Ondřej Houska: Tvrdší sankce za deficity Evropě nepomůžou

Podle Bruselu se jedná o reakci na řeckou krizi, kdy problémy jedné země ohrožovaly celou měnovou Unii. Návrhy na nové sankce komentuje Ondřej Houska.

Potenciální následovníky Řecka má odradit hrozba mnohamiliardových pokut. To je základní myšlenka dnešních návrhů Evropské komise na zpřísnění pravidel pro hospodaření v Unii. Nové sankce se zatím mají týkat jen států platících eurem. Brusel chce ale už brzy přijít s podobnými opatřeními i pro nečleny eurozóny, tedy i pro Česko. Uvažuje se hlavně o zastavení čerpání peněz z evropských fondů.

Rozhodující ale samozřejmě je hospodaření zemí s eurem. Komise chce posílit stávající pravidla, tedy Pakt stability a růstu. Ten měl být základním stavebním kamenem evropské měnové unie. Jenže postupem doby se z něj stal cár papíru. Státy, které hospodařily příliš rozhazovačně, si z něj nic nedělaly. Věděli totiž, že s velkou pravděpodobností nebudou nikdy potrestány. Zavedení sankcí totiž museli výslovně schválit ministři financí zemí Unie. A naděje, že někoho ze svých kolegů skutečně potrestají byla hodně iluzorní. Vždyť Německo a Francie se pokutě před pár lety vyhnuly.

Situace proto mohla zajít až tak daleko, že Řekové po dobu svého členství v eurozóně jen jednou splnili platná kritéria. Ano, jen jednou byl schodek jejich rozpočtu pod třemi procenty. Ale potrestáni za to samozřejmě nebyli nikdy. Letos přitom může celá Evropa doslova v přímém přenosu sledovat, kam rozhazovačné hospodaření vede. Snad nejdůležitějším návrhem Komise je proto zavedení automatických sankcí. Trest by měl následovat automaticky, členové Unie by už o něm nehlasovali tak, jako dosud. Rozpočtový hříšník by se sankcím vyhnul jen tehdy, pokud by je odmítla kvalifikovaná většina ostatních zemí.

Neudržitelné schodky jedné země můžou v rámci měnové Unie samozřejmě ohrožovat i ty státy, které hospodaří dobře. Proto je snaha takové situaci předejít naprosto pochopitelná. Jenže zpřísnění sankcí s velkou pravděpodobností nebude fungovat. Předně je velkou otázkou, jaká bude vymahatelnost takového návrhu. Jak už bylo řečeno, Unie má k dispozici tvrdé sankce už teď. Ale jak jsme viděli v případě Německa a Francie, členské země byly ochotny udělat cokoliv, aby se jim vyhnuly. Včetně toho, že účelově změnily pravidla. Německo se teď sice chová jinak a je nejodhodlanějším strážcem rozpočtové disciplíny. To ale pořád ještě nemusí stačit.

Konec konců, sama Francie je teď vůdcem těch zemí, kterým se automatické zavádění sankcí nelíbí. Dá se tedy celkem spolehlivě očekávat, že v budoucnu se objeví nové snahy pravidla změkčit a sankcím se vyhnout. Vždy bude totiž po ruce následující argument: trestat zadluženou zemi vysokou pokutou, a tím její dluh jen dále zvyšovat zní jednak nelogicky a jednak to bude velmi těžko politicky průchodné.

Ještě důležitější je ale jiná věc. Je evidentní, že nadměrným rozpočtovým schodkům nebo přílišným dluhům se Unie do budoucna nevyhne. Jak ukázaly poslední roky, hospodářství jednotlivých zemí se nesbližují, právě naopak. Do budoucna je tak možné čekat velké rozdíly v ekonomické výkonnosti. Vidíme to ostatně už dnes: zatímco Německo rychle roste, jižní křídlo eurozóny se potácí na rozhraní slabého růstu a recese. Rozdíly v konkurenceschopnosti těžko zmizí jen proto, že je teď chce Komise monitorovat a případně i pokutovat.

Eurozóna tedy před sebou má dvě alternativy. Tou první je politická a hospodářská centralizace. Rozdílný ekonomický vývoj jejích členů by kompenzovaly transfery od bohatších směrem k chudším. Jako když jde část vybraných daní z Prahy třeba na pomoc Mostecku nebo Bruntálsku. Tohle je samozřejmě teoreticky žádoucí, v praxi je to ale naprosto nepředstavitelné. Který Němec nebo Holanďan by chtěl posílat své peníze do Řecka nebo Portugalska? Takové transfery by neměly žádnou politickou legitimitu.

Druhou možností je vypracování pravidel pro spořádaný státní bankrot, tedy pro tak zvanou restrukturalizaci dluhu. Místo toho, aby Unie nadměrně deficitní hospodaření zakazovala by měla přijmout nástroje, jak si s ním poradit. V současnosti je totiž situace taková, že nezodpovědné státy mají prakticky jistotu, že budou zachráněny – viz Řecko. To samozřejmě snižuje jejich odhodlání chovat se zodpovědně. Před ostatními navíc vyvstává nevábná perspektiva nutnosti pomáhat těm, kteří porušují své závazky.

Pravidla pro řízený bankrot chtějí vytvořit Němci nebo Slováci. Nutnou podporu u ostatních zemí asi nenajdou a Komise se dnes k jejich navržení vůbec neodhodlala. Ke škodě všech.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.