Febiofest a filmy s duchovní tematikou

19. březen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Febiofest 2016

Pro milovníky filmů bývá jaro časově náročné, ale rozhodně podnětné období – každoročně totiž krátce po zahájení Festivalu dokumentárních filmů Jeden svět začíná i Mezinárodní filmový festival Febiofest. Jeho 23. ročník vypukl ve čtvrtek v Praze, odkud se pak přesune do dalších měst. A jaké filmy jsou na něm letos zajímavé z duchovního hlediska?

Dlouholetými řediteli programu festivalu Febiofest jsou Hana Cielová a Štefan Uhrík. Co se týče filmů s náboženskou tematikou, vyslovili hned na začátku našeho rozhovoru jméno Marco Bellocchio. Tomuto italskému režisérovi je na letošním Febiofestu věnována jedna ze sekcí Pocta.

Štefan Uhrík: „My hrajeme jeho tři filmy a náboženství je nějakým způsobem přítomno i v tom jeho nejrebelštějším, dnes už kultovním debutu Pěsti v kapsách. Ale samozřejmě téměř ve všech svých filmech vystupuje ostře proti náboženství jako instituci v Itálii a týká se to i jeho posledního opusu Krev mé krve.“

Významný italský filmový režisér Marco Bellocchio

Dalším zajímavým filmem je Spotlight, který mapuje skandál kolem zneužívání dětí katolickými kněžími v americkém Bostonu a nedávno získal Oscara.

Štefan Uhrík: „Spotlight odhaluje temnější stránku té institucionalizované církve, sexuální zneužívání a tyhle věci. Ale je to i takové klasické téma v americké kultuře a v americkém filmu – a to je: Jak silná jsou tam média.“

Z filmu Spotlight

Hana Cielová: „Je tam hodně silné téma lži a zatajování. Že i když ta věc je strašná sama o sobě, myslím, že Američani jsou hodně citliví právě na to, když se něco zaretušuje, nebo když se o tom lže. A myslím si, že v Evropě jsme na to víc zvyklí, nebo čím to bude...“
Štefan Uhrík: „Hlavně v té naší východní Evropě.“
Hana Cielová: „U nás už úplně. Ale proto si myslím, že to je zajímavé téma nejen pro lidi, které zajímá vyloženě tento konkrétní případ, ale i obecně.“

Za pozornost určitě stojí i film z doby vzniku státu Izrael.

Z filmu Příběh lásky a temnoty

Hana Cielová: „My hrajeme i Příběh lásky a temnoty, což je režijní projekt herečky Natalie Portmannové, která tam také hraje hlavní roli. A je to podle autobiografického románu slavného izraelského spisovatele Amose Oze. Je to o jeho mamince, která propadne depresi. Je to trochu takové retro, protože on vzpomíná na své dětství, na založení státu Izrael a všechno, co to provázelo. Je to nádherně natočený film a právě v něm je duchovní rozměr hodně silný, i když to není přímo o žádné církvi ani o náboženství, ale o smyslu života, o utrpení, snášení utrpení a vyrovnávání se s utrpením.“

A ani Febiofestu se nevyhnulo téma uprchlíci...

Štefan Uhrík: „My máme celou sekci, nemáme ji proto, že jsme za každou cenu chtěli hrát filmy o uprchlících, ale ty filmy jsou kolem nás a jsou zajímavé. A samozřejmě jsou velice různorodé – jsou tam klasické příběhy těch prchajících lidí, ale zajímavé je, že všechny ty filmy byly natočeny ještě před tou velkou uprchlickou vlnou minulého léta, protože film je vždy běh na dlouhou trať, takže oni se připravovaly víc.“

Hana Cielová: „Většina těch filmů je inspirována skutečnými událostmi a skutečnými příběhy, a je pak na divákovi, ať si sám udělá obrázek nebo se sám rozhodne, co si bude myslet. Nám osobně dost vadí, že média předkládají hodně jednostranný pohled, ale trochu se zapomíná na ty konkrétní lidské osudy, na konkrétní lidi, protože to nejsou čísla. O uprchlících se nám sice předkládají čísla, ale každé to číslo je člověk – jeden konkrétní člověk. A tenhle rozměr se v médiích těžko dá vůbec najít. Ono je těžké ho tam i dostat – já to chápu. Ale právě ten film má tu moc, že mluví o konkrétních lidech, které konkrétně vidíte, a pak tam je ta možnost empatie samozřejmě daleko silnější.“

Festival Febiofest v Praze potrvá do 25. března a pak se vydá do dalších měst.

Spustit audio