Lída Rakušanová: Zelené bubliny

13. září 2010

Teprve účty za elektřinu v příštím roce spotřebitelům ukáží černé na bílém, kolik je současný fotovoltaický boom vlastně stál: teď víme jen to, že kdyby Česká přenosová soustava nezačala bít na poplach, nezatrhly příslušné orgány překotné povolování dalších projektů snad ani na konci roku. Čísla hovoří ostatně sama za sebe: loni měly, jak uvádějí HN, všechny fotovoltaické elektrárny v ČR výkon 54 megawattů.

Teď je to odhadem 600 megawattů a není vyloučeno, že se do konce roku tento výkon víc než zdvojnásobí. Přitom růst, který by spotřebitelé údajně dokázali „utáhnout“ v navýšení ceny za proud, by podle studií neměl přesáhnout sto megawatů ročně.

0:00
/
0:00

Kdo tohle způsobil? Podle koordinátora a někdejšího předsedy výboru pro životní prostředí EP Miroslava Ouzkého je za tím nejen „svaté nadšení v Evropské komisi, společně s příměsí ambicí EP, okořeněné zdejší sněmovnou“, ale také a možná především nižší vstupy, například v podobě relativně nízkých cen zdejších pozemků.
Jak europoslanec Ouzký za ODS dodává, sice projekty tohoto typu nepovažuje za správné a fotovoltaiku ve velkém, v podobě polí ze solárních panelů, by samozřejmě situoval na jih Evropy, ale zdejším podnikatelům se při současně nastavených podmínkách nediví. Šel by do toho prý na jejich místě taky.

Při bližším pohledu je zřejmé, že je to opravdu kšeft desetiletí: řadu rozestavěných fotovoltaických projektů teď vykupuje ČEZ a celou vahou svého koncernového know-how se zasazuje o to, aby se deadline připojení do sítě do konce roku opravdu stihla. Podobně jako koordinátor výboru pro životní prostředí europarlamentu Ouzký tvrdí sice i šéf ČEZu Martin Roman, že je „proti nesmyslnému solárnímu šílenství“, ale když už někdo získá pozemek, územní rozhodnutí, stavební povolení i smlouvu o připojení, je jasné, že elektrárna vznikne a pak je prý lepší, aby ji koupila česká firma, nota bene firma ve většinovém vlastnictví státu“. Že by tedy lidi prostřednictvím účtů za elektřinu přispívali vlastně do státní pokladny a ne solárním baronům?

Absurditám ovšem není konec, protože na obzoru je evidentně další zelená bublina: Evropskou výzvu k podpoře tzv. biopaliv druhé generace, tedy energetických plodin a biomasy, které by se daly použít v elektrárnách místo uhlí, si zdejší úřady vyložily tak, že ve vyhlášce o podpoře obnovitelných zdrojů, jak píše týdeník Ekonom, se výslovně říká, že veškerá elektřina, vyrobená spoluspalováním biomasy a uhlí, se považuje za elektřinu z biomasy a tudíž za „čistý zdroj“. Výrobce má za něj nárok na zelené bonusy od 50 do 1370 korun za megawatt. A to může být v kotli, kde se pálí hnědé uhlí, biomasy i jen pouhých pět procent. Několik velkých zdrojů už tenhle fígl, který podle odhadu europoslance Ouzkého z evropského výboru pro životní prostředí zřejmě opravdu vznikl až českým výkladem příslušné evropské směrnice, už používá. Jak by také ne, když pak výrobce pro svou v podstatě hnědouhelnou elektrárnu ani nepotřebuje povolenky za vypouštění oxidu uhličitého, které jinak musí platit za každý velký zdroj nad 20 megawatů.

Podle týdeníku Ekonom může mít i tohle negativní důsledky, a sice například pro menší obce, které si pořídily kotle na biomasu. Velkoodběratelé jejich dodavatele hravě přeplatí. A ČR to do Bruselu navíc vykáže jako zvyšování produkce čisté energie, jakkoli založeném hlavně na účetním triku. Věru hodné Švejka!

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.


Spustit audio