Prokazatelné jedy v potravinách jsou uznané za bezpečné, říká Anna Strunecká
Žít zdravě, jíst zdravě, pít zdravě, dýchat zdravě. To zaměstnává tisíce lékařů, vědců, obezitologů i zemědělců, a je určitě touhou mnoha z vás.
Jaké proměnné jsou tedy ve hře? Móda velezdravé stravy, cena potravin, potraviny, které máme běžně k dispozici a otázka, jestli vůbec víte, co je vašemu zdraví prospěšné. Navíc, když každá nová vědecká studie vyvrací tu předchozí.
Stále častěji se také dozvídáte, že ve specializovaných obchodech, kde bychom měli najít jen to nejlepší z nejlepšího, se někdy ukrývají horší potraviny než u stánku s rychlým občerstvením. Máme nakonec opět sáhnout ke krajnímu řešení a přizvat ke spolupráci zdravý rozum?
Hostem Martiny Kociánové byla profesorka fyziologie Anna Strunecká. Je držitelkou ceny České neuropsychofarmakologické společnosti i Ceny Aloise Alzheimera. V roce 1995 ji Americký biografický ústav zvolil Ženou roku. Také je držitelkou anticeny Českého klubu skeptiků Sysifos. Mimo jiné je autorkou knih Doba jedová i Jak přežít dobu jedovou.
U aspartamu neplatí všeho s mírou, ten nepatří do domácnosti vůbec
Martina: Vy se stravě, jejímu složení a jejímu působení na lidský organismus věnujete už léta, zkoumáte, píšete. O čem jste momentálně přesvědčená, že je v naší potravě to nejškodlivější a čemu vy sama se vyhýbáte jako čert kříži?
Anna Strunecká: Mým životním povoláním je fyziologie, takže vím, co lidskému tělu pomáhá a co mu škodí. Je mi 72 let a jsem zcela zdravá. Je vidět, že si přeci jenom umím jídlo vybírat.
Já radím, aby se lidi vyhýbali všem potravinám, které mají dlouhou trvanlivost. Aby se vyhýbali všemu umělému. Umělým sladidlům, umělým chutím, umělým vůním. Ty se dávají do potravin, aby například margarín nebo popcorn voněly jako máslo. I ta umělá vůně je nesmírně škodlivá záležitost.
V poslední době také velmi silně musíme varovat před fruktózou. To je ovocný sirup, každý si myslí, že je zdravá. Ale stává se dalším novým skrytým nepřítelem, kterého lidé neznají.
Martina: Existují na našem trhu a v našich spižírnách opravdu, ale opravdu škodlivé potraviny, anebo je to všechno jen věc míry a množství?
Anna Strunecká: Zlaté pravidlo je všeho s mírou. On toho lidský organismus vydrží hodně a jsme od přírody vybaveni mnoha ochrannými mechanismy, všelijakými pufračními mechanismy, takže lidské tělo se dokáže ubránit.
Dokáže odstranit, vyloučit to, co je škodlivé, ale když je toho moc, tak je toho příliš. A právě proto, že se tak změnila skladba potravin, že se tak změnil náš životní styl, tak to naše tělo je v podstatě přesycené. Jsou přetažené všechny obranné homeostatické mechanismy. Potom kolikrát stačí jen troška něčeho navíc. Jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
A my s mým kolegou, spoluautorem, toxikologem, profesorem Patočkou pořád zdůrazňujeme, že v současné době se uplatňuje takzvaný koktejlový efekt. To znamená těch látek, které na nás působí, je hodně.
U aspartamu neplatí všeho s mírou, ten nepatří do domácnosti a do naší kuchyně vůbec.
V laboratoři se zkoumá, když se krysám dává celý život aspartam, co to s nimi udělá. Jenomže my k tomu aspartamu máme spoustu dalších a dalších věcí. Každý člověk jí jinak, a každý člověk je v jiném prostředí vystavený něčemu jinému, a má určité genetické dispozice, určité slabiny, určité problémy, že jeho ledviny třeba nefungují, jak by měly.
To znamená, že ve výsledku každý člověk je jedinec, na kterého může působit jedovatě něco, co druhému neuškodí. Co se týká aspartamu a umělých sladidel, tak tam vám umím vysvětlit krok po kroku, jak jsou nezdravé a proč. To prostě věda ví, a jestliže vím, jak to škodí na buněčné a molekulární úrovni, tak nemůžu nikoho přesvědčovat o tom, že mu to neškodí a že se toho nemusí bát.
Aspartam je v 9000 amerických potravin. Evropská agentura ho ale schválila jako bezpečné éčko
Martina: Ale aspartam v našich potravinách je.
Anna Strunecká: Ano je. V Americe ho mají v 9000 druzích potravin a aspartam schválila Evropská agentura pro bezpečnost potravin jako bezpečné éčko.
Martina: Jak si to vysvětlujete, když vy sama říkáte, že dokážete krok po kroku na té buněčné i molekulární bázi vysvětlit, co to s naším organismem dělá?
Anna Strunecká: Podívejte, já pro to mám jediné vysvětlení. Umíte si představit, co by to udělalo se světovou ekonomikou? Kdyby se do 9000 druhů potravin zakázalo dávat aspartam? Toho se vyrábí miliony tun ročně. To je velmi obchodovaná komodita a v literatuře najdete stovky publikací, které dokazují, jak je aspartam škodlivý a zase najdete stovky a desítky publikací, které dokazují, že škodlivý není.
Věda přináší kontroverzní nálezy, taky záleží na tom, kdo tu studii platil. Třeba výrobci aspartamu mají studii, že aspartam neškodí ani fenylketonurikům. To jsou lidi, kteří neumějí metabolizovat fenylalanin. Aspartam se skládá ze dvou aminokyselin a fenylalanin je jedna z nich.
Čili i evropská EFSA tedy říká, že pro fenylketonuriky aspartam vhodný není, ale najdete vědecky dokázané, že jim to neškodí. Představte si, že někdo dal dohromady skupinu lidí, pro které je tahle ta látka vysloveně škodlivá a jedovatá. A že jim zřejmě zaplatil, aby byli ochotni 14 dní nebo měsíc tuhle tu látku do svého těla dostávat, a podali důkaz, že to přežijí a že jim to neškodí. To jsou absurdity, se kterými se dneska bohužel i v té vědě setkávám.
Aspartam vyvolává přejídání a obezitu
Martina: A co když se mýlíte vy? Je to možné třeba zrovna tady v tom případě nebo v jiných? Protože ten náš posluchač, čtenář je neustále konfrontován s tím, že ač v daném oboru není odborníkem, ale je uživatelem, ať už jídla nebo vůní a musí se rozhodnout a neví jak. Neví, co je správné.
Anna Strunecká: Já vám to na tom příkladu aspartamu vysvětlím krok po kroku. Aspartam má navodit sladkou chuť, protože člověk má rád sladkost. Je to dokonce až závislost na sladkém. No a někdo si myslí, že chce žít zdravě a nebude sladit cukrem, ale bude sladit aspartamem.
Aspartam vám podráždí chuťové pohárky na jazyku. Ty vyšlou do mozku zprávu, že jste pozřela sladkou chuť, potravinu, mozek dá signál do střev, že přichází sladká potrava, ale žádná potrava nepřichází. Střeva vyloučí hormon hladu ghrelin a výsledek je, že člověk má hlad a dožaduje se té potravy.
Další hormon leptin je hormon nasycenosti, a ten na základě toho signálu, že dostáváme sladkost, se taky uvolní. Ale zase mu žádná zpráva o tom, že je tělo nasycené nepřichází. Takže se stává s tím leptinem totéž, co se stává s inzulinem u diabetiků, že tělo ztrácí citlivost na leptin.
Aspartam tak vyvolává přejídání a obezitu. Lidi jedí víc a přitom ho údajně bereme proto, abychom netloustli. Když aspartam spolknete, tak on se už při 30° C rozkládá. A rozloží se na dvě aminokyseliny a metanol, který je součástí té molekuly.
V České republice nemusím nikoho přesvědčovat, že metanol zdraví neprospívá. Když vypijeme lahev coly, tam i výrobce uvádí, že v jedné láhvi oslazené aspartamem je 56 mg metanolu. Pravda, po tom neoslepneme, ani nás to nezabije.
Když si hodíme aspartam do kávy, udělá se tam jenom trochu toho metanolu, ale metanol nám játra rozloží na formaldehyd, a to už je prokázaný karcinogen. A ten se naváže na naše nukleové kyseliny a tam se hromadí, hromadí a hromadí.
A když si budete 10 let každý den sladit kafíčko aspartamem, najednou se objeví rakovina a nikdo neví z čeho, nikdo nechytí aspartam za ruku. A ta kyselina aspartamová, ta druhá aminokyselina vám ještě způsobí, že ta rakovina rychleji poroste. Když si budete sladit pořád dál.
A ta kyselina aspartamová dráždí glutamátové receptory a já varuji před glutamátem. To je přenašeč nervových vzruchů, který způsobí podráždění. Ale v tom mozku, tam je to velmi precizně regulované. Receptory máme i ve střevech a v srdci. A když toho glutamátu jde moc a když sníme potravu ochucenou glutamátem, tak se obsah glutamátu v naší krvi zvýší dvacetkrát až čtyřicetkrát. To není jen tak něco. To jde prudce nahoru.
Když si budete po dobu deseti let každý den sladit kafíčko aspartamem, najednou se objeví rakovina a nikdo neví z čeho. Nikdo nechytí aspartam za ruku!
A když se ten glutamát s tím aspartamem spojí a dráždí ty samé receptory, dochází k jevu, který už odborně nazýváme excitotoxicita, prostě ono to dráždí ty nervové buňky, až je to může udráždit k smrti.
U atletů nastává někdy syndrom náhlé srdeční smrti. To se dneska vysvětluje tak, že když snědí nějaké jídlo ochucené glutamátem, zapijí to dietní colou a mají málo hořčíku, který spotřebovávají při sportu, tak může přijít podmět, který způsobí takovýto malér.
Martina: Když vás poslouchám, tak bych řekla: pokud to tak je, tak s tím musíme něco provést. Ale vy říkáte, že existuje mnoho dalších studií, které to popírají. Takže opět se ptám za posluchače, kde hledat?
Anna Strunecká: Podívejte se, třeba v Boloni existuje Ústav pro výzkum rakoviny a tam zkoumají, zhruba 10 let, vliv aspartamu. A oni vědí, že když krmí myši a krysy od zabřeznutí, gravidity, kojení a potom ty mláďata celý život až do přirozené smrti aspartamem, tak je u nich vyšší výskyt nádoru.
Že jsou obézní a vyvíjí se u nich diabetes druhého typu. Mají o tom nejmíň 10 publikací. Když EFSA rozhodovala o tom, jestli aspartam a glutamát vyhovují bezpečnostním pravidlům, tak výsledky tohoto ústavu vyřadili, protože prý jejich zvířata nesplňují přísné požadavky na definici laboratorních zvířat Evropské komise.
Trans-mastné kyseliny v margarínech tělu škodí
Martina: V posledních měsících můžeme stále slyšet o tom, jak velmi škodí našemu tělu palmový olej. A já se musím zeptat, co si o něm myslíte vy? Je to skutečně pro naše tělo tak nebezpečný tuk, nebo je to spíše ekologická záležitost?
Anna Strunecká: Vy jste skočila rovnou v těch tucích na palmový olej. Ale naše pohledy na to, které tuky, které oleje, které mastné kyseliny našemu tělu prospívají a které škodí, tak se v průběhu mého života velmi radikálně a často měnily.
A já si troufám předem říct, že veškeré úsudky a tvrzení toto je zdravé, toto je nezdravé, že jsou dost nezralé. Většinou to ukazuje, z které literatury, z které množiny, z které doby ten autor, který si tohle odvažuje tvrdit, čerpá. Myslím si, že dneska prakticky žádný výživový poradce nemá právo striktně něco takového tvrdit.
U tuků je rozdíl v tom, že oleje jsou tekuté a mají nenasycené mastné kyseliny a pevné sádlo, máslo jsou ty, které mají mastné kyseliny nasycené. A v minulém století vědci a lékaři, když chtěli omezit infarkty, přišli s teorií, že na vině jsou nasycené mastné kyseliny, sádlo, máslo. Byla to veliká celosvětová osvěta.
Martina: To bylo tažení proti sádlu a máslu, které trvalo desítky let.
Anna Strunecká: To proto, abychom konzumovali rostlinné oleje. Zpětně se říká, že za tímhle tažením byly zase zejména komerční zájmy hlavně Američanů. Výrobci sóji potřebovali dát na trh sójový olej.
Ukázalo se, že počty infarktů se nesnižují, naopak srdečně-cévní onemocnění se stále zvyšuje. V tom se objevil problém s margaríny, protože když se ztuží oleje, tak v tom procesu ztužování dochází ke vzniku takzvaných trans-mastných kyselin, ty jsou našemu tělu cizí a jenom mu škodí. A zase můžou být příčinou srdečně-cévních onemocnění a dalších problémů.
Varuji před sušenkami, sladkým pečivem, dezerty a levnými čokoládami
Martina: To se týká všech rostlinných margarínů?
Anna Strunecká: To se týká všech, pokud jsou ztužované. Když jsou emulgované, tam je to zas jiný technologický postup. Ale ztužované tuky obsahují ty trans-mastné kyseliny. Protože se to poznalo, že trans-mastné kyseliny škodí, tak zase EFSA vydala omezení, že i ty margaríny smějí obsahovat jenom 5 % trans-mastných kyselin.
Jenomže v takových sušenkách, pečivu, v dezertech, které mají polevy, náplně, které dlouho vydrží, v levných čokoládách, co se jmenují čokolády, ale jsou to spíše cukrovinky, tak tam jsou právě tyto trans-mastné kyseliny ve větším obsahu než jenom těch 5 %.
Čili před tím já varuji a souhlasím se všemi, kteří varují i před ztuženými margaríny.
Já jako fyzioložka jsem se léta zabývala fosfolipidy. A fosfolipidy, to jsou tuky, které obalují všechny buňky našeho těla, a my máme v těle triliony buněk.Fosfolipidy obsahují dvě mastné kyseliny. Jedna je nasycená a jedna je nenasycená, a ty se denně obměňují. A představte si mozek, když pořád musí obměňovat svoji skladbu, všechny orgány v těle, čili my potřebujeme každý den i nasycené, i nenasycené mastné kyseliny. Může vám tedy někdo tvrdit, že nemáte jíst nasycené tuky? Že nemáte jíst máslo, sádlo?
Kyselina laurová je elixír života
Martina: Tvrdili nám to dost dlouho.
Anna Strunecká: Doporučuji hlavně přepuštěné máslo, my to dneska nazýváme z ájurvédy ghí, ale u nás je také známe, naše babičky mu říkaly šmolc. Takže kdo chce mít opravdu zdravé máslo, ať si ho přepustí, protože tím se odstraní cholesterol a nezdravé látky. A ta kyselina máselná je pro tělo potřebná.
Sádlo má nejbližší složení tukům lidského těla. My tuky potřebujeme nejenom jako zdroj energie nebo izolaci, ale hlavně na výstavbu našich buněk a spousta hormonů a dalších biologicky důležitých látek. Navíc jsou látky, které jsou rozpustné jen v tucích.
Kokosový oleje zlepšuje paměť! Takže jedna až čtyři čajové lžičky kokosového oleje jsou opravdovým elixírem života pro všechny seniory.
A abych se vrátila k tomu palmovému oleji, já osobně si myslím, že tažení proti palmovému oleji je zejména pod vlivem ekologů, kteří brojí proti kácení deštných pralesů a domovu orangutanů. A mají samozřejmě pravdu.
Když ale vezmete to ovoce, z kterého se to dělá, tak to je velmi zdravé a velmi užitečné. Někteří kritici ale říkají, že když se palmový olej udělá, tak už řada těch užitečných složek zoxiduje a že už to není ono.
Taky nás možná mate to, že ti odpůrci nasycených tuků pořád vidí, že palmový olej nebo můj oblíbený kokosový olej, který je ve stejném ranku, tak jsou v našich podmínkách tuhé. Tam v tom prostředí odkud jsou, tam je větší teplo, tam jsou tekuté. U nás jsou tuhé a obsahují nasycené mastné kyseliny.
Ale tou nasycenou mastnou kyselinou, tím tajemstvím, tím elixírem života je kyselina laurová. A kyselina laurová zvyšuje dobrý cholesterol, snižuje riziko infarktu. V těle se přeměňuje na monolaurin, který má antivirové, antimikrobiální účinky, je dobrý proti parazitickým prvokům, proti plísním. Proto se používá i v kosmetice.
Protože jsem se zabývala dlouhá léta výzkumem Alzheimerovy nemoci, tak mě fascinuje, že u kokosového oleje bylo prokázáno, že on vylepšuje paměť. Když člověk začne zapomínat, když začne prostě ztrácet kognitivní schopnosti, tak kokosový olej ho dokáže dokonce ještě vrátit zpátky. Takže jedna až čtyři čajové lžičky kokosového oleje, to já považuju za takový elixír pro seniory.
Věřte své intuici. U palmového oleje to funguje
Martina: Lidé odborníci, kteří varují před palmovým olejem, většinou jedním dechem varují právě i před kokosovým olejem. A náš posluchač je opět zmatený stejně jako já, protože říká: tak co, ví to vlastně vůbec někdo? Mě by zajímalo, zdali to opravdu jde zjistit. Zdali můžeme v tom celém mechanismu těla skutečně zjistit, že určitý olej dělá dobře všemu a ne, že dělá dobře, řekněme, paměti, ale zároveň se ukládá v játrech nebo způsobuje jejich ztučnění a podobně.
Anna Strunecká: Já jsem se před chvílí dívala na poslední studie z roku 2015, na to jak to tedy s tím palmovým a kokosovým olejem je. My máme měřítko cholesterol, HDL hodný cholesterol a špatný cholesterol LDL.
Věřte své intuici. U palmového oleje si myslím, že už opravdu funguje. Mezi lidmi je už vůči palmovému oleji téměř fóbie.
U těchto olejů na stovkách tisících pacientů, kteří oleje dostávali v dietě 21dní, nejnovější studie prokazují, že se jim zlepšil profil. Že mají víc HDL. Ale já vím, že se dají najít práce, třeba před 15 lety, že kokosový olej zhoršuje tenhle ten poměr. No, a teď je otázka, kdo a kdy a proč ty které studie dělal, a jako já ve svých knížkách často kladu tu otázku, čemu má tedy člověk věřit.
U palmového oleje je určitý problém v tom, že on se používá v sušenkách, v hotových potravinách, ve všem. A já neznám tu technologii výroby, ale je dost pravděpodobné, že tam se ztužuje, takže tam vznikne víc těch trans-mastných kyselin.
Navíc já před těmihle výrobky varuji proto, že obsahují hodně hliníku, který je pro tělo nezdravý, takže já prostě bez ohledu na to, jestli palmový olej škodí nebo neškodí, tak já bych prostě sušenky, dezerty, tohle všechno s těmi tukovými náplněmi radila nekupovat.
Další díl s profesorkou Annou Struneckou uslyšíte na Dvojce v úterý 8.3. v 18:30
Záznamy pořadu najdete v Archivu pořadů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
