Erik Wunder vyrývá do Cobaltu blackmetalovou mapu Ameriky

Erik Wunder, hlavní postava skupiny Cobalt, se po dokončení předchozí desky Gin na čas přestěhoval do Brooklynu, kde se věnoval svému folkrockovému projektu Man’s Gin. New York ovšem není pro Wunderovu oblíbenou introspekci nejvhodnější místo – po dlouhých sedmi letech od vydání Gin tak uzrál čas vrátit se do rodných planin Colorada a spolu se stěhováním přišel i očekávaný nový materiál Cobalt. Přesun z jedné ze špiček civilizačního ledovce do rurální prázdnoty západu naznačuje podstatu alba Slow Forever, o jehož vydání se postaral kanadský label Profound Lore. Nová deska se zvukem, hudebně a vlastně i stopáží (řeč je o dvojdesce dlouhé 84 minut) odvrací od roztěkaného tempa moderní doby a průmyslové civilizace. Slow Forever stojí hlavně na účinných riffech a animalistických bicích. Devět dlouhých skladeb je proloženo několika menšími mezihrami či intry. Nový zpěvák Charlie Fell, který nahradil Phila McSorleyho, obohacuje tuto směs čitelným, skoro hardcorovým řevem, skvěle doplňujícím primitivistickou agresivitu Cobalt.

Primitivismus je v black metalu skloňován často, pravidelně ve spojitosti s divokou severskou přírodou a pohanskou kulturou – Wunder se ale obléká do jiných kožešin než jeho evropští protějšci a Slow Forever je stejně nevyléčitelně americké jako buvolí stáda nebo přívěsové kolonie, které je na pláních před mnoha lety vystřídaly. Akustické vsuvky evokují folklór Apalačského pohoří, alkoholový smutek písničkáře Townese Van Zandta či atmosféru raných desek Neila Younga. V miniatuře Iconoclast ke konci alba zazní slova Wunderova oblíbence Ernesta Hemingwaye, kterému byla ostatně věnována celá předchozí deska Gin. Kytary na desce nejsou ani tolik vrstvené na sebe, jak tomu v black metalu bývá, a jejich syrovost i tempo proto vyvolávají spíše ducha jižanského doom metalu.

Erik Wunder z Cobalt kromě toho rád zmiňuje svou oblibu alternativního rocku/metalu 90. let – v chytlavých riffech a tribálních bicích možná objeví něco povědomého například i fanoušci losangeleských ezoteriků Tool. Možná se ptáte, jestli se stále jedná o black metal. Spin Magazine se s touhle otázkou v recenzi na Slow Forever vypořádává termínem „American metal“. Ale skutečně na škatulkách záleží? Patrně pouze strážcům černého plamene a uctívačům Yog-Sothotha, požírače duší.

Cobalt – Slow Forever (Profound Lore Records, 2016)|foto: Profound Lore Records

Cobalt natočili silnou desku, která i přes svůj syrový a vlastně archaický jazyk přináší nový pohled na blackmetalový žánr, rozvíjí srozumitelnou a působivou poetiku, a zaslouží si tak, aby jejich jméno znali nejen blackmetalisti a temní nerdi, ale i fanoušci tvrdší kytarové hudby obecně.

Hodnocení: 85 %
Cobalt – Slow Forever (Profound Lore Records, 2016), 84 min.