Karel Wichs: Stávky v EU

Hlavní utahování opasků čeká evropské pracující v příštím roce.

Generální stávka ve Španělsku byla šestá od roku 1975, kdy země nastoupila cestu k demokracii. Zároveň však byla první, kdy odboráři protestovali proti vládě socialistů, kteří jsou jim ideově nejvíc nakloněni, rozhodně jsou jim bližší než opoziční lidovci. Však si také včerejší stávku všichni pochvalují a tvrdí, že byla úspěšná.

Ministr práce Celestino Corbacho zejména vyzdvihl, že organizátoři stávky dokázali dodržet dohodu s vládou a zajistili občanům minimální služby. A dokonce řekl, že se jim to podařilo z 98%. Také odboráře pochválil za to, že demonstrace proběhly hladce. Někteří stávkující byli sice zraněni, řada jich byla zatčena, kdosi dokonce zapálil policejní vůz, ale obecně prý zdaleka generální stávka nedosahovala takové intenzity a brutality jako v roce 2002.

Tehdy odboráři protestovali proti vládě lidovců, která však neutahovala opasky pracujícím tolik, jak to nyní činí a na příští rok plánují socialisté. Odboráři si zase pochvalují, že se stávky zúčastnilo 70% pracujících, tedy asi 10 miliónů lidí. Španělská média dnes popisují účast ve stávce podle jednotlivých autonomních společenství i podle odvětví.

V žádném regionu nebylo zaznamenáno, že by se stávky zúčastnilo 70% pracujících. Nejvíce lidí stávkovalo v Madridu, Baskové na její vyhlášení téměř nereagovali. K jistému rozporu mohlo dojít tím,co už naznačovaly průzkumy veřejného mínění před stávkou. Většina Španělů s ní sympatizovala ale jen menšina, se jí hodlala účastnit. To samozřejmě odbory komentují jako zastrašování pracujících.

Spotřeba elektrické energie během stávky se snížila přibližně o 17%, zatímco v roce 2002 klesla o plnou pětinu. Nejvíce lidí stávkovalo v průmyslu a v dopravě. Tato odvětví byla také nejvíce postižena. Nejméně se ke generální stávce přidali pracovníci bank - 30% podle odborů, 4% podle vlády - a zaměstnanci obchodů - 10% podle vlády, 62% podle odborů. Soukromý sektor nestávkoval vůbec.

Vedení odborářských centrál už před stávkou prohlásilo, že generální protest nemá za cíl pád vlády, ale přimět ji, aby zmírnila dopady pracovní reformy na pracující. Nejvíc odborům vadí změny v pracovním právu, které podle nich vedou k větší nezaměstnanosti. Ta už je beztak jedna z nejvyšších v Evropě. Požadují také, aby byla vytvořena nová pracovní místa, neboť jinak to podle odborářských ekonomů povede k ještě větší stagnaci ekonomiky.

V průběhu stávky vyzval ministr práce odboráře, aby s vládou zasedli ke kulatému stolu. Ti se ještě včera nechali slyšet, že jen tak s vládou jednat nechtějí, dokud neobdrží nějaký návrh, o němž by bylo možno diskutovat.

Vláda, která byla vlastně terčem stávkujících, použila novou taktiku. Místo aby stávkující kritizovala, že byli příliš útoční, jak to činily předchozí kabinety, pěla na ně samé chvály. Není divu, že po tak sametově prezentované generální stávce, nemá premiér Luis Zapatero chuť cokoli měnit na úsporných opatřeních, které jeho vláda odsouhlasila už v červnu. Ostatně vláda ani mnoho ústupků udělat nemůže, neboť se k úsporám zavázala v Bruselu. Neplnění slibů by znamenalo uzavřít si přístup unijním penězům.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.