem to měl udělat takhle, měl jsem to udělat spíš takhle. Z toho se to potom může stát sebeobviňování a to je ta fáze, ve které se nalézáme my. Obviňujeme sami sebe ze všech hříchů světa. To je dáno právě tou schopností nebo tím nadáním západního člověka hledat pochybení sám v sobě.
Martina: A není to tím, že jsme se často vměšovali do spousty politických konfliktů, které se nás přímo netýkaly?
Luděk Frýbort: No ovšem.
Semínko demokracie se v muslimských zemích neuchytilo ani tam, kde si ho sami importovali
Martina: Co je, podle vás, věc, do které jsme neměli vstupovat. Kde si západ měl hledět svého, protože způsobil něco, co pak nedokázal odestát?
Luděk Frýbort: Já nesdílím názor, že obětní beránek je George Bush. Amerika zejména je tak zakotvená v těch svých zásadách demokracie a lidských práv, že nedovede pochopit, že by to někde mohlo chodit jinak.
Základní chybou byl pokus o vývoz našich hodnot. Šlo zejména o hodnotu demokracie a hodnotu lidských práv.
Každý ptáček se musí vylíhnout z nějakého vajíčka. Kdyby tam do půdy těchto civilizací bylo sneseno vajíčko demokracie, tak za těch 5000 let by se už ten ptáček vylíhl. Ale on se nevylíhl a nikdo ho tam nemůže přenést.
A když, stane se z toho paskvil, fraška, maškaráda. Muslimské režimy, dejme tomu třeba osmanská říše ve svém závěru, když zjišťovala, že zaostává za západem ve všech směrech a hlavně ve vojenství, tak tehdy povolala evropské generály a admirály a dokonce vojenskou muziku z Itálie.
Taky přemýšleli, jestli by třeba demokracie nebylo to pravé. A zkusili to a ono to zase nešlo. Čili se to nepovedlo ani těm, kteří se sami snažili o import demokracie. Je to dáno jejich způsobem myšlení.
Pokračování rozhovoru s Luďkem Frýbortem uslyšíte v úterý 21.7. v 18:30 na Dvojce
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
