Evangelíci: Nechceme být za frontou!

24. květen 2009

Joel Ruml obhájil křeslo synodního seniora Českobratrské církve evangelické. Bude jím dalších šest let. Kde církev vidí sebe sama - jakou roli ve společnosti má a co by chtěla změnit? Joel Ruml především zdůrazňuje: "Rozhodně ve spolupráci s ostatními církvemi, i když důrazy a priority jednotlivých církví nemusí být totožné. Patříme do jejich společenství v této republice."

Joel Ruml: "Když bych navázal na to, co synod projednával: měl tam téma - misie. Já vím, že pro společnost to zní trochu zvláštně nebo neobvykle, a také jako: 'Jdou po nás! Dáme si pozor na Českobratrskou církev evangelickou, na synodu mluvili o misii, oni nás začnou lovit!" Tak ... uchopení toho tématu, uchopení toho slova - to pro mě znamená, že Českobratrská církev evangelická i v době hospodářské krize stojí vedle svých bližních, ať jsou věřící nebo nevěřící, je připravena prostřednictvím svých členů nebo kazatelů sdílet se svými bližními jejich starosti, bolesti a také otázky a hledání. Nabízí této společnosti skrze své členy - aktivní členy, moudré členy - a kazatele a kazatelky - pomoc."

Když s Joelem Rumlem diskutujeme o roli církve dnes, opatrně zacházíme s pojmem moderní církev - tak často skloňovaným. Co to vlastně je?

Joel Ruml: "Církev chce přinést společnosti to, co od Krista ona sama dostává. tedy chce být svobodným společenstvím lidí, kteří jsou osvobozováni Boží milostí od všelijakých lidských hříchů, slabostí a selhání, kterých se dopouštíme všichni. Moderní je takové společenství asi tím, že nechce být jakoby za frontou, kde se rozhoduje o lidském životě a jeho naplnění. Ale chce být na té frontě spolu se světem, s tou svou dobou, s tím, co moderní doba přináší. Co církev nese, se příliš nemění. Jak vychází vstříc, jak sdílí se svou společností, s bližními, svou dobu - tak to se samozřejmě mění. A já si myslím, že i mladá generace, od nejmladší generace teologů v ČCE je připravena rozumět této době, hledat v ní návazné body a navazovat. Aby člověku v této době nebylo smutno."

autor: ehů
Spustit audio