Febiofest představuje příběh falešného kněze, discotanečnice neónové církve i hocha proroctvím odsouzeného k předčasné smrti

12. září 2020

Mezinárodní filmový festival Febiofest byl letos první velkou akcí, která se kvůli koronakrizi neuskutečnila. V náhradním termínu začne v pátek 18. září v Praze, kde potrvá osm dní, a na přelomu září a října navštíví i regiony. Také letos festival představí i několik zajímavých filmů s náboženskou tematikou.

Filmová ukázka: „Pašujeme zakázané knihy ze západu, posíláme přes kurýry zprávy do Vatikánu, informujeme o zločinech režimu proti věřícím.“

To byla krátká ukázka z filmu Služebníci, který měl premiéru na letošním Berlinale. Umělecká ředitelka Febiofestu Marta Švecová Lamperová o něm říká:

Marta Švecová Lamperová: „Je to česko-slovenská koprodukce režiséra Ivana Ostrochovského. Vypráví příběh dvou mladých budoucích kněží v semináři v 80. letech za komunismu. Víceméně je to takové dilema, na kterou stranu se postavit – zda si život ulehčit, anebo být věrný svému ideálu,  svým zásadám a nenechat se zlomit režimem.“

Polský film Corpus Christi režiséra Jana Komasy

Velice zajímavý je také polský film Corpus Christi režiséra Jana Komasy, který byl natočen podle skutečných událostí.

Marta Švecová Lamperová: „To je velice nádherný film, který v Polsku vyhrál úplně všechny ceny obdobné našemu Českému lvu, získal víc než 10 cen. Vypráví příběh mladého delikventa, který v rámci svého života v nápravném zařízení v sobě najde Boha a velmi se potom snaží vstoupit do semináře a stát se knězem, ale to není možné, společnost mu to neumožňuje, ale nějakým způsobem se i navzdory tomu dostane do komunity a úplným omylem začne vést jeden kostel ve vesnici.“

Film Zemřeš ve dvaceti se odehrává v malé súdánské vesnici.

Marta Švecová Lamperová: „Film Zemřeš ve dvaceti, který je v hlavní soutěži, vypráví o tom, jakým způsobem může víra determinovat náš život. Když se narodí hlavní hrdina, jeden prorok předpoví, že zemře ve dvaceti letech. Vzhledem k tomu, že v těchto zemích je víra základním určením celého života, tomu všichni věří a přesně tím způsobem se k tomu člověku i chovají. On je i v rodině vychovávaný k tomu, že se to skutečně stane. Film je o tom, jak on se snaží vzepřít se tomu osudu a fatálnosti, a začít žít svůj život normálním způsobem.“

Komedie Bůh existuje a její jméno je Petrunie vychází z pravoslavné tradice, kdy každý leden vhazuje kněz na svátek Zjevení Páně do řeky dřevěný kříž. Muže, který ho jako první vyloví, má čekat štěstí po celý rok. Jenže v makedonském městě Štip jednou kříž vyloví žena - dvaatřicetiletá nezaměstnaná historička Petrunie, která stále žije pod jednou střechou s rodiči.

Marta Švecová Lamperová: „V soutěži komedií uvádíme film Bůh existuje a její jméno je Petrunie, který má kontroverzní název. Když režisérky Teony Strugar Mitevsky ptali, jestli si myslí, že Bůh je žena na základě tohoto filmu, tak odpověděla, že si myslí, že Bůh není ani muž ani žena. Ale ten film má trošičku jiné téma, protože mluví o tom, že v mužském světě, který je v bývalé Jugoslávii poměrně výrazný, je žena poměrně vyloučená na okraj společnosti, ale snaží se najít své místo a vybojovat si ho v tom světě ohraničeném mužskými názory a zásadami.“

Z norského filmu Disco

Festivalová sekce Generace, která je určená pro mladé diváky, nabízí také norské drama Disco. To se odehrává v evangelikálním prostředí a hovoří o dospívání, přijetí sebe sama, fanatismu a bizarních formách spirituality v éře sociálních sítí. Slovo má Vít Schmarc (ředitel filmové distribuce) ze společnosti Artcam, která film Disco přiváží do českých kin.

Vít Schmarc: „Disco je druhým filmem norské režisérky Jorunn Myklebust Syversen a pojednává o věcech, které si možná nedáváme tak často dohromady – o víře, vrcholovém sportu a různých formách tlaku, které okolí může z těchto dvou oblastí vygenerovat na člověka, který dospívá, je nejistý a hledá sám sebe. Hlavní hrdinka je tanečnicí discotanců, což je v Norsku vrcholový sport, je velmi úspěšná, reprezentuje svoji zemi. A zároveň disco značí i tu její mládežnickou organizaci, která se jmenuje Friheten, je to, myslím, částečně fikce. Tato organizace pracuje s neony, discohudbou a proto v ní vzniká takový zvláštní průnik těchto dvou světů – světa vrcholového sportu a světa náboženské mládežnické organizace, která využívá různé moderní metody k tomu, aby oslovila svoje následovníky.“

Filmy s náboženskou tematikou nabízí také festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který začal včera. Za pozornost stojí dokumenty Buddha v Africe, Dopis a Zazpívej mi.

Spustit audio